Jak najít starou stránku v historii internetu

Středa, 14. Listopad 2012

Chcete si přečíst staré články, které již neexistují či je váš oblíbený web nedostupný? Žádný problém. Dnes se podíváme, jak se vrátit do minulosti a prohlédnout si internetové stránky jako před lety.

Nejdou odkazy z webových stránek? Nevadí

Často dostávám dotazy, jak si přečíst stránku, která už z nějakého důvodu neexistuje. Také se mi občas stává, že se na webu proklikám na odkaz, který je nefunkční a pokud je to opravdu důležité, můžeme se zkusit obsahu dopátrat přes variantu, kterou vám nyní ukážu.

Já to používám na pročítání blogů, které jsou již smazané. Díky tomuto způsobu si tak můžeme číst věci, které už na internetu vlastně neexistují.

Řeč je o internetovém archivu Wayback Machine

Jedná se o největší internetový archiv na světě. Ukládá si internetové stránky (převážně text) a díky tomu si je můžete prohlédnout v aktuální podobě třeba i za 5 let. Najdete tam weby každého jazyka od roku 1996 a je jich opravdu mnoho. V tomto případě to znamená více jak 150 miliard.

Neuvěřitelné číslo, co?

Jak tedy najít neexistující webovou stránku?

V první řadě se doklikejte na stránky archivu Wayback Machine. Na středu obrazovky už uvidíte formulář. Do něj stačí zadat konkrétní doménu nebo přesnou stránku a kliknout na tlačítko „Vezmi mě zpátky“ (Take Me Back). Posléze se vám ukáže časový graf a v něm najdete body, kdy byla stránka zaznamenána. Vyberte si požadovaný rok a klikněte v kalendáři na datum.

Wayback Machine.

Ve své podstatě jde o snahu vybudovat digitální knihovnu internetových stránek. Protože internet je velmi proměnný a majitelé stránek někdy své weby nechtějí dál financovat a mažou je. Jenže ztraceného obsahu je škoda a to se snaží tento archiv kompenzovat jeho archivací. Takže i po letech je možné pročítat staré blogy, dokumentace, informační portály…

Ovšem přidání stránky není tak jednoduché

Asi chápete, že archiv o velikosti 2 petabajty nebude mít přidávací formulář. Myslím, že nikdo si nedokáže představit takové ohromné množství dat. Pro lepší představu je to cirka 2 097 152 GB. Pokud se do archivu chcete dostat, pamatujte, že archiv si bere stránky podle toho, jak moc se na ně odkazuje. A na každý důležitý obsah nějaký odkaz vede, takže je tahle strategie perfektní. Nejlepší radou je tedy mít dostatek odkazů z podobných, kvalitních stránek.

Pokud stránky v archivu máte, počítejte s tím, že zpracování než se aktuální kopie stránky ukáže v archivu trvá někdy i půl roku. To vzhledem k velikosti, kterou jsem psal výše je pořád dost rychlé.

A archiv jde použít i na smysluplné věci

Psal jsem tu o tom, že si můžete přečíst již smazaný článek na nějakém blogu, ale filosofie je mnohem hlubší. Jde tu o to vytvořit internetový archiv pro budoucí generace, vědce, historiky a učence. O to, že bez informací a dat z minulosti se lidé nemohou poučit. Nemohou se poučit ze svých úspěchů a neúspěchů, když nebudou dostupné. Většina dnešních informací se píše na internet, ne do knih a proto bylo třeba něco takového vytvořit.

Dříve lidé psali paměti do knih, nyní na internet a já doufám, že se najde dost financí, aby tento projekt nikdy nezemřel. Pojďme se teď vrátit do minulosti a podívejme se pro zajímavost na nějaké známé stránky.

Novinky.cz v roce 2000.
Dnes zpravodajský web, v roce 2000 spíše weblog. Alespoň podle stylu psaní. Zajímavá je absence diakritiky. Dříve snad nefungovala?

Seznam.cz v roce 2001.
Seznam si svou strukturu a rozložení nechal dodnes a chyba to určitě není. I v roce 2001 měl stránky hezké a použitelné. Ani reklam dodnes moc nepřibylo.

Google roku 2003.
Google prošel „velkou“ změnou. Samotné vyhledávání zbavil blbostí a lištu posunul nahoru. Dnešní Google mi přijde čistší. Minimalismus mu svědčí.

Weblog Tomáše Erlicha v roce 2009.
Mé stránky v roce 2009. Upřímně se mi nelíbí i když dnes používám stejný vzhled. Ovšem do dnešní podoby se toho pozměnilo dostatek a současný design se mi moc líbí. Jednoduchý, čistý a rychlý web. To jsem chtěl.

Každý dobrý obsah si zaslouží archivaci

A já jsem rád, že to na světě někdo dělá. Historie nám ukázala, že skladování ve formě papíru není bezpečné. Jako příklad si vezměte Alexandrijskou knihovnu (největší knihovna starověku), která vyhořela a byla zničena. Čas ukáže jestli jsou disky lepší a lépe odolávají stáří.

Pokud chcete více lidí seznámit s tím, jak dohledat již smazaný obsah na internetu, sdílejte tento článek. Za komentáře a sdílení děkuji.

{ Komentáře k článku }

Brassic

Ještě stojí za to dodat, že podobný projekt (jen v trochu menším měřítku) má i národní knihovna.

Tomáš Erlich

Myslíš tohle, že? To jsem našel na Filovo blogu. Ovšem, když jsem něco v archivu vyhledal, napsalo to: „Z důvodu omezení Zákonem č. 121/2000 Sb. (autorský zákon) může být tento dokument zobrazen pouze v prostorách knihovny.“… škoda.

Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek:

Tato stránka již není udržována. Děkuji za pochopení.