Mějte vlastní hlavu a jděte si za svým

Středa, 27. Březen 2013

Poslední dobou příliš často vidím, že někdo klidně všechno zahodí a udělá nějaké bláznivé rozhodnutí. Neříkám, že život má být nudný, ale myslete při něm. V článku to zkusím ukázat na pár příkladech ze života.

Proč jsem se rozhodl na toto téma dnes psát?

Televize, reklamy a okolí nám cpe to, co je podle nich nejlepší a my se v tomto „šumu“ musíme neustále soustředit na své cíle. Při takovém nátlaku je ovšem lehké sejít z cesty a vrhnout se do něčeho, co vlastně ani nechceme. V tomto článků se zkusím zamyslet nad pár příklady, které tu uvedu. Zkuste se se mnou zamyslet, zda skutečně chcete dělat to, co právě děláte.

Cílem života totiž není žít podle ostatních ani řešit jejich názory na vás. Cílem je dělat něco, co děláte rádi, aby váš život byl naplněn. Jde čistě o váš pocit a do jisté míry je fuk, co říkají ostatní.

Kamarád má vlastní byt, musím ho mít taky!

Setkal jsem se s tím, že si jeden kamarád pořídil vlastní byt a jediné, co bylo cítit od sourozence byla zášť. On ho má, já si ho musím rychle sehnat taky. Takový člověk je klidně schopný vzít si hypotéku na dalších 20-30 let jen proto, že cítí, že si musíme být rovni. Že ho prostě musí mít taky.

Vůbec neuvažuje o tom, zda v tomto městě bude chtít žít i za deset let. Zda je to v tuto chvíli opravdu nutné a výhodné. Jestli má nějakou tu zálohu (200-300 tisíc nejlépe) na účtě pro případ, že nebude najednou schopná hypotéku platit, protože jinak s trochou štěstí přijde jen o svůj vysněný byt.

Vždy se zastavte a zapřemýšlejte se, zda je tento krok v tuto chvíli opravdu rozumný. Jestli není jiné východisko. Hlavně u bydlení je to sakra důležité. Jak vyšlo najevo z ankety, snad každý chce vlastní dům. V takovém případě jde o úvazek na cirka 30 let s tím, že vám půlka výplaty půjde po celou dobu na váš vysněný domeček. Tady není místo na zbrklosti.

Pokud jste přesvědčeni o tom, že právě teď potřebujete dům se šatnou, všude podlahy z drahého tvrdého dřeva, obrovskou kuchyň, jste v pozici toho slabého. Vzdáváte se vědomě práva rozhodnout se, vzdáváte se racionálně svých životních úspor, jen abyste něco měli (Leo Babauta).

To děťátko je roztomilé, pořídíme si také jedno?

O tomto bych mohl říct totéž, co u příkladu s bytem. Opravdu se cítíte jako zodpovědný rodič? Cítíte se na to? Na to, že poslední měsíce ženy budou totálně na nic, bude vám špatně a bůh ví, co ještě. Že jako chlap musíte být schopný zajistit svou ženu, budoucí dítě a zároveň finančně utáhnout domácnost. Že musíte mít kde bydlet a mít každý místo pro svůj klid.

Mít s partnerkou dítě je nádherné rozhodnutí, ale musíte se na to cítit. Je to ohromná zodpovědnost. Musíte chtít zahodit půlku svých koníčků a věnovat čas svému dítku. A to nejen, když se bude usmívat, ale i když bude plakat a dělat nepořádek po celém (pečlivě uklizeném) bytě. Jste na to připraveni?

Občas mám pocit, že někdo se dítětem snaží jen přeskočit jinam. Přeskočit určité fáze života a dělat najednou úplně jiné věci. Jenže život nejde rovnou přeskočit na jeho „konec“. Lépe řečeno jde, ale nemělo by se to dělat. Možná vás to za pět let bude hodně mrzet. Nepořizujte si vlastní dítě v záplavě citů z nějakého hezkého dítka kamarádky. Nebylo by to zodpovědné.

Proto se ujistěte, že to, co děláte opravdu chcete…

Že je to váš životní cíl a ne nějaký falešný, který vás má zachránit ze současné situace. Věta jako „Bylo by hezké mít vlastní dům“ by rozhodně nemělo být impulzem k jeho pořízení. To by muselo znít jinak (třeba: „V této lokalitě chci skutečně žít, mám tu stabilní práci, dost peněz do zálohy a skvělé přátele.“). Rozlišujte na poslech příjemné věci od těch, které skutečně chcete.

Zaměřte se na cíle

Trocha přemýšlení o životních cílech neuškodí

Každý má své cíle a pokud ne, je to jen proto, že tomu říká jinak. Třeba představa o budoucnosti, předsevzetí a podobně. Čas od času je dobré se zastavit, zamyslet se a říct sám sobě, kam chcete směřovat. Zda je pro vás hlavní priorita výchova dítěte, osobní rozvoj či šetření na vlastní bydlení.

Dříve jsem tohle moc neřešil, ale nedávno mi pomohla jedna věta. Zní jednoduše: „A co pro to děláš?“. Pokud chci svůj dům, musím dávat hodně peněz stranou (což má za následek silný odliv zlatokopek). Pokud chci být dobrým rodičem, měl bych plnit všechny své povinnosti. A to nemyslím jen pracovní, ale například i přátelské a partnerské. A tak dále.

Zkrátka pokud něco chcete, zeptejte se sami sebe, zda po tom opravdu toužíte. Co pro to uděláte a zda to není jen nějaké pobláznění, sen někoho jiného či naprostá ztráta času. Je jedno jestli chcete být nejlepším rodičem na světě či si jen „užívat“ a pak rovnou skočit do rakve s tím, že za týden už nikoho zajímat nebudete. Je to váš život, vaše rozhodnutí a odpovědnost.

Užijte si prosté radosti a kašlete na blbosti

Vyčistíte si hlavu a pomůže vám to zaměřit se na to opravdu důležité. Lidé jsou poslední desetiletí pořád vyrušováni (mobil, internet, lidé kolem), příliš plánují, sledují Facebook a podobné zbytečnosti a berou příliš vážně žvásty v magazínech. Povzneste se nad tohle šílenství a užívejte si prostý život.

A to opravdu neznamená žit v bídě, ale dělat to, co vás opravdu naplňuje. To totiž ani tisíc článků z Blesku, desítky blbých holek v posteli ani dření od rána do večera jen proto, abyste byli na úrovni podle nějakých snobů nedokáže.

Nekopírujte ostatní, nežijte sen někoho jiného. Jděte si za svým a držte se toho. Někdy se vše ostatní zdá být lepší než to, co právě děláte, ale věřte mi, že to tak ve skutečnosti není. Nenechte se tak snadno zbavit jistoty…

Nabízíme vám širokou škálu zdravotnických potřeb.
V sortimentu www.dentimedshop.cz máme například inkontinenční pomůcky, zdravotní kompresní punčochy nebo ortézy. Pomůžeme vám s výběrem.

{ Komentáře k článku }

Freddy

To máš těžké, když se lidi mění podle okolí. Tak to prostě je, lidi jsou ovce. Následují toho, kdo je podle nich důležitý. Ale souhlasím, že to nejlepší je najít si svůj cíl / zaměření. Já třeba dělám skateboarding a nevyměnil bych to za nic na světě. Nehodlám být blbec, který dělá to, co ostatní uznají za vhodné. To by byl promarněný život.

Tomáš Erlich

Každého baví něco jiného. Někoho něco tvořit, jiného zas jen přihlížet. Dříve jsem si vždycky myslel, že je dobré něco dělat a tvořit, ale později mi došlo, že i podporovat, následovat nebo jen pomáhat má smysl a není to o nic horší než něco sám vytvářet.

Tímhle článkem jsem jen chtěl říct, ať lidé dělají to, co je baví nehledě na to, co říkají ostatní. Problém je, že občas lidé dělají něco, co vlastně nechtějí. Krásný příklad jsem nedávno slyšel o jedné hře. Partička přešla z jedné hry na druhou a některým se moc nechtělo, ale nakonec šli. A to je chyba, protože dělají (hrají) něco, co vlastně ani nechtějí.

Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek:

Tato stránka již není udržována. Děkuji za pochopení.