Jednotlivé stupně závislosti na Facebooku

Sobota, 15. Červen 2013

Je to už 5 let, co jsem na Facebooku a tak mne napadlo napsat o tom, jak postupem času tuto sociální síť vnímám. A neberte prosím slovo závislost ve špatném smyslu, půjde tu spíše o vývoj a proměnu názorů.

A proč si myslím, že to celé stojí za článek?

Skoro každý na této sociální síti je a nějakým způsobem komunikuje. Postupem času se vše mění a člověk přehodnocuje své postavení k této síti a různým funkcím. Proto věřím, že takový pohled zpět je užitečným shrnutím našeho soužití s touto sociální sítí. Taky mě dost zajímá to, v jaké fázi se nacházíte vy, čtenáři. Co pro vás dnes sociální sítě znamenají a vůbec.

1) Čím více přátel, tím víc Adidas… nebo ne?

Tohle je asi první bod, kterým jsem si nejen já prošel. Člověk má bůh ví proč rád čísla a chce jich sakra hodně. Takže kliká na každého a přidá si klidně člověka, kterého ani možná neviděl. Za chvilku ovšem každému dojde, že je to totální blbost. Poznáte to podle toho, že máte hlavní stránku plnou žvástů od lidí, které vás vůbec nezajímají a ani nevíte, o koho vlastně jde. Přesně tímhle jsem si prošel před lety a dalo mi to zajímavou zkušenost…

Nezáleží totiž na počtu „přátel“, ale spíše na kvalitě jednotlivých vztahů. Jestli vás zná celé město a každý týden máte 100 nových idiotů do seznamu, nic vám to nedá a nikdy se to nevyrovná pravému přátelství. Hodně lidí má třeba 600 lidí na Facebooku, ale pokud je mají vyjmenovat… dojde jim, že pro jejich život je důležitých sotva 10. A o to tu v podstatě jde. Člověk kolem sebe totiž nepotřebuje sbírat stovky lidí, ale skvělé vztahy potřebuje.

Facebook Friends

2) Povídat si se všemi a všechny znát je hrozně IN

Nejlépe se každému vtírat a komentovat každou blbost. Je fuk, že druhý den budete mít v mailu 100 zpráv s předmětem „Facebook“, hlavně, když budete vidět. Tohle je totiž dle mého druhá fáze, kterou lidé na sociálních sítí prochází. Myslí si, že pokud reagují na někoho slavného a on jim odepíše, jsou rázem největší borci. Je to hodně znát i na Twitteru, když třeba Jeremy Clarkson něco napíše, každý správný „řiťolez“ na to musí reagovat.

Přijde mi to směšný. Takový lidi stejně nezajímáte a navíc je to pekelně otravné. Občas za mnou také někdo přijde a já si jenom v hlavně říkám „A proč bych to měl jako dělat?“ či ještě lepší „A proč mi to vůbec říkáš?“. Uvědomte si, že všichni jsme jen lidi a to, že někdo dobře ovládá určitou věc z něj ještě nedělá boha, kterému musíte lézt do zadku. Každý máme svůj život a každý je v něčem dobrý, takže se prosím takto před nikým nesnižujte.

3) „To se mi líbí“ je znakem určité nadřazenosti

Lépe řečeno jeho sbírání. Někdo to dělá dodnes, ale mne to zasáhlo někdy kolem roku 2010. Někteří si totiž myslí, že pokud mají u zprávičky 30 „lajků“, jsou něco víc než ostatní. Takový lidi poznáte podle vysokého počtu přátel a podle toho, že každému lezou do řiti a hrají si na největší kamarády. Dnes už nad tím jen kroutím hlavou, protože jsou to neskuteční exoti.

Je docela vtipné, když se takový člověk cítí povýšeně jen proto, že má u statusu 60 „lajků“. Vždycky si vzpomenu na Marka Prokopa, kterému nedělá problém nasbírat stovky sdílení a klidně 500 To se mi líbí za pár hodin. Chtěl bych vidět toho machra, co by říkal na něco takového. Asi by si už nepřipadal tak božsky. Chci tím říct, že vše je relativní. A hlavně něco hodnotit podle počtu „lajků“ je dost na hlavu. Jsou to jen číslíčka, která nic neznamenají.

Facebook Like

4) Dám si tam to, co chci a tím to pro mne končí

Tohle jsem zažil asi před rokem. Prostě jsem na Facebook něco dal a více jsem to nerozebíral. Nesbíral jsem „lajky“. Věděl jsem totiž, že je to o něčem jiném. Pokud třeba píšu zprávu, je přece cílem přečtení od přátel. Pokud posílám odkaz na článek, je cílem upozornit na něj své fanoušky. Tohle je podle mě správný přístup k sociálním sítím. Prostě už víte, co chcete a nezajímají vás ty kraviny kolem toho. A přestanete je nadobro řešit…

Bohužel se i dnes snaží plno lidí (a dokonce i firem) nějak zavděčit a sdílejí rádoby vtipné kecy a obrázky. A já to nesnáším. Pokud totiž jdu na Facebook, očekávám něco osobního. Že někdo pošle odkaz na zajímavý článek či popíše vtipný zážitek ze života. To, co rozhodně nečekám a nechci jsou okopírované kraviny z internetu. Poslední dobou jsou na Facebooku například ty otravné animace. Občas si díky nim připadám, že jsem vlezl na nějaké webové smetiště. A možná tak i Facebook nakonec fakt dopadne.

5) Nic nesleduji, nic nepíši a jen vyřizuji zprávy…

A to je má poslední fáze, ta současná. Došlo mi, že sbírat To se mi líbí je jen pro slabomyslné, sledovat zprávičky a fotky je ztrátou času, protože minimálně polovina jsou naprosté kraviny a vůbec žití na sociálních sítích je jen jednou velkou ztrátou času. Nechci, aby to znělo egoisticky, ale je to pravda. Facebook mi už zkrátka nepřijde tak zajímavý jako dřív. Dnes mi už slouží jen pro sdílení mých článků a jako náhrada pravěkého ICQ, který je dnes už dávno zapomenutým komunikačním programem…

Každopádně tohle všechno píšu pro vás. Dejte mi proto vědět, co si o tom myslíte. Jakou fází procházíte a zda se i váš vývoj na Facebooku táhl takto. Facebook tu funguje už léta a já žádný podobný článek nenašel, takže budu na vaše komentáře hodně zvědavý. Díky za přečtení, budu se těšit.

Nabízíme vám širokou škálu zdravotnických potřeb.
V sortimentu www.dentimedshop.cz máme například inkontinenční pomůcky, zdravotní kompresní punčochy nebo ortézy. Pomůžeme vám s výběrem.

{ Komentáře k článku }

Tesy

S článkem se více méně ztotožňuji. K bodu 1 jsem se více méně nedostal, body 2 a 3 jsem nějak přeskočil, nyní jsem podobně jako Ty u bodu 5. Takže Facebook využívám především ke komunikaci (toto je asi nejpohodlnější, protože „každý“ na něm je) a pak ještě ke zjišťování informací ohledně studia (školní skupina).

Jarda

Myslím, že už jsem u bodu 6. Na FB chodím minimálně. Stejně vždycky zjistím, že tam jsou jenom kraviny. Na G+ jsem si už dal pozor a aspoň mi to občas něco přinese.

Tomáš Erlich

Předpokládám, že tím „dal si pozor“ myslíš správný výběr přátel. Protože to je taky hodně důležité. Jaký si to člověk udělá, takové to má. Jinak děkuji (stejně jako všem ostatním) za reakce na mou otázku. Celkem mě těší, že tu nejsou žádní sběrači „lajků“ a podobně. Ale možná jsou, jen se neprojevují :). To já nevím…

Arxeiss

Jsem někde mezi bodem 4 a 5. Když se mě něco líbí a myslím, že by to mohlo zajímat i mé přátelé, tak to hodím na zeď. Like beru jako reakci, že si to přečetl a zaujalo ho to, ale nečekám, že jich bude hodně, každý má jiný zájem. Když jsem na akci a udělám fotky nebo na zajímavém místě, hodím je na FB (ne každou, fotím zrcadlem, doma vše projdu a promažu) pak teprve nahrávám… Co píšou ostatní proletím, jak mě něco zaujme tak se zastavím, ale neztrácím tím čas…

Marek Hnátek

4 a 5. Facebook je kravina, žrout času… A někdy taky užitečný zdroj informací a prostor k diskusi. Vždy záleží, jak ho člověk využívá. Může být i pracovním nástrojem, běžně přes něj řeším zakázky. A možná, že jde v tomhle směru víc dopředu, viz zavedení hashtagů atd.

Komodor

Píšeš dobré články, mají hlavu a patu. Zvlášť článek „Jak si ušetřit čas a být na počítači efektivní“ mi v jistém smyslu otevřel oči a pomohl v některých osobních organizačních záležitostech.

Co se Facebooku týče, nedávno jsem si udělal pořádek ve vybraných příspěvcích, obsah se pokusil nějakým způsobem roztřídit na přátele, odebírané stránky atd. Popravdě, vždy když letmo jednou za čas projdu příspěvky přátel, akorát se naseru. Všichni jsou hrozně přeumělkovaní a trendy. Jo, nuda. A stejně jak píšeš – hromada z nich mě prostě ani nezajímá, takže provádím hromadná skrývání, dokonce i těch, se kterými jsem vyrůstal, nebo znal třeba ze ZŠ.

A stejně jako ty, FB mi už zbyl jen na vyřizování zpráv. Jednorázově. Bohužel, lidé mi sem píšou i věci, které jsou kolikrát důležité a já si toho všimnu třeba až druhý den, nebo mnohem později. Věci, které bych si měl přečíst spíš v SMSce. V mobilu už dlouho nemám klienta. A obsah už teda přidám mnohem radši na G+ nebo ještě Twitter, kde dostanu aspoň smysluplnou reakci. No a delší chat s blízkými přáteli… instantní, ale zdlouhavá forma komunikace, kterou z mnoha důvodů neuznávám.

Je to téma na dýl, je to dost aktuální problém a spousta lidí si absurdnost masírování ega na Facebooku ani neuvědomuje. Doufám, že se to jednou změní. Je to všechno o lidech, ne jen o platformách.

Tomáš Erlich

Díky za komplimenty, to jsem potřeboval. Tímto článkem jsem si totiž nebyl zrovna dvakrát jistý, ale i tak jsem do něj snažil vložit nějakou myšlenku. Téma to určitě obsáhlé je a mohlo by být na něj více článků… Ostatně i tento článek jsem musel proškrtávat, protože byl příliš dlouhý a to i teď má nějakých 900 slov, což většina bere už jako dlouhý článek a to tady na weblogu zas až tak nechci…

Štefan

Co si o tom myslím a v jakém jsem stupni záležitosti?
V žádném.

  • Facebook využívám naplno — statusy, fotky, poznámky, skupiny, události, messages…
  • na Facebooku trávím max. 30 minut denně (ráno, po obědě a před spaním)
  • Like potěší
  • když mám k něčemu co říct, tak komentuju, od toho tam ta funkce přece je
  • přátel mám přidáno málo, protože nemám čas vyhledávat všechny lidi, co znám
  • Facebook NEpoužívám jako soukromý prostor (spojení „soukromí na Facebooku“ je docela dobrý džouk)
  • poctivě čtu newsfeed (mám tam jen pár lidí, u všech ostatních jsem zobrazování v newsfeedu vypnul).

Počet liků není nesmyslné číslo, dá se podle něj vysledovat, kdo je influencer (v oboru je známý, spousta lidí si ho váží, umí zaujmout publikum — třeba ten Marek Prokop) a kdo influencer není (já, ty, 99 % uživatelů Facebooku).

Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek:

Tato stránka již není udržována. Děkuji za pochopení.