Nepříjemná fakta o běžném blogování

Pondělí, 3. Červen 2013

Většina lidí píše o výhodách a různých tipech, jak blogovat lépe, ale proč se nepobavit i o té negativní stránce blogování? Tohle téma mi už pár dní leží v hlavě a proto jsem se dnes rozhodl o své zkušenosti podělit.

Povídáme si jen o dobrých věcech, není to škoda?

Podle mě totiž ano. Každá věc a každý koníček má své negativní stránky a dělat, že nejsou je blbost. Obecně máme všichni raději ty lepší zprávy, ale právě ty špatné nás dokážou poučit. Proto jsem se rozhodl napsat tento článek a zkusím zde sepsat všechny špatné stránky blogování. Slibuji si od toho, že se někteří začátečníci poučí a třeba nebudou zakládat své blogování na špatných předpokladech. Každopádně je dobré tyhle věci vědět…

1) Blogováním člověk skutečně příliš nezbohatne

Vím, že se o tom už dávno dost mluvilo, ale někteří si opravdu myslí, že blogování je dobrý výdělek. Pravda je taková, že není. Je to o tom, že chcete sdílet své myšlenky, napsat třeba nějaký návod a podobně. Někomu zkrátka pomoci či si jen zaznamenávat své užitečné informace, protože víte, že za pár let je zapomenete a potřebujete si je někam napsat. Na to se blog hodí.

Blog se ovšem nehodí v tom případě, že chcete hrabat peníze. Až na pár výjimek, který spíše než weblog tvoří sbírku bannerů nikdo velké peníze nevydělává. Pro příklad uvedu sebe. Já si z výdělku zaplatím provoz webu, internet u sebe doma a sem tam si něco koupím. Na nic většího to skutečně nestačí. V každém případě každá koruna se hodí a platit si výdaje ze zábavy není špatný. Ale dělat to jen pro ty peníze, to by bylo holé šílenství.

2) Časté psaní není blogování, ale obyčejná práce

S tímhle jsem se setkal při mém častém psaní. Jak už víte, chtěl jsem více psát, ale po několika měsících mi došlo, že se z koníčku stala má práce. A to je špatně. Komu by se chtělo pracovat, přijít domu a zase pracovat? Haha, takových bude asi málo. Jak už jsem radil v jednom starším článku, pište nepravidelně. Rozbijete tím tenhle stereotyp a zamezíte tomu, aby se z koníčku stala práce. Ale tenhle problém trápí více obdobných zálib…

Třeba focení… je to zábava fotit jen tak. Děláte to po svém a užíváte si to. Jakmile ovšem budete fotit za peníze, stane se z toho otravná práce. Musíte fotit, co chtějí ostatní, jak se jim to líbí a tak dále. Nemluvě o hrozných pracích v Photoshopu, protože si nějaká slečna usmyslela, že chce tohle menší a tohle zas trošku zvětšit… Plyne z toho jediné ponaučení. Pokud vás něco baví, nedělejte to za peníze. Časem se z toho totiž stane nudná a otravná práce. Raději nechte svůj koníček koníčkem. Tak, jak by to mělo být.

Psaní článku na stroji

3) Psaním článků se návštěvnost sama nezvyšuje

Dříve jsem si myslel, že pokud budu hodně psát, bude se opravdu výrazně zvyšovat i návštěvnost. Dnes vím, že to tak není. Podle mých hrubých odhadů totiž připadá na každý článek návštěvnost 3 lidi denně. Psát tedy v domnění, že více článků přinese tížené ovoce v podobě vysoké návštěvnosti je hloupé. Samotnou návštěvnost přináší hlavně sdílení, odkazy a třeba i reklama. Spoléhat se jen na přístupy z vyhledávačů zkrátka nejde.

Kupříkladu na můj článek s fonty ke stažení chodí plno lidí z jednoho komentáře ze zahraničního magazínu, kam jsem napsal komentář s odkazem na můj balíček fontů. Získal jsem tak navíc krásný odkaz z webu s PR 6, který odkazuje na hezké sbírky fontů. Nezáleží tedy na tom, kolik máte článků, ale jak moc je propagujete a jestli je lidé, kteří je potřebují najdou. Budoucím blogerům bych tedy doporučil silně přemýšlet o propagaci svých článků.

4) Propagace je vaše starost, ne nikoho jiného

Až na pár hodných lidí vám totiž odkaz nikdo jen tak nedá. Musíte o něj požádat. Všem blogerům bych tedy doporučil nebát se a klidně někoho o odkaz poprosit. Pokud třeba víte o nějakém hezkém článku, zmiňte se o něm v tom svém a zkuste požádat toho druhého, zda by neudělal totéž. Někdy to vyjde a někdy zase ne, ale odkaz z relevantního obsahu se hodí vždycky a hlavně přináší kvalitní návštěvnost. Abych se přiznal, určitě takových 80 % všech odkazů na můj blog jsem buď vytvořil já či někoho přímo požádal.

Jestli chcete čekat až zahřmí, zkuste to, ale počítejte s tím, že se taky nemusíte vůbec dočkat. Je to zkrátka váš web a propagovat ho musíte vy. Jedinou výjimkou snad tvoří sdílení po sociálních sítích. Pokud se článek někomu líbí, pošle ho většinou dál a to je vždycky fajn. I kdyby přes to sdílení mělo přijít jen 10 lidí, je to od něj určité poděkování za obsah a to se cení. Například zde je sdílení mou jedinou propagací. Na nic jiného už vlastně nespoléhám. Své čtenáře jsem si našel a více už nepotřebuji…

Méďa se zmrzlinou a psem

5) A vysedávání za počítačem taky pěkně ničí záda

A na počítači přece články píšeme. Bolesti zad, hlavy, štípání u srdce… za to všechno může hrbení se za počítačem. A přiznejme si, kdo sedí v křesle přesně jak se má? Možná tak jeden z deseti. V tomhle je podle mě u blogování hodně velký problém. Jako mnohem lepší koníčky se pak zdají ty aktivnější jako tenis, plavání, cvičení či jízda na kole. To proto, že u nich zapojujete více vaše tělo. Upřímně s tímhle docela bojuji, protože mě hodiny sedět zrovna moc nebaví. A to by bylo ode mne pro dnešek v kostce asi všechno…

Pokud máte nějaké názory či připomínky, určitě se o ně podělte do komentářů. Jinak jako blogeři, co konkrétně vám na blogování vadí? Co vás rozčiluje a neustále unavuje? A zkoušeli jste za počítačem sedět na něčem jiném než na křesle? Tím myslím takové ty sedací vaky a podobně.

Nabízíme vám širokou škálu zdravotnických potřeb.
V sortimentu www.dentimedshop.cz máme například inkontinenční pomůcky, zdravotní kompresní punčochy nebo ortézy. Pomůžeme vám s výběrem.

{ Komentáře k článku }

Tesy

Ještě bych dodal, že blogování (nebo třeba správa toho blogu) stejně jako ostatní koníčky žerou čas.

Pari

Jeste bych dodal, ze je dulezite psat o tom co lidi zajima, pokud chcete mit navstevnost.

Tomáš Erlich

Máš pravdu. Částečně proto jsem hodil nahoru anketu, abych se od těch aktivnějších dozvěděl, co mé návštěvníky opravdu zajímá. Když budu mít čas a nebudu mít v hlavě žádné téma – podívám se na výsledky a hned budu vědět o čem bych asi měl napsat…

Ale důležité je taky koukat na to, aby to téma bylo trochu příbuzné a sympatické tobě. Já to občas dělám tak, že projíždím seznam klíčových slov ve statistikách (hledaná slovní spojení). Když tam najdu něco zajímavého, vím, že o tom můžu napsat a své čtenáře si to najde, protože to už někdo hledal a s tím klíčovým slovem přišel ke mně.

Kenn

Tohle je pro mě naprostý nesmysl. Píšu o tom, co zajímá mě a co mě baví. Psát o něčem, co zajímá mé čtenáře jen pro to, že to požadují by pro mě bylo otročení. Vlastně by to byla práce, protože bych se nutil do něčeho jen pro to, abych tím vydělal – získal čtenáře.

Buď se čtenáři líbí, o čem píšu, nebo se mu to nelíbí a číst nebude. Tohle je pro mě blog.

Lukáš Pítra

Já si teda troufnu nesouhlasit s bodem 3 – na vlastním blogu v dlouhém období můžu krásně pozorovat, jak organická návštěvnost naopak roste. Není to samozřejmě o kvantitě (mám frekvenci 1-2 články za měsíc), jako spíše o kvalitě a nějaké historické autoritě toho článku.

U prvního bodu asi také záleží na tom kdo a o čem píše. Pro mne je blog hned po doporučeních a osobních kontaktech třetím nejsilnějším zdrojem zakázek. Poznám to přesvědčivě podle počtu lidí, kteří telefonickou poptávku začínají slovy „moc se mi líbilo u vás na blogu… a tak jsem se rozhodl vás oslovit…“.

Michal Janík

Ono je to hodně o pohledu na věc. Píšeš „…se z koníčku stala má práce…“. A co to pojmout obráceně? Udělat z práce koníček? Opravdu rozlišuješ, zda děláš „práci“ nebo „koníček“? Vím, že většina lidí to takto má, ale není to otrava? Není lepší pracovat v oboru, který může být koníčkem?

Jinak blogování práce je. Jako každá jiná. Když se dělá pořádně, stojí mnoho sil. A může bavit. A když nebaví, tak proč ji dělat?

Jan

Možná bych se ještě přidal k ostatním a taky přidal svůj postřeh. To důležité na blogování je totiž trpělivost. Mám to okoukáno z různých blogů, že když člověk píše a začíná, nikdo si ho moc nevšímá a to může u většiny znamenat i konec blogování. Životem to víří až na těch blozích, co jsou staré třeba 2 roky a víc. To je sakra dlouhá doba, takže člověk musí být hodně sebejistý, aby s tím vůbec vydržel a přečkal to.

Zbyšek Nádeník

Bod 5). Vyzkoušel jsi práci (psaní příspěvků) ve stoje? Vlastním stůl, který má variabilně nastavitelnou výšku a práce ve stoje po ránu nebo po kvalitním obědu je nutnost, pokud si chce člověk zachovat slušnou produktivitu.

Tomáš Erlich

Abych se přiznal, nemám s tím žádné zkušenosti, ale na internetu jsem o tom už někdy četl. Nějak moc nevím, jestli bych takhle dokázal fungovat, ale určitě bych to někdy rád zkusil. Schválně jsem koukal na ceny a myslím… že jsem rád, že jsem při tom seděl. Většina stojí 15-30 tisíc. To mi přijde na stůl dost šílená cena…

Zbyšek Nádeník

Ta cena 15 – 30 tisíc u kvalitního stolu se zárukou sedí a souhlasím, je to raketa. Z dlouhodobého zdravotního hlediska a s výhledem práce na PC na dalších cca 30 let dopředu se ale cena zdá ospravedlnitelná.

Je určitě dobře si práci ve stoje nejprve vyzkoušet nějakou pankovější metodou – třeba vzít notebook na barový stoleček nebo si naskládat krabice na normální stůl. A až po čase se dle zkušeností se rozhodovat.

Ambiente

Tak u bodu 1) bude dost záležet o jakém tématu člověk bloguje, pokud bude blog např. o investování nebo podnikání a pustí se tam občas nějaké to PR a třeba affiliate na vybrané služby (doporučení brokerů, virtuálních kanceláří atd) bude výdělek někde jinde než na obecném blogu „o životě“.

Tomáš Erlich

V tom máš pravdu. Já jsem článek stavěl na zkušenostech z tohoto blogu a mých pocitech z něj. Takže u blogu jiného zaměření mohou být tyhle body dost možná úplně jiné. U blogu o podnikání bych klidně i ten PR snesl a možná by mě i v něčem obohatil…

Tím samozřejmě stoupá i možnost výdělku pro majitele toho blogu. Takže opravdu hodně záleží na tématu. Lépe řečeno na cílové skupině a tom, kolik jsou inzerenti z toho oboru za reklamu na webu utratit.

Tom

S tím bodem 2. mám vlastní zkušenost. Hodně jsem fotil před pár lety a pak jsem se začal zajímat o focení pro mikrofotobanky. Začalo mě to dost otravovat a to můj příjem ve vrcholném období byl asi 3 000 Kč měsíčně. Fotil jsem totiž to, po čem byla poptávka. A to není ono. Teď jsem po dvou letech, kdy z portfolia vydělávám 1000 Kč měsíčně bez práce otočil a vracím se k tomu. Ale jen fotky toho co mě baví. Což jsou fotky z cest a kupodivu ty jsou také moje nejprodávanější.

Na druhou stranu úplně bych nezanevřel na to vydělávat si koníčkem. Pokud tě baví psaní, tak je pořád lepší se z toho snažit něco vytřískat než to, že sedíš v práci, kterou nenávidíš a žiješ třeba jen víkendy.

Petr Loukota

Blogoval jsem dlouho a se vším, co píšeš, musím souhlasit. Bohužel. Psaní na blog člověku za chvíli připadá jako práce, která peníze nepřináší, proto je těžké si ji udržet. Na druhou stranu autor dobrého blogu má své příznivce a lépe se mu pak propagují jeho myšlenky, literární tvorba apod. Tedy je dobré blogovat pro zábavu a zároveň vědět, co to člověku může přinést a co mu to naopak nikdy nepřinese.

Ještě bych dodal jednu nevýhodu, kterou bych nazval „máte právo nevypovídat a cokoliv řeknete, může být použito proti vám“. Zkrátka ne každý čtenář bude souhlasit s tím, co člověk píše, a to i když napíše jen to, že se mu líbí nebo nelíbí nějaká knížka. To je ale ve všem a i s tím je třeba počítat :).

Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek:

Tato stránka již není udržována. Děkuji za pochopení.