Lidé jsou odporní, lidé jsou úžasní

Neděle, 11. Září 2011

Někteří neumí respektovat ostatní. Lidské rozhodnutí, které je pro ně nevyhovující. Kdo není stejného názoru, je idiot. Trochu netradiční článek na téma tolerance. Lidé jsou přece různí. Ale všichni mají právo na vyjádření a záleží na jeho úrovni a dospělosti, jaký bude.

Umíte respektovat lidské názory?

Pokud někdo napíše opravdu čtiví a dobrý článek, sklidí kupu úspěchu. Je radost číst komentáře. Jsou různé, ale pokud negativní, je autor komentáře tolerantní. Naopak pokud je komentář pozitivní, často je plný emocí a tají se vám doslova dech z toho, co úžasného člověk dokáže druhému napsat. Nechci žádné lidi zatracovat, ale zkuste si udělat chvilku jen na sebe a přemýšlejte o tom. Třeba k té dokonalosti stačí jen málo, nikdy nevíš.

V podstatě mi jde o to, že když má člověk jiný názor než já, neznamená to, že je špatný. A už vůbec ne, abych se snažil vše okolo (nebo všechny) srazit dolů jen pro to, že bráním druhou stranu. Chápete?

Na druhé straně sedí člověk jako ty!

Setkávám se silnými slovy na internetu běžně. Kdekdo je hrozně vážený a uznávaný borec. Všichni mají velké ego, ale jen za klávesnicí. Proč píšete druhému něco, co byste mu nebyli schopni říct do očí?

Je třeba si dávat pozor na to, co řeknete. Povíte nějakou maličkost, která pro vás moc neznamená, ale to může být obrovská rána pro někoho jiného. Je důležité být tolerantní a mít pochopení. Mít zodpovědnost za cokoliv, co uděláte, co řeknete. Stejně jako můžete být nespokojeni se svým životem… čí je to vina? Jediné, co mohu říct je, že svým chováním jste si ho přivodili sami.

To jsem ovšem odbočil. Chtěl jsem v tomhle odstavci rozšířit myšlenku Dereka Siverse. Ten totiž napsal naprosto perfektní článek A real person, a lot like you. Jde o to si uvědomit, že za obrazovkou či telefonem jsou skuteční lidé a podle toho se k nim chovat. Ať už jde o jakoukoli maličkost – třeba psaní stručného e-mailu (protože si ceníme času, který nám bude věnovat).

Pochopte význam článků o děkování

Ani se nedivím, že vzniká tolik článku o tom, jak je krásné říkat děkuji. Člověk si takový článek přečte, nepochopí ani jeho pointu a jde dál. Článek není totiž většinou o tom říkat děkuji, nýbrž o umění vyjádřit a předávat pozitivní náladu. Být vstřícný, milý a ohleduplný k okolí. Z toho ovšem nevyplývá být ten hodný blbeček (nemá smysl dělat věci, které nejsou doceněny). Avšak to chápeme a je na každém, aby si určil své hranice.

Je to podobné jako u slečen. Když vám sedí po boku a stěžuje si, že ji její ex nebral do kina ani na večeře. Plyne ponaučení, že jakmile ukážete lístky do kina máte vyhráno? Ne. Ona prostě jen chodila s povalečem a chtěla by cítit opravdový zájem.

Víte, být milý neznamená hloupý. Já sám často končím e-maily se slovy jako: Ať se daří, nebo hodně štěstí. Jde o upřímnost a o to, že chci, aby se druhému dařilo. Jednou mi přišla odpověď, v které byl adresát celý bez sebe, že se chovám tak mile, i když ho tak dobře neznám. Divil se, že mu někdo tak přeje. Ale cožpak je to tak těžké? Přát někomu, aby se měl dobře a dost možná lépe než vy bez pocitu závisti? Nenávidět umí každý blbec…

Jsem ředitelem zeměkoule a Jarda je blbec

Pepa píše, že Jarda je blbec. Jarda píše o tom, jaký je Pepa závistivý. Do toho se vměšuje Jirka, který tvrdí, že oba dva jsou přiblblý, zatímco on je ředitelem zeměkoule. Není to směšné? Nebylo by od věci se nad to trošku povznést a zachovat se jako normální člověk? Často mají lidé pocit, když je jim ublíženo (a často si za to mohou), že to musí říct celému světu. Jaký je Pepa hloupý a jak moc jim bezdůvodně ublížil.

Pokud mám rozepři s nějakým člověkem, řeším to s ním. Máme rádi své soukromý, ne? Je to věc nás dvou, nikoho jiného. Psát nenávistné články a vůbec cpát něco takového na internet je blbost. Pokud tomu nedokážete odolat, možná byste neměli být na internetu. Ale to je jen příklad, základ je ovšem u všech podobných rozepří stejný.

Dělám to, co mě baví

Asi to znáte – člověk odvede kus práce a od druhých je jen kritizován. Většinou od lidí, kteří ještě nenašli svůj talent, nemají své činnosti, svoji zábavu. Od lidí, kteří jen neustále opakují své neužitečné činnosti a nedělají v podstatě vůbec nic. Svým chováním jen brzdí, ukazují svou zabedněnost, zabijí v člověku tvořivost a celkovou chuť na cokoliv.

I když se mi nelíbí, co Petr dělá, mlčím (pokud je to kamarád). Nebudu mu nic cpát a raději věnuji svou energii tomu, co se mi líbí. Když se kdokoli zeptá na můj názor na onoho člověka, snažím se být ohleduplný. Člověk by se neměl obávat dělat svoji oblíbenou činnost.

Proto přemýšlejte než začnete psát, reagovat. Je hloupost věnovat čas pomlouváním ostatních. Pokud neustále řešíte druhé, ukazujete tím, že nestojíte za nic. Zřejmě totiž neexistuje téma, které vás zajímá. Ostatní makají a tvoří, vy jen přihlížíte a pindáte blbosti. Kdo je pak ten poražený?

Dva typy lidí a každý je zklamaný

Jeden myslí jen na sebe a čeká, že k němu budou druzí tolerantní a budou mu vše dávat jen tak. Jenže ono se tak neděje. Druhý se snaží být k naprosto každému hodný a výsledkem je, že čeká… čeká a nic se mu nevrací. Proč? Proč ani jeden z nich nemá to, co by opravdu chtěl?

Je totiž třeba najít ten zlatý střed a držet se ho. Ať už proto, že chcete být lepším člověkem, nebo jen chcete méně takových názorů, pocitů jako jsem popsal v článku. Já jen doufám, že vám při čtení článku něco došlo a o to se podělíte se světem. Nemusí to být nutně na téma tolerance, nebo pochopení. Není to totiž jediné, o co v článku zakopávám.

Nabízíme vám širokou škálu zdravotnických potřeb.
V sortimentu www.dentimedshop.cz máme například inkontinenční pomůcky, zdravotní kompresní punčochy nebo ortézy. Pomůžeme vám s výběrem.

{ Komentáře k článku }

Lionel

Jsem ředitelem zeměkoule a Jarda je blbec – zajímavě, ale o to hodně pravdivě řečeno!

HaWran

Ahoj, výbornej článek, k zamyšlení!

Tomáš Erlich

Děkuji, snažil jsem se tam vměstnat myšlenky i na jiné téma. Když tak čtu ty krátké články, něco mě napadá. Jak často používáš Twitter? Za ten rok, co jsem tu nebyl se mi zdá, že lidé tak trochu degradují v rozšiřování myšlenek a názorů. Jako by vše museli vložit do 140ti znaků, všude. Místo, aby napsali něco ze sebe, doplnili článek – napíšou jen něco krátkého. Co si o tom myslíš?

HaWran

Řekl bych že twitter a facebook mají za logický důsledek to, že lidi co by jinak psali články – to řeknou stručně… osobně dokud jsem měl facebook – neblogoval jsem. FB jsem teď smazal a twitter mi tolik zajímavej zatím nepřijde (a zřejmě chci, aby to tak i zůstalo). Víc píšu, míň publikuju. Kdo chce psát, ten ať píše. Není asi potřeba to nějak generalizovat, ale negativní dopady to má. Mě ty výkřiky už nebavily.

Tomáš Erlich

Říct stručně = nerozvíjet myšlenku, více nad tím nepřemýšlet, neprobrat problém z více úhlů. Jediné na co myslí je, jak to nacpat do 140ti znaků (to je smutný). Pomocí blogu je tvůj názor svobodnější (má k němu přístup každý), můžeš ho naplno rozvést a pomocí komentářů může článek dostat úplně jiný význam. Protože je to jako by každý komentář odříkal svůj článek na téma co ty – najednou to není jeden názor na věc o které píšeš, ale třeba 40.

Upadající blogování a přesouvání na Twitter (a podobné) ukazuje jen lenost a nezájem tvořit a rozvíjet myšlenky. Na tom není bohužel nic dobrého. Ušetří čas, který by museli věnovat článku, ale vzdají se okolních názorů, pomoci ostatním (lidem, kterým článek pomohl) a svého jazyka (protože nikdo se nenaučí pořádně vyjadřovat a být komunikativní pokud vše komentuje jednou větou).

vitsoft

Lenost, nezájem rozvíjet myšlenky? Já si to nemyslím. Je důležité myšlenku nejenom umět rozvinout, ale také ji umět zkondenzovat do 140 znaků, a to někdy bývá mnohem těžší.

Na druhé straně se díky stručnosti twítů dá stihnout těch myšlenek vstřebat za den mnohem více, než kolik jsem jich schopen přečíst formou květnatých blogpostů.

Například tento tvůj článek mě potěšil, odhlédnu-li od několika drobných gramatických chybiček. Dal by se však shrnout do 16 znaků: Buďte asertivní. A to se mi líbí.

Tomáš Erlich

Myslím si, že kvalitní článek bude vždy lepší než 100 pípnutí na Twitteru (pořádnou myšlenku jsem tam nezahlédl ani nepamatuji, ale asi odebírám špatné lidi). Navíc je fajn si občas přečíst nějaké ty kvalitní články, krátké myšlenky z Twitteru rychle omrzí, protože ti dají inspiraci sotva na 5 minut.

SMO

Neber to všechno tak vážně. Moc nad vším přemýšlíš, raději konej – což už možná děláš.

Tomáš Erlich

Někdo musí přemýšlet, aby si to jiní uvědomili. Nemyslím, že by tenhle článek byl nějak kritický (nebo je?). Psal jsem ho v dobré náladě a v té také jsem a konám :). Zkrátka si myslím, že občas se lidi chovají sobecky a já se nad konkrétníma věcka zamýšlím. Myslím si, že když člověk chce a přečte si tenhle článek – něco mu dojde a třeba bude lepším. O tom ten článek je.

Martin Petrovič

Každý kdo někdy psal blog (nebo vlastně cokoliv tvořil) ví, jak je povzbuzující, když na to dostane pozitivní ohlas. Ale stejně jako podpora (někdy možná i víc) je důležitá konstruktivní kritika. Ta člověka usměrní a posune ho dál. Někdy se ale objeví i naprosto negativní komentář a to v člověku zabíjí veškerou chuť na další činnosti. Skvěle to na svém blogu popisuje Vojtěch Franče, doporučuji přečíst.

Shneek

Velice zajímavý článek. Dost jsem o něm přemýšlel, ale jsem z něj poněkud rozpolcen. Snažím se dělat, to co mne baví, ale zároveň bych chtěl, aby mé snažení padlo na úrodnou půdu a dostalo se mi i nějakého uznání (motivace povzbuzující k dalším výkonům). Osobně bych nedělal věci, které by sklízely jen negativní ohlas, jen protože mne to baví.

Martina

Na druhé straně sedí člověk jako ty! – „Mít zodpovědnost za cokoliv, co uděláte, co řeknete.“
Tato věta je tak krátká, ale strašně důležitá! Ale každý den uděláš a řekneš něco co nechceš. Nic se nedá dělat, lidé nejsou neomylní.

Pěkný den.
P.S. Ráda čtu tvé články.

Lionel

Avšak neznamená, že když tweetuji, tak odsuzuji blogování. Možná tweetuji dost, oproti sepsanému článku, který se nemůže vyrovnat počtu natweetovaných zpráviček. Já mám rád obojí na Twitter si rád „postnu“ co považuji za tweetnutelné. S článkem je to jinak, tam si sepíši co mě baví a ostatní si to logicky přečtou.

Někteří jsou jiných zájmů a článek zkritizují… tato situace často nastane, když například na můj blog zavítá někdo, kdo má zcela jiné zájmy, a proto raději kritizuje, než aby si našel jinou stránku, kterou si najde až za 5 min, poté co zkritizoval to co ho nebaví a podobně.

Tomáš Erlich

Shneek: Pokud děláš to, co tě baví a snažíš se (ať už to dělat dobře, nebo inspirovat ostatní) – tak si tě lidé všimnou a to přeci zájem je. Stačí prostě vydržet a ono to přijde samo. Jen pokud chceš nějaké uznání, občas pro to musíš něco udělat. Pokud třeba natočíš video – poprosit komunitu o reakce a podobně. Buď prostě otevřený.

Martina: Děkuji za kompliment :). Vím, že to bude znít divně, ale stačí přemýšlet než něco řekneš (možná to už píšu v článku). Stačí ti vteřina a uvědomíš si jestli to opravdu chceš říct takhle. Pokud budeš mluvit rozumně, každý si klidně tu vteřinku počká. Tou větou jsem hlavně myslel odpovědnost jako takovou, tedy to, že když se něco nepovede, ručíš za to. Takže neřekneš něco jako: já to nebyla, já za to nemůžu, ono samo…

Lionel: Ano, na Twitter patří to tweetnutelné a na blog to, co se nedá vyjádřit do pár vět (nebo by to mělo oproti článku minimální efekt). A pokud tě obtěžují kritické a nic neříkající komentáře – pošli jim tenhle článek, třeba jim dojde,že pokud nemají co říct a tématu nerozumí tak to nemá cenu komentovat.

Gory

Tak jsem si konečně udělal čas a mohl si přečíst tento článek. Hodně se ti povedl. Akorát s tímto moc nesouhlasím – „I když se mi nelíbí, co Petr dělá, mlčím (pokud je to kamarád).“ Pokud je to opravdový kamarád, tak mu povím co si myslím a pokud to vážně dělá hloupě a proto se mi to nelíbí, tak mu to přeci raději řeknu, než ho nechat, aby se s tím trápil a celou dobu to dělal špatně.

Tomáš Erlich

Snažil jsem se to napsat tak, aby to člověku dalo co nejvíc. Jináč jsi to pochopil trochu jinak než jsem myslel, ale to nic. Já čekal, že se někdo ozve,protože je to pekelný téma a ohromně záleží na okolnostech.

Samo, že pokud něco dělá hloupě tak se mu budu snažit pomoct a nasměrovat ho. Já to spíš myslel, že pokud dělá nějakou kravinu… když to přeženu tak třeba balet (xD).. brát to zkrátka s nadhledem a pokud se mi to zdá divné, třeba si o tom promluvit a zeptat se, co ho na tom baví. Ale být tolerantní a prostě to brát tak, že mě nijak neomezuje a když ho to baví… ať si to klidně dělá.

Gory

Bylo mi jasné, že myslíš tu druhou variantu. Každopádně se úplně na všem shodneme a moc ti děkuju za tento článek, mnohé jsem si uvědomil :).

Emefej

Podnětný článek, napsaný bohužel po velmi dlouhé době. Moc dlouho tu bylo mrvo…

Tomáš Erlich

Díky za kritiku i kompliment.

I když ohledně designu a článků mnoho změn neproběhlo, kód prošel dost vylepšením a optimalizací. Stránky jsou rychlejší a tak. Na stranu druhou jsem měl jiné starosti a tak blogování šlo stranou.

Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek:

Tato stránka již není udržována. Děkuji za pochopení.