Proč nemá smysl psát věci k zamyšlení

Čtvrtek, 5. Září 2013

Asi víte, že už moc nepíšu různá témata k zamyšlení a mám k tomu své důvody. Myslím si totiž, že takové psaní už nějak ztrácí na významu. A tímto článkem bych to chtěl shrnout a podělit se o mé myšlenky.

1) Zamyšlení lidi vlastně nikam neposune…

Protože budete neustále přemýšlet a přemýšlet a nakonec neuděláte nic. Zatímco slovo zamýšlet znamená mít něco v úmyslu, slovo zamyslet je u mě něco jako lenivět. Prostě se vám něco nechce dělat a tak se nad tím alespoň zamyslíte. A to je právě ten problém.

Hodně se mi totiž zdá, že ze zamyšlení nakonec nevznikne nic. Napsal jsem plno článků o zamyšlení, ale je mi jasné, že plno lidí si článek jen přečetlo a šlo dál. Jenže to nebylo záměrem.

Já chtěl články k něčemu motivovat, ale to se většinou nedělo. Později mi došlo, že samotným zamyšlením se vlastně nic nezmění. Jsou to jen kecy. Někdy kolem roku 2008 jsem takové články psal hrozně rád, ale dnes v nich vyloženě nevidím žádný smysl. Přijde mi, že schopní lidé hledají návody, ty líní zase články k zamyšlení. Aby to jen tak vypadalo, že něco jako dělají.

Svět hledá lidi, kteří něco umějí udělat, a ne ty, kteří umějí vysvětlit, proč to neudělali (Romain Rolland [rolan], francouzský prozaik a dramatik).

2) A svět s tím také opravdu nijak nezměníte

Znám pár lidí, kteří tomu věří, ale mě osobně to přijde jako velká naivita. Lidé jsou takový, jací jsou a tečka. Tím, že kolem sebe něco rozesíláte svět neměníte, jen přitahujete lidi stejného názoru. Přijde mi hrozně hloupé, když vidím někoho, kdo věří, že změní miliony lidí svou osvíceností.

Navíc to není zrovna dvakrát korektní. Protože za takovým cílem se vždy skrývají jen dvě věci: snaha manipulovat a vydělat peníze. A neříkejte mi, že to tak není.

Jedinou smysluplnou snahou, jak změnit svět, je změnit sám sebe. Tím, že něco uděláte a ukážete tak, že to jde. To je ten nejlepší způsob, jak motivovat lidi kolem sebe. A nikdo prostě nebude věřit člověku, který o něčem tvrdí, že je to super a sám to nedělá. Takové situace ostatně ze svého života určitě znáte a potvrdíte mi, že něco takového zrovna moc důvěryhodností nesrší.

3) Navíc se pak lidé příliš často ptají na blbosti

Alespoň je taková má dosavadní zkušenost. Když jsem třeba dříve psal o komunikaci, psalo mi docela dost lidí a ptalo se na naprosté malichernosti. A problém je opět u přílišného přemýšlení. Lidé se třeba ptají, jak holku oslovit, ale to není nic těžkého – prostě jděte a řekněte Ahoj. Jste nervozní? Povězte jí to. Na tom nic špatného není… Alespoň bude vědět, že o ni opravdu stojíte a nechcete nic podělat. Záleží vám na tom a to je přece hezké, no ne?

Nejsem žádný sukničkář, spíše naopak, ale moc dobře vnímám tento problém. Lidé někdy prostě moc přemýšlejí a řeší každou kravinu. A v tom jim samozřejmě dopomáhají všelijaké články k zamyšlení. A právě ty už nemám moc rád. V podstatě dnes hledám hlavně návody. Chci něco? Najdu návod. Nepotřebuji se nad tím zamýšlet a vůbec řešit nějaké filozofické otázky kolem toho. Stůj názor na to mám, tak mi to stačí a vyhovuje.

Dva andílci.

4) A to nejhorší? Nic neudělají a jede se dál…

Asi nejlepší bude uvést příklad. Řekněme, že chcete přestat kouřit. A tak půjdete na internet a budete si číst články o tom, jak přestat kouřit a jak je to fajn. Při čtení se nad tím hezky zamyslíte, možná pustíte uzdu své fantazie a budete si představovat, jak by to bylo fajn a kolik by tento krok ušetřil peněz. Jenže pak počítač vypnete, půjdete do práce a výsledek je nulový.

Běžná praxe u mnoha lidí. Tady je dobré si uvědomit, že zamyšlení je naprosto k ničemu, pokud nevede k činu. Pokud třeba chcete přestat kouřit, nehledejte hloupé články, ale dejte si místo toho pevný termín, kdy s tím seknete. Kupříkladu, že si od desátého nezapálíte a konec. Žádné postupné snižování dávek či přechod na jinou (rádoby zdravější) náhražku.

Dodržte to, najděte si podporu a máte vystaráno. Mimochodem, také je skvělé psaní si každodenních pokroků. Můžete si je třeba psát formou deníčku do mobilu. Vytvoří to vůči vám odpovědnost slib dodržet. Samotným zamyšlením uděláte leda houby. Nebo si myslíte něco jiného?

Nabízíme vám širokou škálu zdravotnických potřeb.
V sortimentu www.dentimedshop.cz máme například inkontinenční pomůcky, zdravotní kompresní punčochy nebo ortézy. Pomůžeme vám s výběrem.

{ Komentáře k článku }

Bender

Já mám taky raději holá fakta. Psát zamyšlení má jen dva rozumné důvody (můj názor).

  1. Chci se o něco podělit, případně se vypsat.
  2. Nebo chci na téma znát názory ostatních.

Cokoliv jiného je blbost. S tím ostatním s tebou také souhlasím. To máš jako v náboženství. Modlete se, přemýšlejte, buďte nám věrní a ideálně nám dejte své prachy. O nic jiného tam nejde. Každému tady je snad jasné, že po mráčcích žádný obr neskáče. Tomu nikdo nemůže věřit.

Rudolf Klusal

Ahoj, postupně okomentuji.

1) Zamyšlení jako takové: s tím naprosto nesouhlasím. Pokud člověk hledá na webu zamyšlení, nehledá ho (resp. nemusí kategoricky) z důvodu „lenosti“ něco dělat, ale protože si chce rozšířit obzory. Stejně tak člověk čte knihy, které předkládají nějakou myšlenku. Tyto věci právě naopak formují názor člověka jako takového.

2) Souhlasím napůl; najde se hromada lidí, kteří to opravdu dělají pro peníze a zviditelnění se. Nicméně těch, podle mě, není ani polovina. Autoři vědí, že články k zamyšlení nejsou tolik výdělečné, jako třeba bulvár či nějaká novinka. Tím, že napíšu fejeton či úvahu, právě posouvám lidi, kteří jsou např. nerozhodnutí na svoji stranu. Anebo na tu druhou. Ale rozhodně na ně mám vliv.

3) Diskuze je kořením článků; většinou jsou to stupidity typu „první“ a „když se mnou nesouhlasíš, tvoje matka *****“, ale najdou se zajímavé postřehy, které třeba i samotného autora zaujmou, posunou. Kvalitní komentář je totiž klidně samotným zamyšlením a potom se dají aplikovat body 1 a 2, které píšu výše.

4) Tento bod opakuje myšlenky pořád prvního bodu (který je opakován v druhém i třetím, ve své podstatě), takže viz předchozí body.

Nesouhlasím s kategorickým tvrzením „k ničemu to není“, jednak kvůli obsahu, druhak kvůli samotné kategoričnosti. Tolik asi k mému názoru. Budu rád za jakýkoliv „protikoment“, ať už z jakékoliv strany…

Tomáš Erlich

Díky za tak dlouhý komentář. Přečetl jsem si ho a chápu tvé argumenty, ale myslím si, že to na mém názoru nic nezmění. Jen bych rád dodal, že články k zamyšlení obecně nepovažuji za špatné. Jen mě už z pohledu autora nebaví a v podstatě ničím nepřitahují…

Je to prostě věkem. Kdyby mi bylo 18, dohadoval bych se tu, jak jsou super a jak každého motivují. Dnes to ovšem vidím jinak a něž abych psal nějaké zamyšlení, to raději napíšu pořádný návod. U něj je reakce jasnější a okamžitá. Prostě je po nějakém postupu poptávka a ty ji uspokojíš. Přijde mi to zkrátka užitečnější než psát nějaké zamyšlení.

Rudolf Klusal

Jasně, však já rozumím. Jen nesouhlasím ;).

Marek Hnátek

Ahoj, z velké části souhlasím.

Například, když vidím v poslední době populární všemožné „infoprodukty“, které staví na tom, že přimějí lidi moc myslet a hledat problémy tam, kde nejsou (a které za peníze oni vyřeší). Na druhou stranu je to jako s uměním – to taky samo o sobě nepřináší nic „užitečného“. A dobrý článek k zamyšlení je občas vhodný.

CrazyDog

Všímáš si, že co článek, tak „proč?“ či „jak?“ :).

Tomáš Erlich

Jasně, je to snad špatně? Já na tom nic nevidím. Prostě se chci k nějakému tématu vyjádřit a tak to udělám. Navíc se fráze „jak“ používá velmi často při vyhledávání. Takže to má své opodstatnění i z pohledu návštěvnosti. A já jsem se svými titulky spokojen.

Nebo ti snad přijde, že už nepíšu tak zajímavé věci? Protože jinak mi nedochází, co jsi tím chtěl vlastně říct…

Ester

Je to škoda. Plno čtenářů mělo tvá témata k zamyšlení určitě rádo. Na druhou stranu je fajn, že jsi sem na to napsal alespoň svůj pohled, proč tě tohle téma už nebaví. A byla by velká hloupost se do psaní nutit.

Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek:

Tato stránka již není udržována. Děkuji za pochopení.