Většina lidí píše o výhodách a různých tipech, jak blogovat lépe, ale proč se nepobavit i o té negativní stránce blogování? Tohle téma mi už pár dní leží v hlavě a proto jsem se dnes rozhodl o své zkušenosti podělit.

Povídáme si jen o dobrých věcech, není to škoda?

Podle mě totiž ano. Každá věc a každý koníček má své negativní stránky a dělat, že nejsou je blbost. Obecně máme všichni raději ty lepší zprávy, ale právě ty špatné nás dokážou poučit. Proto jsem se rozhodl napsat tento článek a zkusím zde sepsat všechny špatné stránky blogování. Slibuji si od toho, že se někteří začátečníci poučí a třeba nebudou zakládat své blogování na špatných předpokladech. Každopádně je dobré tyhle věci vědět…

1) Blogováním člověk skutečně příliš nezbohatne

Vím, že se o tom už dávno dost mluvilo, ale někteří si opravdu myslí, že blogování je dobrý výdělek. Pravda je taková, že není. Je to o tom, že chcete sdílet své myšlenky, napsat třeba nějaký návod a podobně. Někomu zkrátka pomoci či si jen zaznamenávat své užitečné informace, protože víte, že za pár let je zapomenete a potřebujete si je někam napsat. Na to se blog hodí.

Blog se ovšem nehodí v tom případě, že chcete hrabat peníze. Až na pár výjimek, který spíše než weblog tvoří sbírku bannerů nikdo velké peníze nevydělává. Pro příklad uvedu sebe. Já si z výdělku zaplatím provoz webu, internet u sebe doma a sem tam si něco koupím. Na nic většího to skutečně nestačí. V každém případě každá koruna se hodí a platit si výdaje ze zábavy není špatný. Ale dělat to jen pro ty peníze, to by bylo holé šílenství.

2) Časté psaní není blogování, ale obyčejná práce

S tímhle jsem se setkal při mém častém psaní. Jak už víte, chtěl jsem více psát, ale po několika měsících mi došlo, že se z koníčku stala má práce. A to je špatně. Komu by se chtělo pracovat, přijít domu a zase pracovat? Haha, takových bude asi málo. Jak už jsem radil v jednom starším článku, pište nepravidelně. Rozbijete tím tenhle stereotyp a zamezíte tomu, aby se z koníčku stala práce. Ale tenhle problém trápí více obdobných zálib…

Třeba focení… je to zábava fotit jen tak. Děláte to po svém a užíváte si to. Jakmile ovšem budete fotit za peníze, stane se z toho otravná práce. Musíte fotit, co chtějí ostatní, jak se jim to líbí a tak dále. Nemluvě o hrozných pracích v Photoshopu, protože si nějaká slečna usmyslela, že chce tohle menší a tohle zas trošku zvětšit… Plyne z toho jediné ponaučení. Pokud vás něco baví, nedělejte to za peníze. Časem se z toho totiž stane nudná a otravná práce. Raději nechte svůj koníček koníčkem. Tak, jak by to mělo být.

3) Psaním článků se návštěvnost sama nezvyšuje

Dříve jsem si myslel, že pokud budu hodně psát, bude se opravdu výrazně zvyšovat i návštěvnost. Dnes vím, že to tak není. Podle mých hrubých odhadů totiž připadá na každý článek návštěvnost 3 lidi denně. Psát tedy v domnění, že více článků přinese tížené ovoce v podobě vysoké návštěvnosti je hloupé. Samotnou návštěvnost přináší hlavně sdílení, odkazy a třeba i reklama. Spoléhat se jen na přístupy z vyhledávačů zkrátka nejde.

Kupříkladu na můj článek s fonty ke stažení chodí plno lidí z jednoho komentáře ze zahraničního magazínu, kam jsem napsal komentář s odkazem na můj balíček fontů. Získal jsem tak navíc krásný odkaz z webu s PR 6, který odkazuje na hezké sbírky fontů. Nezáleží tedy na tom, kolik máte článků, ale jak moc je propagujete a jestli je lidé, kteří je potřebují najdou. Budoucím blogerům bych tedy doporučil silně přemýšlet o propagaci svých článků.

4) Propagace je vaše starost, ne nikoho jiného

Až na pár hodných lidí vám totiž odkaz nikdo jen tak nedá. Musíte o něj požádat. Všem blogerům bych tedy doporučil nebát se a klidně někoho o odkaz poprosit. Pokud třeba víte o nějakém hezkém článku, zmiňte se o něm v tom svém a zkuste požádat toho druhého, zda by neudělal totéž. Někdy to vyjde a někdy zase ne, ale odkaz z relevantního obsahu se hodí vždycky a hlavně přináší kvalitní návštěvnost. Abych se přiznal, určitě takových 80 % všech odkazů na můj blog jsem buď vytvořil já či někoho přímo požádal.

Jestli chcete čekat až zahřmí, zkuste to, ale počítejte s tím, že se taky nemusíte vůbec dočkat. Je to zkrátka váš web a propagovat ho musíte vy. Jedinou výjimkou snad tvoří sdílení po sociálních sítích. Pokud se článek někomu líbí, pošle ho většinou dál a to je vždycky fajn. I kdyby přes to sdílení mělo přijít jen 10 lidí, je to od něj určité poděkování za obsah a to se cení. Například zde je sdílení mou jedinou propagací. Na nic jiného už vlastně nespoléhám. Své čtenáře jsem si našel a více už nepotřebuji…

5) A vysedávání za počítačem taky pěkně ničí záda

A na počítači přece články píšeme. Bolesti zad, hlavy, štípání u srdce… za to všechno může hrbení se za počítačem. A přiznejme si, kdo sedí v křesle přesně jak se má? Možná tak jeden z deseti. V tomhle je podle mě u blogování hodně velký problém. Jako mnohem lepší koníčky se pak zdají ty aktivnější jako tenis, plavání, cvičení či jízda na kole. To proto, že u nich zapojujete více vaše tělo. Upřímně s tímhle docela bojuji, protože mě hodiny sedět zrovna moc nebaví. A to by bylo ode mne pro dnešek v kostce asi všechno…

Pokud máte nějaké názory či připomínky, určitě se o ně podělte do komentářů. Jinak jako blogeři, co konkrétně vám na blogování vadí? Co vás rozčiluje a neustále unavuje? A zkoušeli jste za počítačem sedět na něčem jiném než na křesle? Tím myslím takové ty sedací vaky a podobně.