Myslíte si, že uznání a poděkování je jen nutná ukázka slušnosti? Že to už nikdo ani nevnímá a nic si od toho nemůže slibovat? Chyba. Nevěříte? Pak čtěte dál. Představím vám jednu psychologickou studii.

Jaké studii se dnes budu věnovat?

Dnešní článek bude věnován děkování a jeho vlivu na naše prosociální chování (to jsou činy vykonané ve prospěch druhých, aniž by za to byla očekávána nějaká protislužba či odměna). Čerpáno bude ze studie z roku 2010, kterou provedl Adam M. Grant a Francesca Gino.

Ve studii se v podstatě dovíte, jaký efekt má vděčnost na osobu, které někdo poděkoval. To je zjištěno pomocí čtyř experimentů, přičemž já tu budu psát o prvních dvou. Pokud máte zájem, zde přikládám odkaz na kompletní studii. Tu si pak kliknutím vpravo můžete za zhruba 250 korun zakoupit.

První experiment – fiktivní žák Eric

Do prvního experimentu bylo zahrnuto 69 účastníků a bylo požádáno o poskytnutí zpětné vazby na jeden dopis (žádost o zaměstnání) od fiktivního žáka jménem Eric. Po odeslání svých názorů pomocí e-mailu jim ovšem došla odpověď s žádostí o další pomoc. Jenže polovina dostala od fiktivního žáka děkovnou odpověď a další polovina dostala odpověď neutrální.

Jaký to bude mít efekt? Budou ty s děkovnou odpovědí ochotnější? Bude se jim chtít jen na základě děkovného e-mailu více pomáhat? Co myslíte?

Ukázalo se, že celých 66 % lidí s děkovnou odpovědí pomohlo fiktivnímu žáku i s dalším problémem. Zatímco druhá skupina (s neutrální odpovědí) na tom byla podstatně hůře. Tam už totiž pomohlo pouze 32 % účastníků.

Proč se tak stalo? Co bylo motivací?

Asi si říkáte, že nejde o nic překvapivého. Pokud přeci poděkujete, dá se očekávat, že vám lidé budou ochotni pomáhat i v budoucnu. Jenže cílem bylo zjistit, proč se tak děje. Rozdíl byl přeci 100 % a to je sakra hodně. Cítí se snad poté lépe? Nebo jim to dává příležitost, jak zapomenou na vlastní problémy? Co je k pomoci vlastně motivuje?

Možná vás zklamu, ale bylo zjištěno, že jde o běžnou sobeckost. Lidé se potřebují cítit společensky oceněni. Potřebují cítit uznání. Často nerozeznají, zda konkrétní člověk chce opravdu pomoci a bojí se to udělat, protože si to ten druhý může vykládat jako vlastní selhání. V tomto případě je děkování ujišťuje, že je pomoc opravdu na místě. A tak využívají své příležitosti.

Druhý experiment – Steven…

Může ta předchozí zkušenost ovlivnit i ochotu pomáhat ostatním? Pokud říkáte ano, máte pravdu. Pochopitelně to tak je. Po prvním experimentu totiž přišla účastníkům další žádost o pomoc. A skupina, která dříve obdržela za svou snahu jen neutrální e-mail se do dalšího pomáhání už moc neměla.

Svou pomoc dalo jen 25 % účastníků. Druhá skupina si ovšem vedla lépe, celých 55 % bylo ochotno přiložit ruku k dílu. Procenta jsou sice menší než u předchozího experimentu, ale i tak – díky předešlému poděkování došlo ke zdvojnásobení počtu lidí, kteří jsou ochotni poskytnout pomoc. Zajímavé.

A co si z této studie odnést do života?

Pro většinu z nás je děkování na denním pořádku. Je to něco naprosto běžného. Děkujeme za přidržení dveří, za pomoc s výběrem zboží v obchodě, nějaký ten kompliment… až se nám zdá, že to nemá žádný význam. Jenže z psychologické stránky je tohle gesto ohromně důležité. A to pro obě strany (přijímající i poskytující), takže na to nezapomínejte.

Děkování není jen o dobrém pocitu, ale je i ukázkou toho, že si rad ceníme, stojíme o ně. Ujišťujeme tím toho druhého, že dělá dobře. Tímto tedy veřejně děkuji autorům této studie a vám za přečtení tohoto článku. Děkuji.