Vděčnost zlepšuje prosociální chování

Úterý, 4. Únor 2014

Myslíte si, že uznání a poděkování je jen nutná ukázka slušnosti? Že to už nikdo ani nevnímá a nic si od toho nemůže slibovat? Chyba. Nevěříte? Pak čtěte dál. Představím vám jednu psychologickou studii.

Jaké studii se dnes budu věnovat?

Dnešní článek bude věnován děkování a jeho vlivu na naše prosociální chování (to jsou činy vykonané ve prospěch druhých, aniž by za to byla očekávána nějaká protislužba či odměna). Čerpáno bude ze studie z roku 2010, kterou provedl Adam M. Grant a Francesca Gino.

Ve studii se v podstatě dovíte, jaký efekt má vděčnost na osobu, které někdo poděkoval. To je zjištěno pomocí čtyř experimentů, přičemž já tu budu psát o prvních dvou. Pokud máte zájem, zde přikládám odkaz na kompletní studii. Tu si pak kliknutím vpravo můžete za zhruba 250 korun zakoupit.

První experiment – fiktivní žák Eric

Do prvního experimentu bylo zahrnuto 69 účastníků a bylo požádáno o poskytnutí zpětné vazby na jeden dopis (žádost o zaměstnání) od fiktivního žáka jménem Eric. Po odeslání svých názorů pomocí e-mailu jim ovšem došla odpověď s žádostí o další pomoc. Jenže polovina dostala od fiktivního žáka děkovnou odpověď a další polovina dostala odpověď neutrální.

Jaký to bude mít efekt? Budou ty s děkovnou odpovědí ochotnější? Bude se jim chtít jen na základě děkovného e-mailu více pomáhat? Co myslíte?

Ukázalo se, že celých 66 % lidí s děkovnou odpovědí pomohlo fiktivnímu žáku i s dalším problémem. Zatímco druhá skupina (s neutrální odpovědí) na tom byla podstatně hůře. Tam už totiž pomohlo pouze 32 % účastníků.

Proč se tak stalo? Co bylo motivací?

Asi si říkáte, že nejde o nic překvapivého. Pokud přeci poděkujete, dá se očekávat, že vám lidé budou ochotni pomáhat i v budoucnu. Jenže cílem bylo zjistit, proč se tak děje. Rozdíl byl přeci 100 % a to je sakra hodně. Cítí se snad poté lépe? Nebo jim to dává příležitost, jak zapomenou na vlastní problémy? Co je k pomoci vlastně motivuje?

Možná vás zklamu, ale bylo zjištěno, že jde o běžnou sobeckost. Lidé se potřebují cítit společensky oceněni. Potřebují cítit uznání. Často nerozeznají, zda konkrétní člověk chce opravdu pomoci a bojí se to udělat, protože si to ten druhý může vykládat jako vlastní selhání. V tomto případě je děkování ujišťuje, že je pomoc opravdu na místě. A tak využívají své příležitosti.

Druhý experiment – Steven…

Může ta předchozí zkušenost ovlivnit i ochotu pomáhat ostatním? Pokud říkáte ano, máte pravdu. Pochopitelně to tak je. Po prvním experimentu totiž přišla účastníkům další žádost o pomoc. A skupina, která dříve obdržela za svou snahu jen neutrální e-mail se do dalšího pomáhání už moc neměla.

Svou pomoc dalo jen 25 % účastníků. Druhá skupina si ovšem vedla lépe, celých 55 % bylo ochotno přiložit ruku k dílu. Procenta jsou sice menší než u předchozího experimentu, ale i tak – díky předešlému poděkování došlo ke zdvojnásobení počtu lidí, kteří jsou ochotni poskytnout pomoc. Zajímavé.

Prosociální chování.

A co si z této studie odnést do života?

Pro většinu z nás je děkování na denním pořádku. Je to něco naprosto běžného. Děkujeme za přidržení dveří, za pomoc s výběrem zboží v obchodě, nějaký ten kompliment… až se nám zdá, že to nemá žádný význam. Jenže z psychologické stránky je tohle gesto ohromně důležité. A to pro obě strany (přijímající i poskytující), takže na to nezapomínejte.

Děkování není jen o dobrém pocitu, ale je i ukázkou toho, že si rad ceníme, stojíme o ně. Ujišťujeme tím toho druhého, že dělá dobře. Tímto tedy veřejně děkuji autorům této studie a vám za přečtení tohoto článku. Děkuji.

Nabízíme vám širokou škálu zdravotnických potřeb.
V sortimentu www.dentimedshop.cz máme například inkontinenční pomůcky, zdravotní kompresní punčochy nebo ortézy. Pomůžeme vám s výběrem.

{ Komentáře k článku }

Bender

Díky za sdílení. Jen se mi dnešní článek zdá krapet kratší než je obvyklé, ale to nevadí. To podstatné tu máš.

PS: Kdo je autorem té vydařené fotografie? Přes Google obrázky se mi ho nepodařilo dopátrat.

Tomáš Erlich

Není to na škodu, takže to beru jako pozitivní věc.

Rozhodl jsem se tak hlavně proto, že třetí a čtvrtý experiment je v podstatě stejný jako ty předešlé. Takže to tu nemá smysl rozebírat. Jen se změnilo prostředí. Jinak autorem fotografie je Ed Yourdon. Tady přikládám odkaz na jeho Flickr.

Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek:

Tato stránka již není udržována. Děkuji za pochopení.