Ne vždy je dobré hned každému vyjít vstříc a být ten hodný. Dnešní článek bude o hněvu a pomocí několika psych. studií vám ukáži, jak vám může rozzlobenost v běžných životních situacích příjemně pomoci.

Odůvodněný hněv není špatný, ale správný krok

Hodně lidí si totiž myslí, že hněv je něco špatného, co se nesmí používat a projevovat. Co je neslušné a bůh ví co ještě. V dnešním článku vám chci ukázat, že opodstatněná zlost je správná, pokud se chcete pohnout z místa a situaci vyřešit. Říkám opodstatněná, protože zlost samotná je špatná. Navíc se tato emoce těžko ovládá. Alespoň proti těm v životě naprosto běžným.

Na druhou stranu je ovšem důležité pochopit výhody hněvu a naučit se je používat. Protože pokud bojujete za pravdu, je hněv užitečný nástroj. Není správné ho potlačovat ani maskovat. Někdo vám bude možná tvrdit opak, ale stejně jako každá emoce, i rozzlobenost má svůj význam a pozitivní stránku.

1) Hněv pomáhá vašemu partnerskému vztahu

Jak jsem psal v úvodu, hněv není dobré skrývat a to ani v partnerském vztahu. Pokud to totiž uděláte, váš partner nemůže tušit, že udělal něco špatně. A až toho bude příliš a vy vybouchnete, váš partner bude překvapený a zároveň právoplatně naštvaný, protože toho bude najednou příliš a bude to vnímáno velmi negativně. Což může bez přeháněný skončit rozchodem.

Pokud se děje něco špatného, dejte hněv najevo hned. Pomůže to posílit vaše vztahy a najít řešení. Skrývání hněvu ve vztazích opravdu ničemu nepomůže. To bylo dokázáno v jedné psychologické studii už v roce 1990. Pokud vás to zajímá víc, stojí za ní Roy F. Baumeister, Arlene Stillwell a Sara R. Wotman.

2) Rozzlobení lidé jsou více optimističtější…

Zní to jako padlé na hlavu? Někomu dost možná ano, ale ve studii Jennifer S. Lerner, Roxany M. Gonzalez, Deborah A. Small a Baruch Fischhoff v roce 2003 vyšlo najevo, že hněvající lidé mají méně strachu z útoků spojené s terorismem. Naopak ti ustrašení se bojí mnohem více, jsou pesimističtější a hledají různá opatření do budoucna. Obě strany mají určitě něco do sebe, ale ten opačný efekt jen díky hněvu je pozoruhodný, nemyslíte si?

Hněv vám tudíž může pomoci v těžkých a silně emotivních (po útocích 11. září) situacích zvládnout stres a být lépe naladěn. Pokud si o této zajímavé studii chcete přečíst více, jmenuje se „Vliv strachu a hněvu na vnímaná rizika terorismu“ a je zdarma ke stažení. Což mimochodem nebývá často.

3) Hněv vás může motivovat k vlastní změně

Již v roce 1997 byla publikována studie od Howarda Kassinova, kde bylo několik set lidí požádáno, aby promluvilo o svém hněvu. Zjišťovalo se, kde se zlobí nejčastěji, na co a podobně. Působivější mi ovšem přijde to, že více jak polovina tvrdí, že hněv zanechal pozitivní výsledek. V tom smyslu, že si všimli vlastních chyb. Pokud se tedy na nás někdo zlobí, můžeme se poučit. Poučit se můžeme samozřejmě i v případě, že se hněváme sami na sebe.

Je prostě těžké s něčím hnout a změnit to, jestliže nás to tolik netíží. Pokud se ovšem naštveme, jde to mnohem lépe. Je to stejné jako s tím, že většina lidí nechává věci na poslední chvíli, protože musí cítit tlak na dodělání. Pokud se tedy chcete poučit z vlastních chyb, zkuste se na sebe i rozzlobit.

4) Hněv je také parádní strategie k vyjednávání

Rozhněvanému člověku se totiž těžko oponuje a většina lidí ustoupí. To je dokázáno ve studii z roku 2003, kterou zpracoval Antony S.R. Manstead, Carsten K.W. De Dreu a Gerben A. Kleef. Ukázalo se, že na rozzlobeného člověka jsou kladeny menší nároky a udělují se mu i větší ústupky.

Ovšem není to tak jednoduché. Nemůžete čekat, že přijdete naštvaný za šefem a dostanete přidáno. Aby hněv fungoval, musí být opodstatněný a většinou musí být na druhé straně omezené možnosti. Zkrátka jen za správných okolností je možné naštvat a ještě za to dostat něco nazpět.

Na stranu druhou, opačná testovaná skupina (ta usměvavá) byla hodnocena mnohem lépe. Tomu efektu se říká emocionální nákaza. Všichni to znáte, někdo se na vás usměje a vy se musíte usmívat také (zajímavé je, že to funguje jen s úsměvem – na zamračené lidi zamračením nereagujeme). Záleží proto na vás jakou strategii chcete zvolit a jak chcete být okolím vnímáni.

5) A nakonec, hněv snižuje i samotné násilí…

To proto, že hněvem vyjadřujeme nespravedlnost. Vyjadřujeme tím nespokojenost s určitou situací. Prvně si stěžujeme, pak protestujeme a tím ukazujeme, že už je to opravdu třeba řešit a až nakonec přistupujeme k fyzickému násilí a většímu tlaku. Kdyby nebylo hněvu, začneme se hned mlátit a střílet. O důvod víc, proč neházet hněv do škatulky „nerozumné a nevhodné“. Hněv a rozzlobenost je prostě emoce jako každá jiná.

Doufám, že jsem vás tímto článkem v něčem obohatil a třeba změníte názor na hněv, protože je to emoce v běžném životě nezbytná. Například já jsem se před lety rozešel s partnerkou kvůli potlačovanému hněvu z její strany, protože nebyla schopna mluvit o tom, co jí na mě rozčilovalo a já to tak dělal nevědomky dál. To jen takový příklad ze života závěrem. Každopádně dejte vědět, co si o studiích a hněvu celkově myslíte. Budu se těšit…