Asi to znáte všichni… dostanete se do bodu, kdy se vám opravdu psát nechce a nevíte jak z toho ven. Ale psát potřebujete. Kvůli práci, knížce, čtenářům. Takže jak se z toho dostat? Co funguje a co je jen blábol?
Spisovatelský blok? Co to je a proč o tom píšu?
Je to okamžik, kdy netušíte o čem psát / nemáte na to absolutně náladu. Jelikož to pro někoho může být nepříjemné, zvláště pokud píše do magazínu, budu se snažit sepsat pár rad, které podle mého fungují. Do komentářů můžete každopádně napsat ty své, ostatní budou určitě rádi.
Rozhodně platí zavedení rutin – takže do toho
Vstanete, něco do sebe kopnete, nasednete do auta a v práci si dáte kafe. Naprosto „zombie“ činnosti, který zvládne každý. Tyhle věci vám pomohou udělat si určitý řád. Jako třeba „dopiji tohle kafe a jdu psát“. Pokud to budete dělat každý den, mozek bude tak naprogramovaný, že už bude připraven na psaní poté, co si dáte šálek svého oblíbeného kafe.
Možná to celé zní blbě, ale neskutečně to funguje. Já používám přesně tento trik se šálkem kafe. Dopiji a jedu. Pokud chcete něco aktivnějšího, klidně si udělejte deset kliků. Jde jen o to udělat si nějaký úvod k psaní.
Nejsi jen líné prasátko, kterému se nechce psát?
Nebojte, je to léčitelné. Trpím tím občas taky. Jde o to, že se člověku prostě někdy nechce. Je třeba zatnout zuby a prostě psát. Pokud člověk má dobré vyjadřovací schopnosti a není na psaní úplně levý, málokdy napíše špatný článek. Všechno jsou to jen myšlenky, které nám v tu chvilku brání. Takže se zakousněte a hurá do toho. Začít je to nejtěžší. Pak už to jde samo.
Když už děláš nějakou práci, věnuj se jí, dři a neflákej se. Protože jinak tvoříš něco, co není dost dobré na to, abys tomu věnoval svůj čas.
V psaní se zlepšujete, když píšete… překvapivě
Někteří si myslí, že jim něco samo skočí do hlavy a oni to nějak kouzelně napíšou. Což je blbost, pokud chcete psát často. Musíte trénovat, experimentovat a učit se. Lepší texty nepřijdou samy o sobě v nějakém kouzelném balení. Prostě pište a na základě toho se budete zlepšovat.
Čím více smysluplného obsahu uděláte, tím lépe. Pravidelná tvrdá snaha vás opravdu naučí víc než nějaké flákání „sem tam něco udělám“. Jestli se budete opravdu snažit a každý den něco napíšete, postupem času budete psát tak, že vaše texty nebudou potřebovat ani korekturu.
Instantní rady nikdy nehledejte, jsou k ničemu
Všichni chtějí instantní návod a rady. Ale to je to nejlacinější, co vám autor může dát. Měl by vám dát inspiraci, jistotu, že to, co děláte je správné a dát vám odhodlání napsat ten nejlepší článek vůbec. To je cíl takových článků.
Většinu rad hned zapomenete a pokud jim nevěříte, jsou k ničemu. Mnohem lepší je si uvědomit kde je problém. Poskládat si 3-4 myšlenky z článku a zamyslet se jestli tam někde není ta pravda. Protože vy píšete, je to o vás a je to váš problém. To vy ho musíte najít. Já můžu jen správně nasměrovat.
Prý pomáhá uvědomit si, že je to jen obyčejné psaní
Prostě sedíte a boucháte do klávesnice. Představte si, že jste třeba opravář aut. Přijede auto, dáte si ho na plošinu, analyzujete problém a opravíte ho. V psaní zjistíte téma, okouknete ho, utvoříte si v hlavě body, kterých se chcete držet a jdete psát. Zní to skoro stejně, ne?
Zkuste si prostě uvědomit, že neděláte žádné umění. Jestli takhle dokážete přepnout, dovedu si tvrdit, že máte vyhráno. Psaní je prostě činnost jako každá jiná. Musíte jí věnovat čas a úsilí. Nebudete mít svalnatou postavu dokud nezačnete posilovat. Stejně tak nenapíšete dobrý článek, když mu nevěnujete svůj čas.
Moc nápadů je stejný zabiják jako nemít nápad žádný
Je prostě špatné přemýšlet o dvou tématech zároveň. Určité psychologické pozitiva tam jsou, ale pak nevíte, co si vybrat. Létáte z tématu na téma a v podstatě neděláte nic. Když máte třeba v práci za týden udělat 5 článků, nekoukejte na ně. Prostě si jedno téma vezměte a věnujte se mu.
Když toho mám moc, vezmu jedno téma a prostě ho napíšu. I kdyby nemělo být perfektní. Tím, že ho vypracuji se zbavím vybírání a mohu tak plnou pozornost věnovat tomu druhému, již jedinému tématu. To mi neskutečně pomáhá. Lepší jedno téma nevypracovat dost dobře, než neudělat nic.
I když netušíte, co napsat, máte nejmocnější zbraň
Své rozhodnutí. Jste to vy, kdo rozhodne, zda budete psát teď nebo zavřete oči a budete o tématu jen přemýšlet. Nebuďte frustrovaní. Uchopte téma, popřemýšlejte o něm, napište si strohou osnovu a pusťte se do psaní.
Nebo se na vše vykašlete, dejte si sprchu a začněte psát až zítra. Je to vaše rozhodnutí. A právě ta rozhodnutí vás posunují dále. Ať jsou jakékoliv.
{ Komentáře k článku }
Díky za tipy. Hodně funguje také uzávěrka, kdy musím článek odevzdat do určité doby. A pak ještě zkouším nový experiment, kdy budu svůj nový eBook vydávat pravidelně 1x týdně a rovnou každé vydání posílat čtenářům. To donutí člověka k psaní, protože má určitý závazek vůči odběratelům eBooku.
Ale před odesláním uděláš korekturu, ne? Takhle to zní jako bys to hned po napsání posílal pryč. Jinak té uzávěrky se docela bojím. Je to spíš na stres, ale pokud někomu určitý nátlak pomáhá (což do jisté míry potřebují všichni) a spisovatelský blok překoná, proč ne.
Zostil som, že keď „sa mi nechce“ väčšinou bývam unavený a málo som spal. Takže si dám poobede na chvíľu „šlofíka“ a podvečer dopíšem, čo treba a hlavne idem skoro spať, aby som sa ráno zobudil oddýchnutý a dopísal resty.
No a ak mám v hlave veľa tém a neviem s nimi pohnúť, osvedčilo sa mi začať písať každú, ale z každej len tie hlavné myšlienky alebo dva odstavce, čo mám už jasné. Tým si uvolním hlavu a povedzme na druhý deň dopíšem niektorý z tých polotovarov.
BTW, ja kávu pijem pri písaní ;-).
To je pravda, když jsem unavený vážně mi nic napsat nejde. Vím, že to má někdo jinak, ale já zkusil napsat článek večer a byla to hrůza. Celé ráno jsem ho pak upravoval. Proto píšu ráno. Je to pohodlné a jsem bystřejší. Večer už nic raději nepíšu…
Za to psaní více témat tě obdivuji. Já musím dopsat jeden článek a až poté začít druhý. Prostě hezky popořadě se jednomu věnovat naplno a pak přejít na další. Létat z jednoho na druhý vůbec nedokážu. Už jen ty myšlenky, že toho mám víc mě prudí. Proto se teď snažím vše omezovat a jít hezky popořadě.
U mňa to funguje trochu inak. Ja píšem, len keď ma niečo naštve, alebo naopak niečo sa mi veľmi zapáči. Samozrejme nie som profesionál, neživým sa písaním. Som len blogér amatér.
No, každý si asi pod pojemem „spisovatelský blok“ představí něco jiného. V tvém případě to je evidentně otrávenost z procesu psaní jako takového.
Pokud jsem vůbec něco získal do vínku jen tak od přírody, tak je to právě schopnost psát – tudíž s onou mechanickou částí, kdy jde jen o to sepsání myšlenek do souvislého textu, problém nemám a vždy mne baví. U mne jsou problém ty myšlenky, neboli téma. Ve chvíli, kdy mi někdo řekne: napiš text o tom a tom, nemám problém. Málokdy mne ale napadne samotného o čem psát, aby to stálo za to. Má na tohleto někdo nějakou radu? Tu bych asi uvítal ze všeho nejvíc.
Přesně jak říkáš, vnímám to jako nechuť v tu chvíli něco dělat. A nápadů mám plno, bohužel :). Ohledně tvého problému… zkus se podívat na článek o tom, jak na dobrý titulek – na jeho konci píšu o statistikách, ty ti určitě pomohou.
Prostě se podívej přes jaké fráze k tobě chodí lidé na web a třeba tam najdeš nějakou inspiraci. Já mám statistiky celkem bohaté a až nebudu vědět o čem napsat, kouknu se a hned budu vědět. Navíc je to přirozené, protože vlastně uspokojíš poptávku. Prostě někdo napsal do vyhledávače nějakou frázi, dostal se přes ní k tobě a ty teď můžeš jeho toužené téma probrat víc. To je fajn, ne?
U mě pomáhá, když mám napsaný seznam věcí, které musím udělat. A prostě neudělám nic, dokud nezačnu :) Jednoduché.
Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.