Psychologické výhody hněvu a rozzlobenosti

Úterý, 14. Květen 2013

Ne vždy je dobré hned každému vyjít vstříc a být ten hodný. Dnešní článek bude o hněvu a pomocí několika psych. studií vám ukáži, jak vám může rozzlobenost v běžných životních situacích příjemně pomoci.

Odůvodněný hněv není špatný, ale správný krok

Hodně lidí si totiž myslí, že hněv je něco špatného, co se nesmí používat a projevovat. Co je neslušné a bůh ví co ještě. V dnešním článku vám chci ukázat, že opodstatněná zlost je správná, pokud se chcete pohnout z místa a situaci vyřešit. Říkám opodstatněná, protože zlost samotná je špatná. Navíc se tato emoce těžko ovládá. Alespoň proti těm v životě naprosto běžným.

Na druhou stranu je ovšem důležité pochopit výhody hněvu a naučit se je používat. Protože pokud bojujete za pravdu, je hněv užitečný nástroj. Není správné ho potlačovat ani maskovat. Někdo vám bude možná tvrdit opak, ale stejně jako každá emoce, i rozzlobenost má svůj význam a pozitivní stránku.

1) Hněv pomáhá vašemu partnerskému vztahu

Jak jsem psal v úvodu, hněv není dobré skrývat a to ani v partnerském vztahu. Pokud to totiž uděláte, váš partner nemůže tušit, že udělal něco špatně. A až toho bude příliš a vy vybouchnete, váš partner bude překvapený a zároveň právoplatně naštvaný, protože toho bude najednou příliš a bude to vnímáno velmi negativně. Což může bez přeháněný skončit rozchodem.

Pokud se děje něco špatného, dejte hněv najevo hned. Pomůže to posílit vaše vztahy a najít řešení. Skrývání hněvu ve vztazích opravdu ničemu nepomůže. To bylo dokázáno v jedné psychologické studii už v roce 1990. Pokud vás to zajímá víc, stojí za ní Roy F. Baumeister, Arlene Stillwell a Sara R. Wotman.

Naštvaná holka

2) Rozzlobení lidé jsou více optimističtější…

Zní to jako padlé na hlavu? Někomu dost možná ano, ale ve studii Jennifer S. Lerner, Roxany M. Gonzalez, Deborah A. Small a Baruch Fischhoff v roce 2003 vyšlo najevo, že hněvající lidé mají méně strachu z útoků spojené s terorismem. Naopak ti ustrašení se bojí mnohem více, jsou pesimističtější a hledají různá opatření do budoucna. Obě strany mají určitě něco do sebe, ale ten opačný efekt jen díky hněvu je pozoruhodný, nemyslíte si?

Hněv vám tudíž může pomoci v těžkých a silně emotivních (po útocích 11. září) situacích zvládnout stres a být lépe naladěn. Pokud si o této zajímavé studii chcete přečíst více, jmenuje se „Vliv strachu a hněvu na vnímaná rizika terorismu“ a je zdarma ke stažení. Což mimochodem nebývá často.

3) Hněv vás může motivovat k vlastní změně

Již v roce 1997 byla publikována studie od Howarda Kassinova, kde bylo několik set lidí požádáno, aby promluvilo o svém hněvu. Zjišťovalo se, kde se zlobí nejčastěji, na co a podobně. Působivější mi ovšem přijde to, že více jak polovina tvrdí, že hněv zanechal pozitivní výsledek. V tom smyslu, že si všimli vlastních chyb. Pokud se tedy na nás někdo zlobí, můžeme se poučit. Poučit se můžeme samozřejmě i v případě, že se hněváme sami na sebe.

Je prostě těžké s něčím hnout a změnit to, jestliže nás to tolik netíží. Pokud se ovšem naštveme, jde to mnohem lépe. Je to stejné jako s tím, že většina lidí nechává věci na poslední chvíli, protože musí cítit tlak na dodělání. Pokud se tedy chcete poučit z vlastních chyb, zkuste se na sebe i rozzlobit.

Rozzlobený muž

4) Hněv je také parádní strategie k vyjednávání

Rozhněvanému člověku se totiž těžko oponuje a většina lidí ustoupí. To je dokázáno ve studii z roku 2003, kterou zpracoval Antony S.R. Manstead, Carsten K.W. De Dreu a Gerben A. Kleef. Ukázalo se, že na rozzlobeného člověka jsou kladeny menší nároky a udělují se mu i větší ústupky.

Ovšem není to tak jednoduché. Nemůžete čekat, že přijdete naštvaný za šefem a dostanete přidáno. Aby hněv fungoval, musí být opodstatněný a většinou musí být na druhé straně omezené možnosti. Zkrátka jen za správných okolností je možné naštvat a ještě za to dostat něco nazpět.

Na stranu druhou, opačná testovaná skupina (ta usměvavá) byla hodnocena mnohem lépe. Tomu efektu se říká emocionální nákaza. Všichni to znáte, někdo se na vás usměje a vy se musíte usmívat také (zajímavé je, že to funguje jen s úsměvem – na zamračené lidi zamračením nereagujeme). Záleží proto na vás jakou strategii chcete zvolit a jak chcete být okolím vnímáni.

5) A nakonec, hněv snižuje i samotné násilí…

To proto, že hněvem vyjadřujeme nespravedlnost. Vyjadřujeme tím nespokojenost s určitou situací. Prvně si stěžujeme, pak protestujeme a tím ukazujeme, že už je to opravdu třeba řešit a až nakonec přistupujeme k fyzickému násilí a většímu tlaku. Kdyby nebylo hněvu, začneme se hned mlátit a střílet. O důvod víc, proč neházet hněv do škatulky „nerozumné a nevhodné“. Hněv a rozzlobenost je prostě emoce jako každá jiná.

Doufám, že jsem vás tímto článkem v něčem obohatil a třeba změníte názor na hněv, protože je to emoce v běžném životě nezbytná. Například já jsem se před lety rozešel s partnerkou kvůli potlačovanému hněvu z její strany, protože nebyla schopna mluvit o tom, co jí na mě rozčilovalo a já to tak dělal nevědomky dál. To jen takový příklad ze života závěrem. Každopádně dejte vědět, co si o studiích a hněvu celkově myslíte. Budu se těšit…

Nabízíme vám širokou škálu zdravotnických potřeb.
V sortimentu www.dentimedshop.cz máme například inkontinenční pomůcky, zdravotní kompresní punčochy nebo ortézy. Pomůžeme vám s výběrem.

{ Komentáře k článku }

Patrik Šíma

My cholerici máme opačný problém. Jak to zvládat :).

Tomáš Erlich

Tak s tím ti bohužel neporadím. Já jsem docela pohodář, takže se rozčiluji jen pokud už je to opravdu třeba a má to své odůvodnění. Ale na internetu určitě něco kloudného najdeš. Otázkou je, jestli takové návody budou fungovat :). Ono se totiž na internetu píše kde co. Proto se u těchto článků snažím uvádět zdroje, aby to bylo co nejdůvěryhodnější a nešlo jen o žvásty typu „bába povídala, že…“.

Pavel Růžička

Ty věci, které se nám nelíbí, nemusíme nutně dávat najevo hněvem, že? Můžeme je vyjádřit i věcně, ve vhodné situaci, po opadnutí emocí – asertivně.

Jedna věc je vyjít ze situace jako vítěz – a vyhrát jednu parciální bitvu, anebo vyhrát celou válku -> nepobořit si vztahy a na ty věci, co se mi nelibí, se raději dívat pozitivně jako na věci, které je možné příště udělat lépe.

Obecně hněv udržení vztahů vůbec nepomáhá – a i když se rozhodnu (jako to dělávají psi) zavrčet, mělo by to být zavrčení kontrolované -> jinak se vystavuji riziku, že se emoce bude posilovat (například když od protějšku nedostávám očekávanou satisfakci) a hrozí vystupňování situace až do mezí, kdy možná dostanu co chci – ale ostatní budou na 10 let naštvaní a že by mě kvůli tomu více obdivovali a vyhledávali se taky nedá říct.

Doporučil bych: nejitřete emoce! Odosobňujte a pokud chcete najít a osočit viníka, snažte se vždy najít třetí stranu (počasí, pc, dopravní podnik…) – tak se vztah udrží a zachová se možnost si později promluvit o vlastních pocitech („cítím se jako blbec, když…“) a o tom, jak to příště udělat lépe („… a ještě lepší by bylo, kdyby se tady toto udělalo takhle a takhle…“).

Totiž omlouvat vlastní neochotu se na věci podívat optikou „a co já bych mohl udělat, aby mě to příště neštvalo“ tím, že vztek je vlastně dobrý, nemusí být ten nejlepší koktejl pro vlastní růst a rozvoj :).

Tom

Nevím jak moc obecně je v tomto příspěvku hněv myšlen. Ale pokud je to hněv kdy necháme proudit emoce tak musím nesouhlasit. Takový hněv rozhodně nepomůže partnerským vztahům (až na to, že pak se můžete udobřovat) a ani podle mně nepomůže k tomu vyjednávání. Krátkodobě určitě ostatní rozhněvanému člověku ustoupí. Ale dlouhodobě to není win-win situace.

Na druhou stranu však potlačovat hněv taky není vhodné. Důležitá je spíše otevřenost a to jak v partnerství tak v práci.

Jediný bod se kterým částečně souhlasím je hněv na sebe samého. Občas je dobré se na sebe naštvat, když už třeba dlouhé hodiny odkládáte důležitý projekt a kvůli tomu pak musíte odmítat schůzky. To je ten hněv, kdy se na sebe naštvu a máknu.

Tomáš Erlich

Je to myšleno jako rozčilování a zlobení se. Hněv neznamená, že člověk hází všude kolem židlema a nebo vyhrožuje násilím, jak si většina lidí špatně myslí. A ano – hněv není dobré řešení a emoce vůbec. Cílem článku bylo ovšem ukázat, že i hněv má svou pozitivní stránku a rozhodně nejde o něco, co bychom měli ze svých životů zcela odstranit. Zkrátka někdy se hodí otevřenost, někdy hněv…

Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek:

Tato stránka již není udržována. Děkuji za pochopení.