Máte malé dítě a přemýšlíte, jak dlouho ho nechat hrát na počítači? Kolik hodin je správně a co mu dovolit? V tomto článku zkusím na vše odpovědět a probrat tu trochu i trápení kolem závislosti na PC hrách.
Jsou dnešní děti závislé na počítačových hrách?
Ano. Stejně jako dnešní svět na internetu, důchodci na nesmyslném tlachání a šprti na nekontrolovatelném podlézání. Počítače jsou všude a my trpíme závislostí stejně tak. Schválně se zkuste na týden odstřihnout od počítače a internetu. Jestli ho používáte k něčemu pravidelně (e-mail, čtení novin, článků, kontrolování sociálních sítí), budete zřejmě zažívat „abstinenční příznaky“.
Řešením tedy není dítě odstřihnout od počítače, ale vybrat ten správný čas, hru a okolí. Aby se dítě cítilo dobře a nemělo potřebu na počítači hrát. Aby to bylo jen zpestření, když je venku ošklivo a vy máte na starosti jiné věci. Vykašlete se proto na online hry, tuctové střílečky a snažte se hledat tvořivé, nezávislé hry.
Takže jak dlouho nechat díte sedět za počítačem
Můj názor je, že hodina denně stačí. Čas běží za počítačem rychle a je třeba, aby dítě vědělo, že jsou na světě i jiné věci. Aby umělo vypnout počítač a šlo si samo hrát s něčím jiným. Většinou rodiče kupují dítěti počítač někdy kolem osmého a devátého roku a já proti tomu nic nemám. Sám jsem první „počítač“ měl asi v osmi letech. Dávám to do uvozovek, protože dříve šlo spíše o kazetové televizní hry. Ale to teď není podstatné…
Více jak hodinu bych dovoloval jen o víkendu, kdy má dítě více času. Také bych to dělal proto, aby si vžilo nějaké pravidla, že víkendy jsou více volné, třeba. Jaký na to máte názor vy? Přijde vám hodinka denně dostačující? Protože mě přijde čas, který je dovolený strávit za počítačem důležitý. Aby se díte zabavilo a zároveň, aby muselo počítač vypnout a nudilo se. A proč nudilo? Protože je důležité uvažování o tom, co teď.
Pocit nudy dítě nutí přemýšlet, jak se zabavit bez počítače. Díky tomu si uvědomí, že to není jediná dostupná zábava a začne vyhledávat jinou činnost, která ho zaměstná. Tímto předejdete možné závislosti.
Když už hraje, čemu škodí sezení u počítače
Nejvíce trpí záda. Dítě roste a pokud bude na počítači sedět dlouho, bude se se všelijak kroutit a výsledek bude ten, že nebude chodit vzpřímeně. Bude házet ramena dopředu a chodit ohnutý jako ježibaba. Nejen kvůli tomu tu pořád zdůrazňuji ten nízký čas strávený za počítačem. Jestli nevěříte, podívejte se na pisálky, programátory a další lidi, kteří svou pracovní dobu tráví sezením na křesle. Pokud neposilují, většinou je to na nich znát.
Psychologové rádi mluví o sociálním odloučení, které ovšem není možné, pokud nenecháte dítě sedět za počítačem každý den. Protože jestli má své kamarády, koníčky a zažitou rutinu (chození do školky, školy), nemá šanci počítači podlehnout. I malé dítě si raději bude hrát s kamarády a dělat, co ho baví než aby hrálo na počítači. Opaku nevěřím.
Dítě hraje často, jak zamezit závislosti na počítači?
Pokud hraje často, dejte mu důvod nehrát. Snadné, že? Myslím tím třeba nějaký koníček. Já ve svém dětství chodil například na leteckého modeláře. Byla to zábava, protože se sešlo asi 15 lidí se stejnou zálibou. Seděli jsme u stolu, vyprávěli vtipy, bavili se a sem tam jsme vyrobili i nějaké to letadlo. Jestli budete dítě podporovat v jeho koníčcích, nebude mít absolutní potřebuje hrát nějaké počítačové hry v té krabici.
Když už hraje, snažte se zapojit jeho přátele. Televizní hry jsem nikdy nehrál sám, vždy to pro mě byla společenská hra. Seděl jsem s kamarádem na koberci, každý měl ovladač a „smažili jsme“ nějakou tu střílečku. Problém dnešní doby je ten internet. Dítko se připojí s kým chce a tím tohle celé odpadá. Pokud už hraje dítě něco po síti, opět zkuste zapojit jeho kamarády, aby nehrál jen s někým virtuálním. Takovým hrám se říká kooperativní. To znamená, že s kamarády vytvoří tým a bojují společně.
Můj přítel je závislý na počítačových hrách, co s tím
Ani nevíte, jak často mi takovéhle otázky chodí. Tady se ovšem bavíme o dětech a tak budu mluvit spíše v souvislosti s tím. Každé dítě si bere příklady ze svých rodičů a pokud o nějakém ví, že pořád sedí u počítače, bude to chápat jako běžné. Což je špatně. Abych se přiznal, nějak nechápu proč dospělý chlap, který má děti hraje hry. Mě je 22 a vůbec mě neberou. První den se u hry zasměji, další den je dohraná a ten třetí už nemám důvod pro spuštění. Krátká a slabá zábava. Kdo o něco takového může stát?
Myslím, že chlap jako rodič by měl co možná nejvíce energie věnovat do vztahu a dětí. Počítačové hry mi pak přijdou jako bezduchá ztráta času. A abych se přiznal, chlap, který má rodinu a stále hraje PC hry mi přijde trochu zvláštní. Odreagovat se člověk přeci dokáže i jinak. Jít si zaplavat, zaběhnout do posilovny, jít s partnerkou na procházku, posedět v baru… Výjimkou jsou snad jen hry, které hraje s dítětem. Třeba kvůli rozvíjení schopností dítěte.
A jak se jako dítě zabavit, když kámoši sedí u počítače?
Jděte ven, ono se něco už najde. Nebo si jděte číst, koukat na videa, začněte si psát deníček. Možností je plno. Co třeba zajít s rodinou na procházku? Projet se společně na kole? Já si třeba často zašel na fotbalové hřiště zakopat.
Téměř vždycky tam někdo byl a tak jsem se připojil. Ale já vyrůstal na vesnici takže chápu, že měšťáci na to možná koukají jinak. Ale pokud přijdete a řeknete: „Čau, můžu se přidat?“ nic tím nepokazíte. Tím jsem si jistý.
{ Komentáře k článku }
Já si prostě tohle nemyslím – píšeš tam, že má si hrát na počítači třeba hodinu denně a zbytek vyplnit koníčkem. Copak počítač není koníček?
Já si třeba hrával tak, že jsem celé dny jen „programoval“ v BASICU – bavilo mě to a byla to pro mě hra.
Tím nepodrážím důležitost pohybu při volnočasových aktivitách, ani nepodrážím důležitost různých dalších koníčků, jen si myslím, že není dobře toto paušalizovat, ale je důležité (jak píšeš) vědět, co dítě na PC (MAC, konzoli…) dělá. Pokud třeba hraje online nějakou hru na konzoli, tak dvě nebo tři hodiny není problém. Problém je, když bude takhle vysedávat fakt denně.
Já si prostě myslím, že čím více dítě u počítače stráví (při alespoň trošku nehloupé činnosti), tím lépe. Bránit se tomu je zbytečné – za 20 let, až bude „v pracovním procesu“ bude u počítače sedět stejně a řekněme že co se naučí teď, nebude se muset učit později a mnohem hůře. A všechny snahy se bránit nějaké činnosti; já nevím. Mám prostě pocit, že mě počítač zrovna neomezoval nebo neovlivnil v tom smyslu, že bych byl blázen nebo nevzdělanec atd. A to jsem seděl každý den nejméně hodiny 3 u počítače, o víkendu třeba déle. Ono mě to ani déle nebavilo. Někdy jo – když je kvalitní hra nebo zábava, nemám problém (nebo když jsem programoval a nemohl jsem na něco přijít, to jsem o sobotách sedával klidně do půlnoci u toho :-)), ale druhý den jsem už na to třeba neměl náladu.
Ale jak říkám – nejsem psycholog nebo dětský pedagog, prostě jen popisuji svoje zkušenosti a bráním se paušalizaci času pro děti na určité činnosti. Dítě pak vycítí, že „není žádoucí“, aby něco dělalo (děti nejsou blbé, jak se o nich pořád mluví), třeba když jsem koukával na Magion nebo Vegu (takové pořady začátku 90. let na ČT…), tak jsem prostě cítil, že rodiče nervózně seděli a koukali, kdy už bude konec, abych konečně vypadl od obrazovky, žejo. Takže jsem z toho stejně nic neměl a jen jsem se bál konce, že nastane rutina „tak to vypneme a dobrou noc“.
Díky za tak dlouhý komentář. Myslím, že hodně lidí tady vnímá ten článek špatně. Píšu tu o dětech. Myslím tím mrňata, co dřepí u počítače. Jde tu o to, kolik hodit je zdravé takové dítě nechat za počítačem. Hry jsou dobré, rozvijí důležité věci a s počítačem se naučit musí. To je přeci všechno jasné. Mě šlo o jedno – napsat rizika a podiskutovat o tom, kolik hodin je zdravé nechat dítě u počítače.
Však já rozumím. Jen si nejsem jistý, že existuje nějaké paušální řešení typu „ne více než 2 hodiny denně“ ;).
Taktiež nesúhlasím, ja som hraval ako decko aspoň 3 hodiny či už worms alebo NFS. Neskôr ako som hladal čosi o hrach som narazil na niaku stranku jednoduchu a začal som sa zaujímať o web. Zrazu som prestal hravať a začal som si robiť jednoduché webky ešte cez word a tabulkovú štrukturu.
Dnes som už inde uplne, takže ja hovorím, všetko zle je na niečo dobré. Keby beham po vonku tak neviem to čo viem dnes.
Osobne si myslím že mi napríklad taka hra ako Commandos dala viac priestoru pre rozvíjanie taktiky ako keby som behal okolo panelaku.
Jako jo i ne – třeba pokud máš dobré kamarády a hrajete si venku, tak se taktice naučíš dobře – a kamarádi jsou neúprosní a nenechají se „cheatovat“ ;).
Na druhou stranu, hry děti naučí často víc, než ve škole (anglicky, postřehu, matematice, v poslední době i historii.
Prostě hry se stávají uměním a normálním médiem a ne stupidními arkádami ;) Často mají komplexní a zajímavé příběhy. Např. děti, které hrají skyrim a i si čtou všechny ty knihy, tak čtou víc, než pokud si přečtou jen „čítanku“, kde je často nějaký odstavec bez konetxtu (proto mě čítanky nikdy nebavily).
Hry pak rozvíjejí i fanzazii, trénují paměť. Jediné, co špatného na hrách vidím, že mohou pokřivit pohled na svět – často jsou hry prostě naivní (např. v Mass Effectu, kde k dobrému konci stačí přemlouvat lidi, takhle by to prostě ve skutečnosti nešlo…).
Absolutne sa s tebu stotožnujem, ja som hral stalkera len preto aby som videl asi ako to v meste pripyat vyzerá. Nakoľko som tam ešte nebol ale ma to fascinuje.
Uz nieje ta doba kedy k PC bol len CRT monitor ktorý tahal oči a po hodine hrania si mal kruhy pod očami.
Celkovo by som však povedal že načo zakazovať decku PC? pošleš ho od neho preč, a vytiahne si mobil a zadrti si to iste len na 4″ displeji.
Jo, přesně tak! A o Pripyate se chci podívat už dlouho, ale Ukrajina tam prý zase stopla návštěvy, že to tam chtějí zabezpečit a srovnat se zemí :-(.
Zavislost na hrach sa da prirovnat k hociakej inej zavislosti. Mam vlastne skusenosti :D ked som bol krpec tak som dokazal stravit hranim aj 10 hod denne. Vyhoda bola ze vtedy som hral iba SinglePlayer (nemali sme internet). Myslim ale ze kazdy z toho raz vyrastie tak ako aj ja.
Dnes to deti maju ovela tazsie nepodlahnut hrám (vykonne pc zostavy, moderne hry navrhnute aby na nich clovek bol zavisli – WOW) hlavne multiplayer. Vidim to sam mam 8 rocneho maleho brata a on travi za pc hodne casu.
Velky vplyv maju na to rodicia pokial to dovolia dietatu, chybu by som hladal hlavne tam.
Ano, to souhlasím. Já věčně říkám, že když proti něčemu brojit, tak se musí nalézt alternativa, kdyby se mi to brojení náhodou povedlo ;).
Já nesouhlasím se závislostí, mám nahráno na steamu u hry 5000 hodin, za 6 let. Hraji to ve volném času, když se nudím. Bydlet na vesnici, kde nikdo moc nechodí ven, kde ostatní též sedí u PC. Vždy upřednostňuji přátelé, školu, nad hrou.
Jednou v televizních zprávách slyší někdo že někdo vystřílel někde ve škole, ve městě lidi, a hned je to z počítačový hry. Znam kopice lidí, kteří hrají více jak 5 let na PC, a prostě jsou v pořádku, kdykoliv od PC odejdou. Je pravda, že sedět na PC tolik hodin, je přehnané, přiznávám že tu sedím hodně, že si tak kazím zrak, to mě mrzí.
Ale s tou závislotí to není zase tak horké, málo kdo do toho tak spadne, ale i přesto, znám člověka, co včera v 3 ročníku střední školy, sportovní donesl vysvědčení z 500 omluvenýma, 260 neomluvenýma hodinama, a kopicí pětek. Proseděl celou dobu u PC, hrál hry, chatoval u FB.
Ale zároveň vzpomínám na dobu, kdy jsem na PC nechodil, běhal venku s kámošema, dělali jsme bordel, to byly zlaté časy, jak se rozběhly PC, vše upadlo :).
Možná něco nepochopíš, sepsal jsem to rychle :).
Jinak pěkný články, zdar.
Promiň, ale co se týče těchto článků o hrách, mi příjde, že seš fakt mimo. Nechci to rozepisovat argumenty, ale hraní her je obdobná zábava, jako třeba sledování filmů a podobně. A dospělý chlap co hraje hry, fakt nemusí být „asociální blbeček“. Znám spousto takových co si dohraje, každej mainstreamovej titul a přitom, se zoodpovědně postará o rodinu a děti.
No mimo je silné slovo, ale u mě má každý právo na svůj názor. Jde tu o to, co si člověk zažije. Neříkám, že hry nejsou zábavné, ale myslím, že jsou lepší a podstatnější věci.
Když jsem napsal svůj první článek o počítačích, do dnešního dne jsem propovídal hodiny s maminkami, které se trápí kvůli tomu, že jejich manžel dřepí u počítače. Proto tu píšu, že by chlap neměl tohle dělat. Díte na něj kouká a bude dělat to samé. Lepším příkladem by určitě byl, kdyby dělal něco smysluplnějšího.
Tohle vůbec neznamená, že by nikdo neměl hrát hry. Ale je plno lidí, co mi píše s tím, že mají problém. A není nic horšího než pohled na ženu, která v domácnosti nestíhá a její opora sedí u počítače a mlátí do klávesnice. Takových žen mi píše plno a čím více článků, které tohle budou probírat, tím lépe. Pravdu v nich si už najde každý sám…
Já si myslím, že tohle je trošku problém v těch ženách taky – nemyslím to ultimativně, ale prostě „často“.
Je špatné, když je tam ženská, stará se o dítě, nestíhá a vedle muž hraje bezduchou střílečku. To nepochybně.
Ale když manželce vadí, že „jen dřepí u PC“… ví třeba ta manželka, co tam manžel dělá? U nás je to tak, že hry hrajeme občas oba. Ale když je něco potřeba udělat, tak to zapauzujeme a uděláme to.
Mám stejný pocit. Začal jsem Tomáše sledovat kvůli článkům o optimalizaci, ty byly dobrý. Ale tohle je fakt mimo. Začalo to minulým článkem o MMORPG, teď to pokračuje.
Na článek z 24. ledna „Jak často by měl psát správný bloger?“ tedy odpovídám, že jen tehdy, když má o čem psát.
A já o čem psát mám, proto píšu. To, že se ti článek nelíbí neznamená, že je špatný a neužitečný. Bereš to příliš na sebe. Na světě jsou i jiní lidé než ty a ti tenhle článek třeba hledají.
Je to stejné jako bych se podíval na nějaké auto a řekl, že je hrozné. Znamená to, že ho nikdo nebude chtít? To těžko :). Je to jen můj názor a někdo jiný ho bude dozajista považovat za něco úžasného.
PS: Další téma se týká optimalizace webu (zrychlování) a už se rozepisuji o titulcích a psaní. Takže své si určitě najdeš i nadále.
Nejde o to, že se mi nelíbí. Téma je mi hodně blízké, možná bližší jak články o optimalizaci. Chápu, že je to tvůj blog, tvoje názory. Ale já tomuto článku prostě nevěřím. Prostě na mě působí tak, že moc nevíš o čem mluvíš.
Myslim, ze si zcela mimo. Pocitac je stejne jako cokoli taky konicek, zvlast pokud na nem dela grafiku / programuje / pise clanky atd. Pocitac neni jen o hrach.
Myslim, ze tvuj pohled je velmi omezeny a pochybuju, ze mas vubec deti.
A az ted sem si precet o hrani hrach a dospelych. Ano si 100% naprosto mimo, asi bys nemel psat o vecech o kterych vubec nic nevis. Mels jit radsi na prochazku.
A az ted sem dosel k tomu, ze ti je 22 :-))). Proc ja sem vubec neco pisu… a jak jsem se sem vubec dostal? Asi jako cist rady popelare o obchodovani na burze.
No, já bych to zase tak temně neviděl, na Tomášových článcích „něco je“ a raději popravdě raději mám popeláře, který radí jak na burze, než člověka s vysokou školou, kterej mi na otázku „co umíš“ řekne „nic“…
Zkráceně mám rád sebevědomé lidi, kteří se nebojí něco pustit do světa, i když to může být blbost.
Někoho baví jít si zaplavat, někoho jinýho zase sednout si a hrát. Nevidím důvod proč jedno nebo druhý někomu vymlouvat a označovat za „divný“. Každý ať si dělá to z čeho má radost a baví jej. O tom je život. Nikoli dělat to, co někdo jiný považuje za normální a správný. Já hry hraju od svých cca 10 let, takže už cca 20 let a hrát je budu zřejmě dokud na to uvidim. Je to pro mě zábava, naopak jako totální ztrátu času vidím zvedaní činek do zblbnutí. Ale nikomu to necpu.
Ano tak to přesně je. Pokud sledujete dnešní děti, baví se téměř vždy o faceboku nebo o poč. hrách. Nic jiného je nezajímá. Mám 3 vnoučata (6,7 a 9 let), které se snažím zabavit pokud jsou u mě. Lepíme, malujeme, tvoříme loutk. divadlo, loutky apod. Baví je to, ale strašně se těší až lupnou k počítači a zahrají si. Naštěstí milují simulátory a tvořivé hry (ZOO apod). Jen se bojím, až dospějí na Faceboku jak budou komunikovat mezi sebou. Doma vulgárně zásadně nemluvíme, ale na ulici slyším jak větší děti používají krutě tvrdá vulgární oslovení.
Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.