V dnešním článku si řekneme něco o závislosti na počítačových hrách a počítačích obecně. Článek se celkově zaměřuje na zamyšlení nad významem hraní počítačových her. V článku najdete také rady, jak se takové závislosti na počítači jednou provždy zbavit a vrátit se tak do běžného života.
Žít reálný život či ten virtuální?
Rozhodněte se sami, ale věřte, že reálný život je lepší. Chcete snad žít ve virtuálním světě plný iluzí? Já tedy ne a mám tu hned několik důvodů:
1) Virtuální svět za počítačem je vám v reálném životě k ničemu!
2) Většina lidí u počítače sedí, když nemá co dělat. Ale vždy je co dělat, jen jsme líní. Můžete se učit, uklízet, posilovat nebo třeba jíst :-).
3) Za počítačem si nenajdete pravé kamarády a neprožijete tolik věcí jako v reálném světě.
4) Sedavý způsob života není dobrý a to platí i za počítačem. Postupně se stáváte závislým, ale také začínáte být líní, ochabují vám svaly, tloustnete a další podobné věci.
5) Příliš mnoho času u počítače postupně ztrácíte slovní zásobu a stáváte se uzavřenějším. To vás ale nesmí zlákat k dalšímu sezení u počítače, ale zamyšlení nad sebou.
6) Ztráta pohyblivosti, zkažené oči, křivé záda a celkově mnoho ztraceného času za počítačem. Ještě vám to nestačí?
7) Může to vyvrcholit tím, že nepoznáte reálný život od toho virtuálního.
Jak začít žít bez počítače? Co pak dělat?
Je to vcelku jednoduché. Stačí si najít zálibu. Něco, co budete dělat s radostí. Například chodit do posilovny, začít běhat, jezdit na kole, číst knihy. Jednoduše dělat něco a snažit se něčeho dosáhnout. Pokud budete mít co dělat v reálném světě, ani na počítač nepomyslíte. Věřte mi!
Někdy je to ovšem trochu složitější a tak se vám zde pokusím uvést takový příklad podle kterého byste se postupně mohli zbavit závislosti…
1) Pokud hrajete počítačové hry se všemi se pěkně rozlučte a prostě je smažte z počítače! V žádném případe je už znovu neinstalujte prostě na ně zapomeňte. Pokud to jsou pálené hry, prostě je rozdejte nebo vyhoďte. Já je jednoduše rozdal. Divili byste se, jak všichni najednou všechno chtěli. Trochu mně to připadalo jako by se rozdávalo jídlo v Africe.
2) Teď, když už nehrajete hry budete určitě chtít začít prolézat alespoň internet. Vykašlete se na to! Přestaňte chodit na různé pokecy, fóra, ICQ a podobné věci vůbec. ICQ zapínejte jen pokud se s někým chcete domluvit. Já to řeším, že jsem neustále skrytý. Navštěvujte jen stránky, které opravdu potřebujete. Já chodím na Google.com (mám u nich e-mail), Parkour.cz (dělám Parkour, takže potřebuji informace co se kde děje) a v neposlední řadě navštěvuji svůj blog. Podle mého tohle bohatě stačí.
3) Když už není na počítači co dělat, vyrazte ven. Ale co tam? Chodit po městě? I to se mi zdá být výhodnější než sedět za počítačem, ale lepší bude si najít nějaké záliby. Přihlaste se do různých kroužků, začněte hrát na hudební nástroj. Můžete vyzkoušet Break Dance, leteckého modeláře, nebo Parkour jako já. Najděte si prostě něco, co vás bude bavit.
4) Teď, když už máte své záliby a nic vás netáhne k počítači vykašlete se na něj kompletně. Na počítač choďte jen, když potřebujete najít nějaké důležité informace, na něčem se domluvit nebo další věci, které jsou důležité pro váš a váš život.
5) Užívejte si krásu života a nezapomeňte navštěvovat můj blog :-).
Jaké to je bez počítače?
Ptáte se jaké to je? Já už delší dobu netrávím čas za počítačem (kromě psaní na blog samozřejmě). Život bez počítače, virtuálního povídání s lidmi a všechno to ostatní mi vůbec nechybí. Jsem plně spokojen. Mám své zájmy a přátele. Chodím do posilovny, dělám Parkour a bavím se. Uvědomil jsem si, že život je lepší než každý den u počítače prosedět 5 a někdy i více hodin.
Bohužel jsem si to uvědomil trochu pozdě. Doufám, že tímto článkem předám alespoň trochu zkušeností a uvědomíte si to, že život bez počítače je přece jenom lepší. Jak řekl kamarád mého bratra, když společné koukali jak hraji hry:
„Neseď furt u toho počítače. K ničemu ti to není. Já jsem proseděl u počítače celé své dětství.“
A moje reakce? Přemýšlel jsem asi minutu a pak jsem zase hrál. Neudělejte tu stejnou chybu! Já si to uvědomil až kolem 17 roku. Kéž bych si to předtím uvědomil a vykašlal jsem se na to. Ale to bych tu pak nebyl a nepsal tenhle článek. Doufám tedy, že alespoň tento článek k něčemu byl a neuděláte tu samou chybu jako já a mnoho dalších!
Malá prosba. Vypněte už počítač!
Proboha lidi! Každý normální člověk musí přece vylézt na vzduch a přijít do kontaktu s realitou, ne? Co si o vás asi pomyslí, když vám napíše holka a vy se na ní vykašlete jen kvůli tomu, že hrajete nějakou hru na počítači? Proč to nechcete vypnout a nejít ven? Hraní počítačových her je přece jen zábava, odreagování pokud není co dělat ne? Má to smysl? Co vám to dá?
Říkáte si, ale co když mně to hodně baví? Co pak?
Jednoduché. Najděte si jinou zábavu. Dám příklad. Já jsem začal chodit do posilovny, provozovat Parkour a občas jsem si zašel zaplavat. Potom si na počítač ani nevzpomenete a pokud ano, určitě ho už nebudete brát jako hlavní zábavu. Spíše jen jako odreagování nebo pomocníka pro hledání různých informací. A k tomu má také počítač sloužit.
Chápu, něco si zahrát. Na pár minut pro odreagování. To jo, ale proč u toho sedět hodiny denně? Roky ztracené hraním her, promarněné chvíle za počítačem. Vzpomínky na lidi chcete vyměnit za počítač? To se mi vůbec nelíbí…
Celkové zamyšlení nad problémem.
Je mi špatně z dnešních dětí.
Když sedím v autobusu a jediné, co od nich slyším je bavení o hrách.
Jak támhle támhle a tamhle něco udělaly nebo někoho zastřelily.
Co reálný život? Neexistuje?
Je mi jich líto. Líto doby, kdy děti vyrůstají za počítačem.
Zkuste být jeden den bez počítače. Prostě ho nezapněte.
Pokud to nevydržíte, zajděte si do kina. Uvidíte jaké to bude.
Nebo běžte ven, povídat si s lidmi. Věcí, co dělat je mnoho.
Možná si potom uvědomíte, že reálný život je lepší než ten virtuální.
Já doufám, že přijde čas, kdy si každý z nás uvědomí jestli to za to stojí.
Život máme jen jeden a uplyne vám sakra rychle.
Važte si každé chvíle kdy můžete být s někým, koho máte rádi.
Nikdo neví, co se stane za 5 minut, co bude…
Už nic takového nikdy prožít nemusíte!
Počítač vám zato nestojí. Nestojí vám ani za minutu hraní!
Proč hru hrát? Začnete. Jste spokojení a baví vás to.
S nadšením hrajete dál. Furt dokud hru nedohrajete.
A co potom? Řeknete super. A najdete si další hru.
Reálný život nevnímáte. Chyba!
To už není zábava, relaxace, ale závislost.
Je třeba rozlišovat zábavu od závislosti.
Proč si hru nezahrát třeba jen na hodinku, když je venku hnusně?
Neproseďte zkrátka u počítače celý den.
Uvědomte si, že o krásné chvíle v životě připravujete jen sebe.
Vyměníte je za hodiny sezením za krabicí. Má tohle nějaký význam?
Myslím, že ne. Měli byste přestat prožívat virtuální život a věnovat se tomu reálnému. A věřte, je lepší než ten virtuální.
Zvláštní je, že na tuhle radu nikdo nedá, dokud si to nevyzkouší.
Ale já se vás ptám, opravdu to chcete vyzkoušet?
Roky ztracené hraním her, promarněné chvíle za počítačem.
Stojí to za to?
Závěrem…
A jak jste na tom vy? Povídejte jestli jste si něčím podobným prošli vy, nebo řekněte vaše pocity po přečtení tohoto článku. Doufám, že bude kladný a uvědomíte si, že počítat ke svému životu vlastně skoro vůbec nepotřebujete.
Užívejte si života a skončete s hodinami prosezenými za počítačem. Hodně štěstí!
{ Komentáře k článku }
Skvělý článek :) povedl se ti. Mám s tím zkušenost :). Nejsem takový co leze přes všechny hry… jen když je něco nového od známých tvůrců, tak si zahraji (to je tak 3-7 dní) – několik hodin denně a končim. Problémem u mě je MP (MultiPlayer), to se dá hrát donekonečna :(. Pak hodně času trávím u webů a grafiky (signatur, které mě chytly, design webu apod.). Nejhorší snad, ale budou webové onlineovky, jestli někde jste okamžitě mazat. Teď v tom chladným počasí u toho sedim ještě dýl :(, jen občas s kámošema zajdem třeba na párek v rohlíku, zakopat na hřiště (to tak 1-2h, pak už mrznem) nebo škola.
V létě to je zas něco jiného :). To zas každej den parkour dokud nám všem do pár dní nebolí všechny končetiny a nemáme každej 10 modřin :D. Ale Tomáš to vystihl naprosto skvěle, když máte nějakou zálibu tak na PC nepomyslíte. Když jsme s kámošema začali parkůrovat :D tak jsem přišel dom a vůbec jsem nevěděl co na kompu dělat a nic mně na něm nebavilo, takže jsem si dal večeři, zachatoval jsem s kámošema a šel jsem si lehnout a číst knížku.
O sobě si myslím, že u počítače trávím dost času :( a teď (posilněno zimou) jsem dost línej vstát a něco dělat :(. Občas se aspoň dokopu k nějakým klikům a pákrát se přitáhnu na hrazdě. Poznal jsem jaké to je bez počítače, jenom to lepidlo, které mně k němu drží je asi herkules…
Hodně pěkný článek :). Moje rekce: Já mám díky bohu kroužky, takže mám v pozitivním smyslu žrouty času. Hraji fotbal, mám dívku, takže využívám čas, myslím si, kloudně, pravda ovšem je, že sedím u počítače dost často, zatím mi to ale nevadí. Když se naskytne příležitost jít někam od „krabice“ tak toho využiji. Ze zdravotního hlediska, si myslím, že se mi vinou sedění u počítače zhoršily/ují záda, kompenzuji to však tím, že se snažím dělat zádové cviky. Další věc: oči. Všímám si, že když sedím delší dobu u počítače tak mám problémy se zaostřováním, snad nebudu jako první z rodiny nosit brýle, aspoň trochu to napravuji tím, že jím např. mrkev a dělám „cviky“ očí. Toť asi vše, k mému vyčerpávajícímu příspěvku. Přeji autorovi hodně inspirace do dalších článků :).
Hraní počítačových her je bezva a proto to hraje každá lesba :) Někdy není něco špatné si zahrát, ale rozhodně u toho neni dobré trávit celých 24 hodin. :D Bylo spousta už restartů co hráli v kuse několik dnů bez žrádla, bez vody a kdo ví co dělaly, když se jim chtělo srát nebo chcát… nevím asi to pustili na židli nebo co. A pak po pár týdnech zhebli a byl od nich pokoj, určitě to už někdo někde vyděl ;-).
Pěknej rým na začátek xD A ty případy jsem vyděl. Takovým lidem bych tenhle článek nechal přečíst povinně a nechat je týden bez počítače a přidal bych k nim člověka co by jim pomáhal a třeba poradil co bez PC dělat. Je to dost hnus…
Víš Tome, on ten Parkour taky není ideální. Brzo budou tvoje kolena v hajzlu a řekneš si „PROČ jsem víc neseděl u toho počítače“ :-D.
Ale vážně. Pokud něco děláš s mírou, tak to škodlivé nění. Hodinka sezení u počítače, hodinka venku, hodinka s kamarádama, hodinka uklidu, hodinka učení… a máš zabitý celý den a docela dobře.
Já třeba bydlím na vesnici a nějaké sportovní vyžití tu opravdu není. Když chci být s kámošema jedině v hospodě u pivka. Jednou za čas se to dá, ale pravidelně 2x týdně se mi za nima do hospody opravdu nechce, a proto jsem našel dobré kamarády na netu.
Píšeš, že dobré kamarády na netu nepotkáš. To je bohužel omyl. Až budeš trošku starší uvidíš, že na netu jsou stejně fajn lidi jako jsi TY nebo tvý kámoši – jen bydlí trošku dál.
A ještě jedna příhoda :-).
Když mi bylo kolem 12 let chodili jsme sáňkovat blízko našeho domu na kopec. Bylo nás tam hromada. Uteklo 12 let a minulou zimu jsem šel s kamarádem kolem toho kopce a vzpomínali jsme , jak jsme tady blbli. A já říkám: Hele, tolik sněhu je tady, proč tu nikdo nesáňkuje, jako my za mlada?“ A on na to: To víš, všichni sedí doma u televize, počítače a na tyto starodávné věci už nemají čas…“.
Indiáni se měli, což, když nělěli tu možnost, sedět u kompa a tu se prostřílet přes kopici nepřátel, tu vyhodit město do povětří, nebo občas rozbít pár aut v demoličních závodech = D Zas nadruhou stranu my můžeme napsat kamarádovy do ameriky, jak se má = ) Je to špatný? Je to normální? Sakra, ale co je špatný a co je normální? Co je pro mě dobrý? Jak to vyřeším? Takhle se můžeme zeptat a pak hledat v sami vsobě odpověď.
Bohužel, ještě žádný hráč nevymyslel návod na fascinující MNORPG dobrodružnou hru, kde si hráči sami volí průběh a délku hrací doby, kde mají absolutní svobodu co do realizace svých nápadů, kde poznávají a zažívají dopad a hodnotu svých rozhodnutí a tak získávají XP a posouvají se na vyšší level. Ta hra se jmenuje Život a běhá na vejvymakanějšim serveru a má dokonalý X D engine. Serveru říkáme na naší mapě – na planetě Zemi – říkáme mu vesmír. Vesmír, nebo taky universum, kosmos, někdo mu říká Bůh a někdo třeba Zdroj, atd. Dále pak každý hráč dostává na začátku hry velice sofistikovanou herní konzoly – lidský mozek a lidské tělo, nevdokonaleji strukturovaný bio-systém na serveru.
Všechny konzole jsou od jejich spuštění připojeny k síti a odpokují se až při zániku funkčnosti konzole. Celou hru se ukládají herní data. Ukládají se jak do konsole – mozku – , tak zároveň na server, kde zůstávají pro hráče na vyšších levelech, kteří už dokáží plně využít svého připojení k serveru. Rád hraju tuhle hru. Obdivuju tu grafiku, třeba to padání listů ze stromů, co je za tim jedničej a nul, nebo taky obdivuju některý další hráče, co sou na vyšším levelu. Párkrát mi už vyrazili dech tím, jak dokážou hrát.
Ukázali mi dokonce pár fíglů, jak se vyhnout zbytečným ztrátám životů a energie/many a taky jak je zpětně dobijet. Stále mám co objevovat, chci být lepší a lepší, ale jsem teprv na levelu 251 a ještě nezvládám kouzla, jaká zvládají hráči například na levelu 998. Chodit povodě mi zatim prostě nepřísluší = D Stačí mi, když dokážu žít schopnosti svého levelu, levelu 251. A jsem rád, že jsem se už dostal na takovej level, vždyť kolem sebe vídam hráče o stovky levelů mladší. Ti, kteří se diví, jak sem se dostal na svůj level, se občas zastaví a ptají se: ,,Jak to děláš? Jak to že tvoje textura tak záři a kdes vzal tuhle skvělou obrannou auru? “ A já jim vždy odpovídám, stejně. ,,Prostě hraju. Hraju si. A hraju poměrně dobře, na někoho, kdo je na levelu 251. Jednou to taky pochopíš.“
Víte o čem mluvím?
Hra jménem Život u mě dostává 10 hvězdiček z deseti, i když mi chvíli trvalo, než sem trochu pronikl do hratelnosti a taky než sem si přenastavil ovládání tak, aby mi více vyhovovalo. A pro všechny hráče, kteří se zamotali třeba do války s démony, nebo neví, jak léčit svá zranění a kltetby, kterým se díky své neobezřetnosti vystavili, připomínám, že cesta ke Světlu vždycky existuje. Ale jen za předpokladu, že si hráč při výběru kam dál jít dovolí uvěřit, že dostat se na byť jen o něco vyšší level je možné. Je to možné, ale jen pro ty výjimečně odvážně pařmeny, kteří sice neví, kam je Světlo může zavést, ale věří, že to bude lepší část hry, než jakou nechávají za sebou.
Přeju kouzelný hráčský zážitek s hrou „Život“. Váš dobrodruh a arcimág Mr. Peacemaker.
Někdy je to dobré tak brát. Život jako hru, kterou musíme hrát. Měli by jsme se snažit hrát co nejlépe. Nemám co říct. Ty jsi to už vystihl přesně…
Koukám tady je to samej nepařmen, takže to tady budu asi vyjímka. Já třeba u počítače prosedim celý dny. Né v tahu samozřejmě, taky musím něco dělat, ale když se do nečeho zakousnu, ty 4 hodinky v kuse u toho taky ztvrdnu. A zatim nevidim důvod proč bych neměla. Furt musim dělat co mě nebaví (uklízet, vařit, chodit do práce….), a počítač je popravdě v současný době moje jediná záliba. Mám internet necelý rok a jak píšeš, kvalitních přátel tu najdeš opravdu jen pár. Proto má etapa fór a stupidních pokeců už skončila a teď se věnuji tvorbě webu.
Projíždím různé stránky, koukám co maj jak kde udělaný, v čem spočívá návštěvnost webů, nějaký hry to mě moc nebere. To už mi přijde jako opravdu ztráta času. Chci se něco naučit, myslím že za ten rok už jsem něco málo pochytila a čím víc vím, tím víc zjišťuji, že pořád na čem pracovat. Internet je pro mě neuvěřitelný zdroj informací a protože číst knihy mě nebaví, vzdělávám se alespoň prostřednictvím internetu. Není to taková ta výmluva typu: „Já dělám na netu jen samý duchaplnosti“, vím, že to někdy přeháním a když už nevím co bych hledala, tak prostě jen tak brouzdám a nevím co bych kde bych, ale hlavně že u toho dřepim.
S tou uzavřeností máš naprostou pravdu. Člověk už přestává mít i zájem setkávat se s lidma, chodit na návštěvy.. Já když už někam jdu, moje jediný o čem se dokážu bavit je validace webu, tvorba bannerů, tabulky a editory…. a to opravdu lidi co pc nezajímá moc neuchvátí. Už jsem s tim trapná i doma, nikdo tomu nerozumí, ale já stejně nemelu o ničem jinym. Tím se člověk uzavírá ještě víc a nemluví radši vůbec, jenom u toho dřepí a vaří si závity v tichu svého nitra. A to jsem dospělej člověk od kterého se očekává že už bude přemejšlet nad jinejma věcma. Ale nemyslete si, jsou i lidi kolem 50 – 60 let který jsou na tom stejně. A nebo třeba na chatu.
Lidi tu svojí místnůstku berou jako domov a bez něj ani ránu. Ráno vstanu a hurá „domů“. A běda jak některej člen „rodinky“ půjde do jiný místnosti než do tý naší. Hned je zle, posílaj se mračouni se slovy „No kde to jsi“ a podobně. Tohle je třeba hnus podle mě a to podle mýho nevede k ničemu. Dozvim se co bude kdo vařit, dozvim se jaký je počasí v Mostě, jaký má kdo nemoci a co z toho? Nic mi to nedá, ale musim tam bet furt a psát a psát jako prdlá, protože když chvíli nepíšu, tak se už zase všichni ptaj kde jsem a proč nepíšu… prostě magorárna. Ale to mluvim jen o těch malejch místnůstkách, v těch narvanejch nevim jak to chodí. No, takže kam jsem to došla a co jsem chtěla napsat? Že jsem jeden z těch závisláků co nedaj bez netu ani ránu a z článku jsem si nevzala skoro nic.
Až budu ležet na smrtelný posteli a vedle mě bude ležet sportovec a vedle něj třeba zahrádkář a budeme se bavit o tom co jsme v životě dělali, všichni řeknem: „Dělali jsme to, co nás bavilo“. Každej má jinej koníček, někdo se hrbí nad záhonem mrkve a pak si udělá mrkvovej salát, někdo se hrbí u počítače a pak si udělá třeba pěkný webky.
Tím ale v žádnym případě nesnižuju kvalitu článku, napsaný je to pěkně, ale nevim jestli si z toho nějakej fakt závislák něco vezme. Už někoho vidim jak vyhodí CSko a půjde místo toho sáňkovat. :-)
Jinak fakt dobrý stránky a pěkně udělaný.
Mě nedávno velice ohrožovala závislost na Facebooku, naštěstí jsem se jí dokázal zbavit a účet na Facebooku jsem prostě zrušil. A nevím, co bylo horší: závislost na hrách, nebo na síti? Každopádně mi trvalo dýl se z té hrací vyhrabat.
Já se raději Facebooku a ostatním věcem vyhýbám. Bohatě mi stačí ty hodiny, které strávím nad blogem. Jsou to zbytečné hodiny. ICQ, mail, mobil. To mi stačí a nechci nic víc. Ty hry jsou právě problém. Snažil jsem se tímto článkem pomoci lidem, kteří se rozhodují a potřebují trošku popostrčit. Mám radost z těch komentářů. Tolik jsem jich nečekal. Snad to pár lidem pomohlo…
Osobně poslední dobou pociťuju k internetu jistou nechuť, ale sám nevím proč. ICQ už pro mě existuje jen v režimu invisible, blogu se věnuji proto, že jsem ho nedávno updatoval na WP a začalo mě to zase bavit.
Je potřeba nějak vydržet do jara :)
Ty máš určitě co říct. Tvoje názory jsou pěkné a mají váhu. Jsi uznávaný bloger. Já poněkud pokulhávám. Jednou se mi snad podaří. Mít hodně návštěvníků, lidi, který by se tu bavily. Mno. Možná jednou. Ale ty se drž. Hodně štěstí!!
Ahoj, moc pěkně napsané, ale jak zde již bylo řečeno, tohle není jako látka na dějepis, kterou se můžeme naučit na zpamět a zapomenout, je to spíše jako různé druhy rovnic, nejde o to znát řešení, ale vědět jak k němu přijít. Hodně jsi mě tímto článkem motivoval, kdyby jsi viděl kolik času na pc trávím, tak by jsi se ani nesmál, ani nebyl smutnej, řekl by jsi si, že je to prostě demence a já souhlasím. Hrál jsem Lineage 2 na ofiku, denně jsem u toho seděl klidně i 18hodin, dopoval jsem se různejma energi drinkama, nechodil kuli tomu do školy, hádal se s rodiči a našel jsem si virtuální rodinu a platil jsem za hraní. Pak naštěstí přišlo období, kdy jsem měl lagy (předělávali nám přepojení) a tak jsem to trochu omezil. Teď jsem ve fázi, že nic nehraju, ale i tak na pc trávím denně přes 10hodin. Zkusím tvoje rady, hodně mi daly. A tak ti děkuji za motivaci a dam vědět jak to dopadlo. Jdu odinstalovávat a mazat se z různejch online her a fórech, jdu začít pořádně trénovat a věnovat se škole, aby mě na tu vejšku vůbec vzali :-x.
Jinak jako důvod proč nechodit tak často na pc je i ten, že jsme pak nesoustředěni, stává se mi třeba že něco čtu a po 20min zjistím, že ani nevím o čem. Strašně rychle se nechám rozptýlit a nedokážu bejt pozornej, nejen že pak píšu jako dement, ale ubírá to i v dalších ohledech.
Díky ti.. Srdečně děkuje Sahir :-)
Jsem moc rád,že jsem tě motivoval. O to šlo. Přesně jak to popisuješ, to je už celkem špatné. Upřímně jsem nečekal, že by někdo takový tento článek přečetl. Když už jo, tak jsem si vůbec nedával naděje, že by si dělal práci s komentářem. Určitě dej vědět jak to všechno zvládáš a pociťuješ. Jsem docela zvědavej.
Prozatím hodně štěstí. A díky za tvůj komentář.
Jinak sorry za spam, ale teď mě napadla ještě jedna myšlenka…“Utěšení ve virtuálním životě hledají ti, kteří v reálném selhali, nebo jim tam něco chybí. Snaží se tak obohatit něčím, co je ve skutečnosti zrazuje.“
Je to fakt docela k zamyšlení a jsem rád že tu jsou názory pařmenů i nepařmenů.
Díky za podporu! Díky za šíření článků dál. Ani nevíš jakou mi to dělá radost, když tohle slyším. Tu návštěvu knihovny docela obdivuji. Jen ze zvědavost o jakou knížku jde? Možná se taky trošku počtu. Tím, že jsi nevlezl na ICQ jsi udělal dobře. Sám asi víš, že dost zdržuje…
K té myšlence. Máš naprostou pravdu. Proto se jim také tímto snažím pomoci. Je potřeba se nad tím zamyslet a něco dělat :).
Já děkuji, nečekam že zničeho nic se závislosti zbavím, ale schválně jsem si udělal dení režim tak, abych na ten počítač ani neměl čas. Dokonce jsem i zabrouzdal v knihovně a začetl se do skvělé knížky. Určitě sem pak napíšu jak jsem dopadl. Pro začátek si chce fakt dát nějaký cíl a pevně se ho držet, prostě nemít ani tolik času, když se zamyslim, tak jsem dneska akorát na pc překládal nějaký články a jinak jsem ani na ICQ nevlezl.
Jinak fakt moc pěkně napsané, poslal jsem to pár kámošům závislíkům, řekl bych že někteří to nedočetli ani do konce(tim neřikam že to neni kvalitní), ale našlo se i pár lidí kteří se nad tim zamysleli.
Eragon, tu knihu určitě znáš. Článek budu klidně šířit dál, zaslouží si to jak on, tak ty, i ti, kterým by mohl pomoci si myslím. Dokonce se dneska pokusím jít i v rozumnou dobu spát, dříve jsem chodil ve všední den kolem druhé hodiny ráno a v sedm jsem vstával a vždy jednou za týden jsem prospal v kuse nějakých 20hodin, o víkendu jsem to měl ještě více posunuté, na počítači jsem byl někde do pěti do rána a vstával jsem po třetí hodině odpoledne. Takže jsem si dal na začátek cíl, ve všední den nebýt na počítači déle jak do 23:30 a o víkendu do 0:30, nevím proč zrovna tyhle čísla, ale buděj ve mě motivaci. :-D
Jsem zvědav jestli se po čase dostaví i lepší soustředěnost ve škole a navýší se moje fyzička, když místo sezení u počítače budu chodit třeba na výlety. Už jsem si naplánoval nějaké trasy. :-p
Dokonce jsme se dohodli s kámošem, že se budeme vzájemně kontrolovat, aby jsme tak měli větší motivaci přestat na komp chodit. :+)
Už jdu spát, abych dodržel „ultimatum“. Human limits are there only, if we think have them.(Ale to zase patří jinam :-p)
Díky. Jsem moc rád. Čím více lidí si to přečte, tím lépe. Pokud bych mohl poradit zkus být na počítači spíše okolo 3-4hodiny. Tvůj program by mohl vypadat například takto: přijdeš domů, uklidíš si věci a připravíš na další den, budeš na počítači. Potom se už můžeš učit nebo jít ven. Když budeš na počítači pozdě večer tak budeš zbytečně unavený než kdyby jsi si například četl knihu. Ohledně těch výletů a domluvení s kámošem moc vítám! Je to dobrý nápad ;).
Hezký článek. Problém je v tom, ze se učím v C/C++ a to nějaké ty hodiny vyžaduje a dále mi připadá, ze jsem na PC už nějak moc fixovaný. Přišel bych o kamarády z her, ztratil hodně kontaktu a o světě IT a podobně.
To, že jsi fixovaný na počítač by snad mohl být impulz k tomu, že se budeš snažit s tím něco dělat ne? Programování je pěkná věc, ale měl by jsi se věnovat i jiným věcem. Je to tvoje rozhodnutí. Sedět u počítače, nebo být venku. Rozhodni se sám. Každopádně se měj dobře a ať se ti podaří to, co v životě chceš dokázat. Měj se.
Máš pravdu. Sedět za PC je na nic :-) Já byla závislá na blogu – každý den po škole šup za PC a na blog a psát článečky… Tak jsem si ho smazala… Není to vůbec lehké, ale už mi to ani nechybí. A myslíte si, že si na mě někdo z mých „kamarádů“ za 2 měsíce vzpomněl??? Haha jasně že ne. Ale ti „venku“ ( z kroužků apod.) mi nedají pokoj :-) :-) :-) Stačí se týden neozvat a už tě zhánějí. Podle mě je to teda lepší :-) Člověk si najednou uvědomí, že venku je fakt hezky :-) Jo a dokonce čtu knížky :-) teď si říkám „knížkový maniak“ už budu muset zase uvažovat o závislosti ;-).
S těmi knížkami bych to nevyděl tak černě. Furt lepší být jak knihomol než závislák na počítači. Jen pro zajímavost. Jak dlouho jsi se věnovala blogování? Byl blog nějak zaměřený, nebo jsi psala o tom, co tě zajímá? V kolika letech jsi začala blogovat a proč?
Super článek, dobře se čte :).
Já hraju denně kolem 4-6 hodin, nevím jestli je to už doba závislaka, ale já se jim nepovažuju. Když mě to nebaví, tak hold přestanu a jdu dělat něco jiného. Jinak když se nad tím zamyslím, je taky důležité jaké hry hrajete, ne? Já osobně hraju jedno a to se zase hraje reálný život (Role Play) ve hře xD a to mě baví hodně, hlavně se tímto dá v dětství získat i nějaké zkušenosti do života, než jenom sezení u nějaké hry a střílet doblba, jako to je například u Call of Duty [nic proti tomu nemám :)].
Já například hraju poldu a vše co je se blíží úplné realitě amerického policisty (dokonce se snaží dostat pár LA policistů do hry aby nás vyškolili více..). K tomu ještě mluvíme přes mikrofon, podotku Anglicky, takže si zlepšuju Angličtinu, a tak zabíjím 2 věci potřebné/hodící pro můj život – Chci odletět do USA a tam začít policejní kariéru :).
Tento článek je podle mého názoru velice dobrý, protože sáhne do svědomí mnoha lidem jež tráví drahocenný čas u takového ďábelského vynálezu, kterému se říká počítač! Představ si, že by něco takového jako počítač vůbec nebylo! To by podle mně bylo lepší! Dnes opravdu jen všechny děti sedí za počítačem a hrají připitomělá FPS a další nic do života dávající hry! V minulosti, když počítače nebyly tak se naši otcové proháněli venku pořád a vůbec nevěděli, že něco takového někdy bude.
Prostě já si myslím, že by bylo lepší kdyby lidé vůbec neobjevili počítač! Ano, počítače jsou vlastně důležité, ale jen když slouží dobrým účelům! Já vlastně zjišťuji, že za vše může vznik počítačových her! To tyto přiblblé hovadiny nás odvádějí z reality to ony nám kazí dětství a radost z blízkými, to ony za vše mohou!
Tvým komentářem jsi mi udělal radost. Konečně někdo, kdo má naprosto stejný názor jako já. Je pravda, že většina už sedí u počítače a ani se nevěnují sportům a nechodí ven. Nedělá to každý to je jasné. To bych zas přeháněl, ale je pravda, že dříve bylo venku rušno. Dnes při pohledu na prázdné hřiště… snad z toho lidi vyrostou.
Článek je fakt pěknej :) ale chci se zeptat, jestli by mohla existovat i závislost na filmech. Já o něčem takovém nemůžu nikde nic najít. Není to můj problém, ale kdyby se někdo něco dozvěděl, tak bych byla ráda, kdybyste dali vědět. On je to evidentně ne častý, ale dost závažný problém. Projevuje se to jako jakákoliv jiná závislost. Ten dotyčnej je schopnej nejít do práce, jenom aby mohl koukat na filmy. Evidentně nechápe co se kolem děje. Žije zkrátka ve filmech. Pamatuje si třeba nesmysly z deseti filmů, ale nechápe, že se problémy musej řešit a tak…
Díky za pochvalu. Člověk může být závislí na čemkoliv. Na hrách, alkoholu či sexu :o).
Celkově ovšem platí, že jakákoliv závislost je špatná. Je upjatý na jedinou činnost, osobu, nebo věc a přehlíží ostatní. Jak to řešit? Všechny závislosti se řeší podobně. Člověk si musí uvědomit, že je závislí a začít dělat něco nového. Občas je taky třeba trocha podpory od okolí. Vyzkoušej podobné věci co popisuji v článku. Musí jít ven. Najít si jinou zábavu a snažit se. Hodně štěstí a dej vědět jak to dopadlo.
Abych řek pravdu, tak se mi tenhle článek opravdu moc líbí a možná mě i dokonce přemluví u počítače nesedět celé dny. Já jsem závislí a nestydím se to přiznat, ale jsem taky líný s tím něco udělat. Že jsem závislí jsem poznal v momentě kdy už bylo pozdě a proč? Protože jsem začal flákat školu. Za chvilku je konec roku a já se začal učit až teď (nevím, nevím jestli si stihnu ty známky opravit). No asi s tím opravdu budu muset něco dělat. No nic je to můj problém a je jen na mě jestli budu mít nakonec vůli s tím něco udělat, ale já doufám že ano, protože když ne tak to se mnou špatně dopadne.
Už teď to začíná být hodně špatné (jsem bílí jak stěna :D a skoro pořád jsem nemocný, takže to začíná být už opravdu o hubu). No nic, tak jsem napsal co jsem chtěl, ale bylo to zbytečný, protože to nejtěžší je stejně na mě. A teď jdu vychvalovat tenhle článek: „Opravdu se ti povedl a jsem i rád, že jsi ho sem dal. Koukám, že jsi i pořád aktivní, což se mi líbí.“
Mimochodem ještě něco. Já bych byl ochotný s tím něco udělat, ale rodiče mi zrovna zálibu, která by mě bavila nechtějí dovolit a mě prostě moc věcí nebaví. Takže já nevím co mam dělat. Dokud nejsem plnoletý nemůžu s těm blbíma rodičema udělat nic a oni mi prostě tu zálibu nedovolí. Je sice fakt, že k tomu mají asi důvod, protože asi v sedmi jsem s tím fláknul, ale divit se mi nemůžou (v sedmi poslouchat řev trenéra?? Kdo by to proboha vydržel??). Jinak jedná se o bojový umění, nechtějí mi to dovolit. Ještě, že už moc nezbývá a budu mít od nich pokoj :D.
Zrovna jsem četl pěkný článek od Dušana Janovského (Yuhů) o tom, že člověk bude závislí neustále na něčem. Když budeš závislí na počítači lidi budou nadávat, že furt dřepíš tam. Když se budeš neustále hrabat v květinách, budou říkat to samé. Jen s rozdílem, že budeš dřepět u kytek. Tím neříkám, aby jsi zase seděl za počítačem. To rozhodně ne. Jen šířím myšlenku. Opravdu chceš skončit se závislostí za počítačem? Hodně štěstí, ale dej pozor na to, co budeš dělat. Když už něco začneš, ať to stojí za to. Má to nějaký smysl. Určitě tě už něco napadne.
Co jsem si všiml. Děláš v komentáři docela hodně chyb. Jedná se hlavně o překlepy. Opravil jsem je. Doufám, že se nezlobíš. Zkus s tím něco dělat. Nemyslím to špatně. Jen čím lépe se umíš vyjadřovat, tím více vypadáš inteligentně a také máš jakousi větší úctu okolí. Vypadáš to samozřejmě taky lépe… Pokud můžu poradit. Když jsi za tím počítačem. Pokud si nebudeš něčím jistý můžeš kouknout do pravidel českého pravopisu. Existuje i řada online pravidel. Mohu doporučit například pravidla.cz.
S tím bojovým uměním ti to přeji. Bejt obratnej a mít nějakou fyzičku je celkem dobrý nápad. Bude to docela rozdíl oproti sezení u počítače. O to víc tě to možná bude bavit. Chyběl ti přece pohyb. Teď ho budeš mít až až :o)
“Opravdu se ti povedl a jsem i rád že jsi ho sem dal. Koukám že jsi i pořád aktivní, což se mi líbí.”
- Tohle mně moc potěšilo. Fakt díky. Když už sedím za počítačem snažím se něco dělat. Někomu třeba pomoct, ulehčit hledání, nebo práci.
PS: S těma známkami. Vypni počítač(e) a jdi se učit. Do konce roku je už opravdu málo času. Jako inspiraci vypnu počítač taky a jdu se učit na závěrečné zkoušky.
Za opravu chyb se nezlobím, nemám totiž proč. Chyby dělám proto jak píšu rychle a vůbec to po sobě nečtu. Ale není to jen tím, je to i mojí debilitou na češtinu :). Matiku dávám bez problémů, ale češtinu? S tou jsem měl vždy problém a nejspíš i mít budu. Jinak co se týče učení, tak učím se už od dubna, ale i tak je docela problém opravit všechny ty špatné známky, co jsem nasbíral. Ještě jednou musím pochválit tvou aktivitu, ta se totiž cení. K tomu pohybu…
Nedávno jsem jel z kámošema na kolech ven. Jeli jsem asi pět KM a pak jsme museli do kopce. V pohodě to vyjeli během osmi minut, ale mě to trvalo 20 minut a navíc jsem cítil, že moje srdce má co dělat, aby to stíhalo. To byl vrchol všeho a řek jsem si, že s tím něco musím udělat. To víš, že jsem s tím nic neudělal :), přijel jsem domů zapnul PC a měl jsem zase klid, ale teď už to musím smrtelně vážně. Zítra PC zapnu až večer (v 19:00) a první co udělám je, že napíšu jsem jestli jsem to opravdu dodržel :D. To bude první krok k tomu abych se odprosil do závislosti na PC.
PS: Hmm…tak jsem si to po sobě přečetl a zase je tam chyb jak máku. No nic jsem nepoučitelný :D.
Ještě jednou díky. Pro příště se snaž psát lépe. Úplně bez chyb. Bude to takové cvičení pro tebe. Kdyby jsi takhle psal na ICQ. Nikomu to určitě vadit nebude, ale tady na to koukají hromady lidí. Vždyť tenhle blog shlédne přes 100 000 lidí ročně. K té cyklistice. Zkus si najít nějaké články o dýchání. Dodržovat nějaké základy se vyplatí. Začni posilovat. Zvýší se ti fyzička a budeš se cítit lépe. Když nemáš co dělat. Zkus taky pomoci trochu v rodině. Ocení to.
Ozvy se tak za měsíc. Pokud tu dobu vydržíš bez her a budeš v pohodě. Rád si tvůj příspěvek přečtu :o).
Komentář byl odstraněn na žádost jeho autora.
Alespoň, že jsi si to už uvědomil. Utrácet peníze za takovou krabici je docela škoda. Teď už to víš. Ber to z té lepší stránky. Už víš jak s tím přestat. Pokud někoho uvidíš – pošleš mu odkaz na tento článek a je hotovo. Snad mu pomůže jako tobě.
Každopádně si užívej života. Zdá se to, ale nejsme tu moc dlouho a ten čas je sakra rychlej. Drž se!
Zajímavý článek! Život bez počítače v této době není možný. Život bez počítačových her je v pohodě a už to máme za sebou.
Nebo ne?
Já a ty možná jo, ale někteří ještě ne :)
PS: Děkuji za komentář. Konečně nějaký, který na mně působil opravdu dobře. Optimisticky. Měj se.
Ahoj Tome. Četl sem si článek o závislostech na PC. Přiznávám se, jsem závislý, ale taky sem moc rád když třeba kamarád nebo kamarádka přijde a řekne jestli bych si nešel třeba jezdit na kole, ale taky můžu já za ním jít, no prostě podle mě se pomalu obrňuji dřív (když sem byl menší) tak mi mamka vzala kabel a já brečel to přiznávám to byla závislost ovšem to sem byl ve městě. Teď sem v přírodě. Ani bych si nedokázal představit kolik příroda skrývá krásy, ale stále na něj chodím ovšem teď jen na internet se třeba na něco mrknout, ale přeci jen sem u něj dlouho, no napsal sem tu dost, ale přesto jak sto dokázal já mám koníček ale stejně je to těžké, jak sto udělal?
Máš to napsané přece v článku. Zkus to. Snaž se a chtěj se změnit. Dokážeš to! Vem si to jen logicky. Hry jsou zbytečnost a živit tě nebudou. Ubírají ti jen čas. Dělej něco, co tě baví a je užitečné. Pak budeš ty i tvé okolí spokojené. Ať se daří!!
Při čtení jednoho článku mně zaujala jedna myšlenka. Určit si na práci za počítačem určitý čas. Tak získáte velké množství volného času. Sám jsem to zkusil a musím říct, že jsem stihl naprosto vše, co jsem potřeboval. Zkuste to také. Ideální je přibližně jedna hodina.
Já jsem závislí jen na jedný hře CS:Source. Hraju to už 8 měsíců a strašně mě to s prominutim se*e. Jsem ve skole a říkám si až přidu domu, budu se učit, ale vidím svůj pc a musím hrát. Nejdéle sem u toho vydržel dva dny. Kamarádi si o mě myslej jak jsem hloupej atd.. Já to vím, ze jsem hloupej, ale sem na tom opravdu závislej. Do toho k vánocům jsem dostal nové pc s luxusním procesorem a luxus grafická karta. Tak sem na CS:S furt. Když někoho potkám venku, tak s ním jsem venku třeba jen 2 hodky. Vymluvím se třeba na to, že musím nakoupit přitom vlastně chci jit na CS:S. Hledám nějaký takovíhle články a snažím se už něco dělat. Je mi teprv 14. Na CS:S jsem, ale už docela dobrej :D.
Tenhle článek je opravdu bezva. Dost jsem se nad sebou zamyslel :)
Moc dík by AdeKT.
Nehraj to. Pokud se tedy nechceš stát mistrem světa – jinak to nemá smysl. Věř mi. Za svojí závislost si bohužel můžeš částečně sám. Nepřej si nové PC. Přej si něco užitečnějšího. Nové kolo, činky, pěkné oblečení… je toho dost. Upřímně ani já bych s člověkem, který radši uteče za počítač nechtěl kamarádit. Nic proti. To, co tu píšeš už je dost odstrašující, ale je fakt dobře, že si to dokážeš přiznat. Dokážeš to sem napsat a něco s tím udělat. Snad teď odstartuješ nový život :).
Povedený článek a musím s ním souhlasit. Já kdysi psal dost ostrou kritiku proti počítačovým hrám.
V zásadě máš pravdu. Hraní her do života nic nepřináší, reálný svět je lepší než ten virtuální. Možná bych akorát napadnul nějaký ten bodík o tom, že člověk sedící za počítačem má menší slovní zásobu a podobně, protože znám výjimky. Ale ty vlastně potvrzují pravidlo.
Sám si na počítači zahraji pro zábavu tak jednou do roka. Online hry nehraji vůbec, protože zábava, u které prosedím hodiny a hodinu už není zábavou, ale závislostí. I tak ale počítač používám denně, a to kvůli internetu, muzice, filmům a podobně. Avšak nezapomínám chodit na procházky, na kolo, do kina a další. Život je v těchto chvílích opravdu mnohem hezčí než ten za počítačem.
Ahoj, mám přítele je mu 30 a prosedí u počítače celý víkend, nechce mne vidět.. Jsme spolu 6 let, nechce slyšet o společném bydlení o dětech, dokonce ani neví, jestli mne miluje. Neví nic, počítačové hry mu vykradly mozek, má tam úplně nasr.. pak si imaginárně píše sexuální věci třeba s 40 letou ženou, je mu jedno, jak se cítím, je mu fuk, že trpím. Nemá rád nikoho, nezáleží mu na ničem. a všichni jsme podle něj kurv..
Je troska.. přitom to byl super, přemýšlel a já ho fakt milovala.. ale milovat takovýho člověka je ubíjející, vysaje vás to a zničí.. Všechnu energii ze mne vysál, zničila jsem si zdraví, začala jsem kouřit, zhubla jsem 8kg a on mi ještě nadal, že se mi pohoršila postava.. slibuje a slibuje a stejně k tomu sedne..
Naštve se, když na něj promluvím a jeho někdo zastřelí.. je to stejná závislost jak na alkoholu.. on ten počítač miluje, ale vás ne.. odejděte! Máte jen jeden život! Je spousta jiných mužů, kteří si vás budou vážit a milovat..
Nenapadlo tě někdy od něj odejít? Každý si zaslouží mít po boku někoho, kdo ho miluje. Zasloužíš si to! Přece nechceš žít s takovým zdegenerovaným hlupákem. Ne nadarmo se říká…
Každopádně to mohlo být ještě horší. Buď ráda, že nemáte ještě děti. Bylo by všechno složitější. Zkus si s ním třeba promluvit. Pokud to s ním nejde. Odejdi (nebo ať jde on – ty vztah neničíš) Držím ti palce!
No já jsem závislák úplně moc. Přijdu ze školy, sezuju boty a už s aktovkou zapínám počítač i když je venku 20 stupňů :(. Když nevím co na tom počítači dělat tak i přes to tu sedím až do večera. Hru mám Call of Duty 2 a to je pořád do kola. Hraje se jenom skóre – nic víc. Mamka mi pořád říká, že už mi z toho počítače sibe, m*rá, jebe. Už mně to nebaví a přeji si, aby ty počítače nikdy nevymysleli.
Když mě někdy táta násilím pošle ven, tak zazvoním na kámoše a ten mi řekne, že hraje – že nejde a to mi řeknou tak další 4. Mám i jiné kámoše, ale ti jsou závislí na hulení, trávě, cigaretách. Do posilovny sem chodil rád, když jsem měl počítač asi 1 měsíc, ale pak jsem už nechodil ven ani do posilovny. Už jsem tu hru odinstaloval podle tvého blogu a už bych chtěl chodit ven. Můj nejlepší kamarád je ještě větší závislák než já. Teď už nejsem takový závislák, chodím ven na kolečkové brusle nebo do obchodu s mamkou, ale jinak na kolečkových jezdím po městě sám. Zkusím to nějak udělat.
Po přečtení tvého blogu jsem si to uvědomil, že na na takové závislosti ztratím plno času nebo spíš týdnů a i měsíců. Ale máš ten blog moc dobrý. Teď jdu hned jdu ven jezdit…
Čau, tak píšu. Sice o něco dýl, než jsem říkal, ale i tak píšu. Na počítači sice sedím pořád, ale už ne tolik jako dřív. Teď sem si našel zálibu Geocaching. Baví to i kámoše, takže jezdíme po ČR a hledáme kešky :).
U počítače sice trávím pořád docela dost času, jenže už to není hraní her (tím neříkám, že si nezahraji – hry hraji samozřejmě pořád, jen u nich neprosedím 10-14 hodin denně, jako tomu bylo dřív). Učím se se Sony Vegas a Adobe After Effects. Ještě sem začal pomáhat s překlady a encody anime (abych neměl čas na hry, protože dělat Encoding u anime je otravná záležitost).
Díky, že jsi se ozval. Děláš mi radost. Konečně děláš něco užitečného a to dokonce i pro ostatní. Jsem rád, že všechno je ok a máš zálibu. Něco jsem si o ní našel a zdá se být celkem fajn. Hlavně nikdy nechoď moc sám…
Ahoj :), Tome pamatuješ si na mě z tohoto blogu. Psal jsem sem komentář o mé závislosti na hře CS: Source. Jak jsem nešel ani ven s klukama a holkama. Jen jsem pořád pařil atd. a ty si mi na to odpovídal. Zamýšlel jsem se a vyprd sem se na to. Ale za týden sem zase začal pařit, ale už je to jiný – našel jsem si holku. Chodím ven s přáteli, chodíme kalit atd… Znáš to ne :), ale furt pařim CSS. Sice méně, ale pařim takhle a docela se mi to i líbí. Když mi někdo zavolá ať jdu ven, tak jdu. Dřív bych nešel. Chtěl bych ti moc poděkovat. Měj se. Tom :)
Jsem rád, že jsi se ozval a taky, že jsi si někoho našel. Alespoň tě ta holka udrží dál od počítače a za pár měsíců ti budou nějaký super hry úplně ukradený. Jsem celkem šťastný, že všechno takhle pěkně dopadlo. Drž se i dál!
Hmm, velmi zaujimavy clanok. Niekedy ma taketo veci aj napadnu, ale neriesim ich, lebo najprv musim dohrat Prototype. XD A este vyjde Diablo 3 to bude supa. Bavi ma to hrozne a clovek sa nenudi. Zato s tebou fakt suhlasim, zabija to cas a uz ani neviem ako vyzeraju moji kamosi. A to mam 24 rokov. :( Tak som s tym dnes zacal, kaslat na komp, idem von. A diki za tu stranku o parkour-e, asik tym zacnem.
Díky taky. Jsem rád za každý takový komentář. Jinak Parkour doporučuji. Ovšem najděte si někoho, kdo Vás bude trénovat, nebo někoho, kdo je schopný. Určitě trénujte sílu (hlavně záda a nohy). Kdyby jsi měl zájem mohu doporučit nějaké inspirativní videa.
Ahoj, lidi je mi teprve 13 let a u PC sedím skoro pořád. Mám špatné známky. 3 čtyřky v 7 třídě a u počítače jen tloustnu, ale teď sem si řekl, že s tím musí být konec. U počítače si budu moct sedět v důchodu. Dost času tak proč teď, když si vytvářím svou budoucnost. Autorovi tohoto blogu moc děkuji, že mi tak pomohl.
Sakra. Dělej s tím něco. Snad ti článek pomohl. V takovém věku by jsi měl běhat venku a užívat si. Za několik desítek let bude všechno jinak. Budeš chodit do práce. Pamatuj, že nejvíce času je v dětství. Tolik volného času už mít nikdy nebudeš. Užívej si to!
Jinak mnoho děkuji za pochvalu. Jsem strašně rád, že můžu pomáhat. Ať se ti už daří dobře. I ve škole. Informuj mě.
Teda musím uznat, že lepší článek sem snad ani nečetla. Zrovna totiž pátrám po závislosti na PC a na hrách a tohle na mě vážně zapůsobilo. Mám totiž velkej problém s přítelem, kterej se od toho nedokáže odlepit ani když jsme spolu:( ani snad nemusím říkat jak moc to je pro mě nervující, když celej den je schopnej hrát to blbý wowko a vykecávat tam s jinýma lidma, zatímco já můžu jen sedět a koukat se místo aby jsme se věnovali jeden druhýmu:( Poslední dobou se kvůli tomu hodně hádáme a já už nevím, co mám dělat, aby nám počítač nezničil vztah:( Nejhorší na tom je, že ten závislák si to vážně neuvědomuje a když nastane nějakej problém, tak se uchýlí na celý dny do toho svýho virtuálního světa a nemá snahu něco řešit…
Opravdu si vážím toho, co píšeš. Ono opravdu jsem se snažil napsat nejlepší návod, aby si každý našel to, co se mu líbí. Takhle zpětně ani nevím jak jsem takový článek dokázal napsat, ale jsem ohromě šťastný, že pomocí toho článku můžu pomáhat lidem.
Nechápu, co tě u něj drží. Ono samo u mě pohled na holku (ženu), která je nešťastná vyvolává dost špatné pocity. Partner by si vztahu měl vážit. Máte být spolu, protože to jinak nejde. Protože se milujete. Prostě, když bez toho druhého nemůžeš být a opravdu bys dal/a cokoliv, aby jsi s tím člověkem byla. Věř mi, znám ten pocit a nevyměnil bych ho za nic v životě. Důležité je říct člověku, co k němu cítíš. Miluju ten pocit, když holce říkám, co k ní opravdu cítím. Přímo od srdce a s pohledem do očí. Cítím jak je nervozní. Jak se jí to líbí. Jak je šťastná. Pokud on nic takového neudělá – asi tě opravdu tak moc nezbožňuje.
Zkus si s ním promluvit. V klidu, kde není počítač. Někde na večeři, na lavičce (to je vlastně jedno). Hlavně kde se oba cítíte dobře. Vysvětli mu, co se ti nelíbí. Pokud tohle nezabere dej mu na výběr. Ty, nebo krabice? Mám zkušenosti, že se muž rozhodne pro ženu, ale to bohužel trvá tak měsíc. Pak bych mu zkusil dát přečíst tento článek. Doufejme, že mu to otevře oči. Pokud by ani tohle nezabralo klidně bych si s ním promluvil (alespoň přes mail). Rád pomůžu.
PS: Takový problém se tu už řešit. Zkus nahlédnout na komentář číslo [73]. Snad ti to pomůže. Nakonec to v mužem nedopadlo dobře (víc ti bohužel nepovím – chtěla, abych tu nic nezveřejňoval – je to přece její věc). Pak mi napiš jak to vše dopadlo. Bude to určitě zajímat nejen mě. Zkus to, co jsem psal. Už ti můžu jen popřát hodně štěstí!! ;)
Já jsem přestal s hraním PC her asi před měsícem a půl. Prostě jsem jednou vypnul hru, řekl si: „zítra mě zas na nějakém serveru online bude bavit“ a od té doby už jsem nezapnul jedinou hru všechny jsem odinstaloval a začal jsem chodit ven s kámošema a teď se cítím volný.
Když se teď zpětně zamyslím, sám se divím co vše se může za měsíc změnit, já, takový „pařan“ za měsíc a půl naprosto nezávislý, musím doznat že dost také proti počítači pomáhá hudba, prostě jděte ven poslechněte si z mobilu nebo mp3 nebo z něčeho jiného nějakou hudbu, docela dost to pomůže. Pak už to, ale ani není potřeba to jen na začátku když opravdu nevíte coby. A jinak mohu jen pochválit článek autora.
Děkuji :). Jsem rád, že se lidem článek tak moc líbí. Doufám, že se k PC už nevrátíš a vůbec… hodně štěstí.
Ahoj,
ano, z větší části máš pravdu a já s tebou souhlasím, i přes to bych chtěl podotknout, že například mě baví programování, kódování, sedím tedy za bednou ne kvůli hrám (i když si tak hoďku denně to Wowko zapařím, ovšem snažím se to limitovat tak 1-1,5 hodinou denně max), ale hlavně kvůli tomu, že tam můžu dělat to, co mě baví.
Po zimě bych chtěl začít taky dělat Parkour takže počítač snad půjde do postranní, ovšem, co dělat, když je -12°C venku, sněhu po kotníky – takže běhat venku nepřipadá v úvahu (vzhledem k tomu, že sem byl nemocnej), všichni sou zalezlí doma v teple? Buď doma cvičit, nebo s někým hrát šachy/karty, číst si nebo zapnout bednu… Protože jinak, bych se asi unudil k smrti. Na jaře to snad bude lepší, Parkourové tréninky se u nás pořádají 2x týdně, takže tam budu chodit, a ten čas nějak uteče, ale teď v zimě fakt není co dělat…
I já mám plány Ashene teď a mám v plánu začít s breakdancem a zatím posiluju. Fakt jak říkám od té doby co jsem her na PC nechal se mi otevřely oči, no a teď už jen dostat od compu jednoho mýho kámoše (známe se už od první třídy na základce). On není zkaženej a špatnej, dá se s nim normálně komunikovat o dosti jinejch věcech, ale je tu problém s tím že tráví u compu mnohem víc času než je zdrávo a trochu myslím se to i projevuje u toho že se nedokáže moc prosazovat. No jinak kdybyste někdo věděl jak ho účinně dostat od počítače tak beru každou radu.
Lopatou :).
Ale vážně, zkus si s ním promluvit, nevím co on hraje za hry, popřípadě jestli tam sedí, že dělá nějaké grafické či webové projekty, ale řekni mu, že bys byl rád, kdybyste spolu chodili třeba ven :). Pokud by to bylo spíše něco jako tvůrčí činnost (grafika, web) tak bych mu to asi nějak nezavrhoval, spíš poukázal na to, v jaké situaci (nebo spíše situaci) jsi se ocitl ty :).
Jak jsem již psal, v zimě není co dělat, když je venku hnusně, takže teď u počítače trávím také celkem dost času, i když si třeba zahraju jenom 2hoďky maximálně, tak si na počítači čtu, poslouchám písničky či tak něco… Zima je blbé období, v létě se dá jezdit na kole, běhat, apod., ale v zimě se nedá dělat nic…
Běhání v zimě není problém, pokud má člověk oblečení, co neprofoukne (já to řeším teplákama, přes ně šusťáky a na vršek flisku). A po sněhu se běhá parádně, protože krásně tlumí.
Na toto téma jsem včera napsal článek, v kterém se do tohoto problému pouštím trochu hlouběji. Rozhodně zajímavé téma, které si zaslouží více prostoru, než je mu obecně dáváno.
Přeji hezký den.
PHATE.
Ahojky já si uvědomuji že jsem závislá na hře je to jedna hra ale je asi nekonečná horčí je že bez realných peněz moc hrát nejde. Stratila jsem kuli hře i partnera po 7 letech. Takže sem i ve hře utopila svůj žal.Skoro nikoho nemám a nevím jak dál s tím naložit uvědomuju si že sem závislá ale nejde to odejít. Závislí může bejt i dospělí člověk znám tam plno lidí co jim je i 30-40let.Je to hezký článek a pravdivý ale já prostě si nedokážu pomoct
Prostě se na to vykašli. Rozluč se s lidmi, rozdej věci z hry nebo to zkus nějak zpeněžit. Každopádně to už nehraj. Zkus se nad tím trochu zamyslet… jdi ven a uživej si života, zítra být nemusí. Hodně štěstí a omlouvám, že píši až teď. Snad se to k tobě dostane.
Moc hezky napsaný a naprosto souhlasím, autor článku na to přišel poměrně brzy..v 17 letech. Mému příteli je 20 a myslím,že na to nepříjde nikdy. Když jsme spolu jen chodili,často se stávalo,že se zdržel,ale vždy jsem to přisuzovala domácím povinnostem apod,ale i přesto si na mě čas udělal. Vůbec jsem nevěděla,že doma vysedává u her u počítače..časem mi to řekl,když se to stupňovalo,že je to jeho koníček a musím se s tím smířit. Byla jsem naštvaná a času na mě měl stále méně,pak se to na nějakou dobu s hraním uklidnilo a já si myslela že to bude ok,
nastěhovala jsem si ho k sobě a myslela si jak budem společně žít,ale mám tu jen člověka,který věčně vysedává u počítače a hraje hry. Když někam jdem nikde se moc nezdržíme,protože má domluvené zápasy a pak už je protivný. Koníčky má ale také..občas posilovnu a většinou pátky s kámošema na pivko. Poslední dobou i tu posilovnu omezuje a i tak není skoro žádný den aby si k tomu počítači sedl..A já?
Na mě má čas tak občas při pauzách mezi hraním. Nikdy nevím kdy se náhodou rozhodne,že by mi chtěl věnovat trochu víc času..a to je stejně většinou jen kvůli tomu jednomu. Miluju ho,ale už nevím jak dál :-(
To mě opravdu mrzí. Lidé jsou totiž většinou všechno, co nám v některých situacích zbude. Zkus si s ním promluvit a uvidíš, zapoj city a buď upřímná. Když člověk nechce… nikdo mu nepomůže, ale pokud bude chtít, vše může být zase v pořádku =). Držím palce.
Ahoj, s tímto problémém se již potýkám 6 let. Začalo to v 6 třídě, když mi můj kamarád ukázal hru call of duty. Hrál jsem to dřív opravdu jen z lehka tak 40minut denně, vždy jak jsem přišel ze školy, z fotbalu, florballu a ostatních sportů co jsem dříve provozoval. Postupem času jsem však objevil sílu multiplayeru a progamingu celého. Pochopil jsem že se to dá hrát opravdu na úrovni a hlavně hrát to teamově s různými komunikačnímy programy. Plno lidí co se tu zmiňují o těchto problémech nejsou vcelku tak vážné jak ten můj.
Trávím u pc 12-20h denně což je číslo opravdu hrozné a to jen díky tomu že chci bejt lepší a lepší. Dopomohl tomu program xfire který združuje celou komunitu hráčů (virtuálních kamarádů), já jich tam mám okolo 1000, vidíte co hrajou, kde to hrajou a s kým to hrajou, a můžete s nimi komunikovat. Moje 12hodinová náplň je sjíždění xfiru, progamingovejch stránek (čtení novinek atd. ohledně progamingu) a samotné hraní. Na první pohled se to nijak neprojevuje, jsem normální člověk sportovní postavy ale uvnitř jsem ztratil všechny moje kamarády a všechny koníčky co jsem dříve dělal. Studuji vcelku těžké gymnásium již třetím ročníkem, ale ve škole myslím pouze na to co budu doma na pc dělat. Stal jsem se ve hře opravdu dobrým, podíval jsem se na řadu lan akcí, vyhrál plno cen ale za toto mi to opravdu nestojí.
Snažil jsem s tím zkončit, ale když žijete na vesnici a nemáte žádné kamarády (a každý vás v uvozovkách považuje za toho co pořád sedí u kompu) tak si je zpět těžko přisvojíte. Navíc když na vesnici není tolik aktivit, které byste mohl provozovat. Když náhodou vypadne internet nebo se mi rozbije pc tak jen spím nebo koukám na tv a přemýšlím jen o tom kdy mi už zas pc pojede. Nejde mi ani tak o hru je mi jedno jakou hraju, důležité pro mne jsou ti lidi s kterýma komunikuju a dokáži se s nimi bavit. Jsem si vědom 6 let proseděných u pc ale bojím se toho že se to nezmění. Jediným možným východiskem je pro mne asi to že po vystudování škol se odstěhuji do města, najdu si nové kamarády, záliby, ženu a práci a na pc zapomenu…
Tímto bych chtěl všem lidem říci že hraní je podle mého soudu horší než jakékoliv drogy v reálné životě, protože pro ty se vždy najde nějaké východisko jako je K-Centrum atd atd, pro hráče boužel ne, až na to že sedíte x hodin u pc jste úplně normální člověk někdy i mnohem inteligentnější než plno ostatnách lidí, a proto je léčba opravdu obtížná. Jeden z mojich dalších protivníků je lenost. Jen doufám že se můj život co nejdříve změní.
Já mám tenhle problém s internetem, jediné na co myslím je to, že až přijdu domů, půjdu na internet a budu si číst nové tweety a koukat na odběry z Youtube. Štve mě to a chtěl bych to změnit. Ale stále mám v sobě jakýsi blok, který mi říká, proč NE. Proč nemůžu jít ven -> neměl bych tam co dělat. Budu se s tím muset nějak vypořádat.
Fajn článek i celý blog :).
Já ted bydlím u jednoho z rodičů (důvody říkat nebudu) a tři roky jsem neměl počítač a svět šel dál. Vůbec mě nechyběl. Ale na minulé vysvědčení jsem dostal notebook a ted u něho sedím v kuse třeba 6 hodin denně. Chtěl jsem se ho zbavit, ale nechci nic říkat mámě, protože ten notebook byl celkem drahý a já ji nechci naznačovat, že se mě nelíbí apod.
Proč u toho sedíš? Je to něco důležitého? Pokud se nějakým způsobem vzděláváš nebo bavíš, když zrovna nemáš náladu a venku prší tak proč ne. Jenže já tuším, že asi paříš co? Je třeba si uvědomit, že postupem času budeš mít méně a méně času a tak ho věnuj věcem, které za to stojí. Prostě ho zužitkuj, co nejlépe umíš. Můžeš se třeba učit, dělat nějakej koníček nebo pomáhat druhým. Zkrátka si najít nějakou činnost, která tě dělá šťastným.
(Hned ze zacatku se omlouvam ze pisu bez diakritiky)
Ja jsem moc rad ze jsem tuto stranku nasel nebo spis muj rodic ji nasel pro me, velmi me to zaujalo a jsem pevne rozhodnut s tim neco udelat a mockrat ti za clanek dekuju, akorat pokud bych mohl poprosit chtel bych se jeste s tebou o tom pobavit a jeste neco, zaujali me tu nektere komentare: 1) Hra „Zivot“ moc pekne atd.
Po tomto clanku si zacinam uvedomovat spoustu veci, nebojim se to priznat, ale bohuzel jsem zavislak, ale jak jsem napsal hodlam s tim neco udelat. Pred timto clankem jsem u pocitace prosedel aspon 10 hod./denne (nekdy v kuse), rodice me furt buzerovali za to ze hraju a ja v duchu jsem si furt rikal ze co jim je potom atd. ale tento clanek mi otevrel oci a to doslova a hlavne moje mozkove zavity.
Podle me jde o to ze takovito clovek zavisly na PC ci jine konzoli jako ja, si chce hodne veci vynahradit, ja se priznam ja u pocitace se sedim protoze nemam co delat a truchlim nad tim ze nemohu najit zadnou divku ktera by mi opetovala lasku a jine veci v tom jsou. Clovek ktery u toho stravi tolik hodin jako ja si chce neco vydobyt to co nemuze v realnem svete, vybit si vztek atd. Diky tomuto clanku zacne muj zivot konecne jinak.
Mam spoustu kamaradu kteri jsou skoro stejne na tom jako ja, mozna i hur a bohuzel mezi nej patri jeden z mich lepsich kamaradu a ten je na tom hur doufam ze mu tento clanek otevre oci, hraje furt WoW (world of warcraft), jednou jsem chtel s nim jit ven, ci na pizzu ale rek ze ted musi jit na „dobyvko“ a docela me to nastvalo, prosimte kdyby to nejak nepomohlo mohl by si mi nejak poradit jesi se s tim neda jeste neco delat? Dyztak te budu informovat jak o me tak i o kamaradovi
PS: Prvni prekazka odinstalovat vsechny hry, vzlast na kterych jsem stravil vice casu nez venku.
Mockrat ti dekuju za tento clanek a zatim se mej hezky :)…
Vše začíná prvním krokem, tak do toho. Prostě ty blbý hry smaž… jsou i lepší věci. A je třeba využít toho, že jsi mladý, protože máš nejvíce času. Až začneš bydlet sám, sám si dělat jídlo, prát a vyřizovat si dokumenty a bůh ví co ještě, už tolik času nebude. Teď máš tu příležitost plno věcí zkusit a máš na to dost času. U her se až tak moc nenaučíš a přijdeš o čas, který nejde vrátit.
Slečny teď neřeš. Teď je hlavní se zbavit závislosti a cítit se dobře. Najít si koníčky a dělat věci, které máš rád a cítíš se u nich prostě dobře. Prostě zamezit tomu, že bys nevěděl co dělat a pak zjistil, že jsi celý den proseděl u počítače. Až ti přijde hraní online her a dalších jako úplná ztráta svého času a budeš se sebou duševně spokojený… slečny na tebe půjdou samy ;). Pokud jde o online hry tak to je nejvíc svinstvo.
Nejspíš o tom napíšu nový článek, protože tam jde o úplně něco jiného. Ty, co ty hry dělají přemýšlí nad tím jak člověka udělat závislým a vyždímat z něj čas a peníze. Myslím, že o něčem takovém bych měl napsat. Stačí si uvědomit k čemu ti taková hrdinská postavička je? Jako zábava to bere příliš času… je to jako droga a jen otázkou času kdy si člověk uvědomí, že může svůj život využít mnohem lépe.
Hlavně nepolevuj a drž se svého rozhodnutí.
Když máš otázku, ptej se. Hodně štěstí.
Koukněte se určitě na tento pěkný film MAJ KOMPJUTR. Myslím, že vás ze závislosti vyléčí…
Zdravím,
I já mám (bohužel) čím přispět. S tímto problémem jsem se potýkal poměrně dlouhou dobu, však považte sami, jestli je dobré strávit před počítačem více jak 80 000 hodin (!) svého života (převod na hodiny mi přišel lepší než na roky, abych ukázal absurditu toho všeho). Samozřejmě že jsem nehrál 24 hodin denně, i když mnohdy k tomu nebylo daleko.
Někdy od věku 16 let jsem se snažil hraním ,,řešit´´ své problémy. Na každý problém, který mě trápil, na každou depresi, kterou jsem měl jsem se snažil zapomenout právě hraním. Byl to můj svět, krásný, ale vysněný svět. Nicméně k jakémukoli řešení svého problému v reálném životě jsem blízko asi jako pralidé k cestám do vesmíru. Byl to začarovaný kruh, ze kterého nevedla žádná cesta ven, to jsem si alespoň myslel.
Díkbohu jsem se ale mýlil a jakmile jsem si uvědomil, že mám problém se závislostí, ( i díky tomuto článku, který jsem četl již dříve) a že tímto přístupem se zkrátka nikam nepohnu, začal jsem tím, že jsem odinstaloval všechny ty multiplayer hry, ty jsou vůbec největším žroutem času. Následně pak jsem se pak snažil chodit víc ven se svými kamarády ze třídy. Život se mi začínal jevit krásnější, a já si začínal uvědomovat, kolik času jsem zbytečně promrhal.
PS : Své Post Scriptum bych chtěl věnovat autorovi za tento článek, který se mi moc líbil a pomohl mi.
Děkuji. Je to zajímavé téma a asi každý závislák si tím musí projít, ale díky takovým článkům se to dá dle mého názory urychlit a podpořit je. Jsem rád za tvůj komentář a máš pravdu – online hry jsou svinstvo. Jde o to najít tu pravou míru.
Já si zahraji třeba nějakou hru na dva dny a pak ji smažu. Prostě nic neškodného, ale i ty dva dny jsou dá se říct ztracené… pokud ti hra nic nedala. Upřímně v počítači nemám ani jedinou hru a škoda to rozhodně není :). Do budoucna se chystám napsat článek i online hrách, ale není to lehké si najít čas. Chtěl bych popsat všechny jejich triky, co dělají. Snad to pomůže lidem pochopit, že online hry a MMOG hry jsou stejná blbost jako obyčejné hry.
Ahoj, bohužel jsem taky byla přinucena vyhledat články s touhle tématikou, ale né kvůli sobě, ale manželovi. Za poslední roky neuplynul ani jeden jediný den, který by nehrál ty své hry, první co udělá když příjde z práce je, že zapína pc, jídlo jí běžně především u pc. Spoustukrát jsme o tom mluvili, ale pro něho je to ta priorita číslo 1. a i když se to max na pár hodin trochu zlepší-to jen aby nebylo doma zle, vždycky se to nakonec vrátí do starých kolejí. Máme dvě malé děti a ani ty pro něho nejdou dost silnou inspiraci ke změně zájmů. Už nemám sílu se ho snažit navádět na tu správnou cestu a už nemám ani sílu čekat jestli se to někdy změní, já chci život žít a né se mu dívat na záda. Vím že to lze léčit, ale na jakého lékaře se obrátit? Na psychologa, psychiatra? Nebo existuje nějaký odborník přímo na tuto problematiku?
Ahoj. Nejlepší bude asi psycholog. Ten ho závislosti nezbaví, ale bude poslouchat, vše si poznamenávat a analyzovat. Třeba spolu přijdete na to proč to hraje. Bude to odborný pohled na tu problematiku. Nevím o ničem lepším nebo jiném, co by na tohle zabralo (když to chcete řešit takhle).
Hlavní je to, že on musí sám a musí mu to dojít. V téhle době by přeci měl věnovat svým dětem! Nemám nic proti občasnému hraní, ale děti si přeci berou vzory z okolí. Musíte jim dát co nejlepší příklad na to jak žít :). Doufám, že Vám to vyjde. Hodně štěstí.
Krasnej clanek, fandim ti, bohuzel ja mam pritele co sedi u pc skoro 12 hodin denne, a je me smutno z toho uz nejsem tim dulezitym clovekem pro nej ale je to pocitac….kdyz jsem se ho ptala proc nejde delat neco jineho rekl mi ze nejsou penize, a ze jestli chci aby chodil do hospody tak toho hrani v klidu necha…chce se mi brecet…
On musí chtít sám, ale věřím, že vše dobře dopadne a láska vyhraje nad tou krabicí. Netrap se a promluv si s ním. Pusťte si dobrou muziku a buďte prostě spolu, vyjděte si ven… je hrozná zima? A to snad vadí? :) Pro štěstí nepotřebujete tisíce. Jděte si zaběhat, schulte se k sobě v gauči, kupte si společnou masáž, zavzpomínejte si… osvěžte vztah. Každý jednou zevšední, bojujte s tím :).
Zdravím,
je úžasné, že tenhle článek za tak dlouhou dobu neumřel. Já se potýkám se závislostí trochu jiného typu, ale vlastně je to vždycky o jednom…:-(
V roce 2007 se ke mě dostaly fantasy knížky a pak svět fanfiction na netu a bylo vymalováno. Pravá nefalšovaná závislost se rozvinula obrovskou rychlostí a já jsem se během 4 měsíců byla schopná věnovat prakticky jen čtení. A po té, co mi došlo, co dělám a můj úžasný manžel, zjistil co se děje, se s tím snažím přestat. Naštěstí mám tu podporu v rodině. Ale přesto je to těžké. První týdny jsem seděla před zamknutým počítačem a přemýšlela jak se k němu dostat. Dokonce jsem ten schovaný klíč i hledala – nenašla.
Jako nejdůležitější opravdu je nahradit ten čas něčím smysluplným, já začala drátovat a postupně jsem zjistila, že jsem fakt dobrá a jsem schopná se tím i živit. Čtení fanfiction na netu sice ustoupilo a nejspíš nikdo z vás by mě za závislou nepovažoval, ale jakmile nastane nějaký problém v reálném životě, první co mě napadá, je řešit to útěkem do virtuálního světa. To není v pořádku. Téhle závislosti, jejíž lákadlo máte doma ve svém pokoji, které je tak těžké vyhodit (protože fakt ten počítač z okna nehodím, protože z objektivních důvodů ho někdy opravdu potřebujete, zvlášť pokud podnikáte), se hrozně těžko zbavuje. Někdy si říkám, jestli od toho budu někdy opravdu svobodná. Těžko říct, je to už skoro pět let, mívám měsíce kdy prakticky nečtu a pak jsem schopná u PC strávit 10-12hodin.
Ano, psycholog je schopen vás vést a pomoci nasměrovat, ale ten boj, to rozhodnutí že to chcete, že chcete žít skutečný život, je jen na vás. A moc dobře vím, že není lehké se v tom reálném životě udržet, když to lákadlo máte doma v pokoji. Ale všem (i sobě) přeju abychom svoje rozhodnutí dokázali proměnit v trvalý stav. Držte se!… co nejdál od počítače :-).
Ještě drobnost
….myslím, že můžeš být závislý na čemkoliv. Závislost je podle mne to, když ono věcí, činností, člověkem začneš nahrazovat ostatní věci ve svém životě – zájmy, lidi, potřeby, život samotný. Můžeš být závislý i na tom zahradničení (i když tam se léčí asi každou zimu :-) a nemůžeš a hlavně nechceš se toho vzdát. To je závislost tak jak ji vidím já.
Musím říct, že poslední dobou se taky chci PC zbavit…akorát mám problém najít si tu činnost…obvzlášt v zimě….tak nevím. Článek je dobrej, několik jsem jich už četl…tak se mi to už snad podaří zrealizovat.
Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.