Už vás někdy napadlo, kolik času vlastně věnujeme svým koníčkům? Kolik času jsme spokojení a děláme to, co zrovna chceme? A kolik času na téhle planetě vlastně máme k dispozici na seberealizaci?
Proč o takových věcech dnes vůbec přemýšlím
Hledám nový koníček. Něco, čemu bych se mohl ve svém volnu věnovat. Uvědomil jsem si, že toho času vlastně tolik není a nejsem schopen dělat něco třeba každý druhý den. Člověk si říká, že je mladý a má plno času, ale realita je taková, že toho skutečného času k využití není zas tolik.
A co teď s ním? Jak správně uchopit čas? Čemu se věnovat, aby ten čas byl investovaný smysluplně a zároveň takový život člověka naplňoval?
Jedno vím – nestihnu zkusit všechno na světě…
Někteří si myslí, že se to stihnout dá. Dělají plno věcí, vše zkouší a posléze zjišťují, že vlastně nic nedělají naplno. Nemají zaměření. Myslím, že není správné, aby člověk bral život jako závod, neustále někoho předháněl a snažil se mít všechno. Přijde mi to jako mrhání časem, protože pak člověk zjistí, že má možná všechno, ale kdyby tolik nespěchal, užil by si život lépe.
Na druhou stranu jsou tu lidé, kteří zas dělají pořád to samé. Znám lidi, kteří kvůli nějaké zášti obětují roky svého života věci, kterou vlastně jen dokazují někomu, že oni jsou ti nejlepší. Abych byl konkrétní – jeden kluk byl příliš uzavřený, snažil se svádět slečny a pořád se zaměřoval jen na tohle. Jenže roky utíkají a jemu už je dávno přes třicet a víte co? Je sám…
Proto je důležité umět uchopit čas správně. Naučit se odpouštět a přijmout fakt, že člověk nemůže vyzkoušet všechno. Podle mě je správné uvědomit si, co opravdu děláme rádi a prostě do toho jít, protože život utíká rychle.
„Promiň, ale nemám čas.“ nemusí být jen výmluvou
Je nespočet článků, kde si lidé stěžuji, že ostatní nemají čas. Že je to nemožné a lžou. Možná ano, ale pravdy na tom kousek také je. Stačí si spočíst kolik hodin strávíme v práci, spaním, vyřizováním různých věcí… nakonec nám vyskočí pár hodin denně na to ostatní. A je přirozené, že člověk dá přednost své aktivitě a koníčkům. Takže věta, že nemá čas je opodstatněná.
To je důležité si uvědomit, když někomu něco navrhujete. Vždy záleží na domluvě a hledání toho volného okénka v kalendáři u obou, nejen v tom vašem. Pokud máte rádi počítače a podobné věcičky, můžete spolu sdílet Google kalendář nebo si třeba ve Wunderlistu udělat sdílený seznam. Díky tomu se pak lépe orientujete a můžete tak zjistit, kdy ten druhý má čas.
Kolik toho času na naše koníčky vlastně máme?
Málo, hodně? Podle mě žalostně málo. Uvědomte si, že den má 24 hodin – 12 hodin budete v práci, 8 hodin budete spát a jednu hodinu budete věnovat péči o sebe. Na samotný život tedy v tomto případě máte sotva 3 hodiny denně. To fakt není moc. Za takovou dobu stihnu sotva vytvořit článek.
Jak tedy svůj čas využít nejlépe? Já jsem si na jednom webu udělal pro zajímavost test, jak dlouho budu asi žít. Já vím – je to kravina, ale pro názornost je to perfektní. Člověk si uvědomí, kde ve svém životě je a jak dlouho bude ještě fungovat. Výsledek je přibližně takový, že se „brzy“ budu blížit do půlky. Do půlky života… to s člověkem docela zacloumá.
A jak správně uchopit a hospodařit s časem?
Nejlepší způsob, na který jsem přišel je odsekávání zbytečných věcí. Třeba vím, že se něčemu nemůžu naplno věnovat a tak to odseknu a raději tu trošku času věnuji jinde. Je to rozhodně o prioritách a o tom, aby si člověk dokázal přiznat, co je pro něj skutečně důležité. Už dávno jsem pochopil, že nestihnu vše a dělám prostě věci, které mi v daný okamžik přijdou rozumné.
Například sezení v zácpě můžete využít k poslechu nového alba, když nemáte doma čas. V létě jsem běžně opalování u vody bral jako způsob, jak si poslechnout v klidu nová alba. V podstatě nic nekritizuji, pokud vím, že to k ničemu nebude. Naučil jsem se nevysedávat před televizí. A tak dále.
A co vy? Jak využíváte svůj volný čas? Jaké máte koníčky a čemu se rádi věnujete? A přijde vám rozumné najít si svou zálibu a té se trvale ve svém životě věnovat nebo prostě každý rok chcete zkoušet něco nového?
{ Komentáře k článku }
To si psal referát do školy? Promiň, ale tento článek hodnotím jako kravinu, který mi absolutně nic neřekl.
A už vůbec nikoho nepřesvědčíš odradit od nějakého i když méněcenného koníčku, jen aby si uspořil čas :). Dnešní lidstvo žije stylem „Jak nejlépe zabít čas“ tak brouzdají po netu nebo se flákají jinak. Jen malé procento si umí užívat života.
Tomu se říká „krize středního věku“ :). Navíc jsem tenhle článek chtěl napsat už opravdu dlouho. A zajímá mě jak čas využíváte vy, čtenáři. Co máte za koníčky, co rádi děláte ve svém volnu…
Já zabíjet čas rozhodně nechci. Tak tu snad nějakou inspiraci na zajímavé trávení času najdu. Proto jsem to psal – abych se dozvěděl, co děláte. Někdo třeba rád hraje hry, někdo rád plave… chci se nechat inspirovat.
U mě je to celkem jednoduché – hiphop. A to v jeho pravém smyslu. Pokud si při tom pojmu představíte bandu cikánů, tak vás upřímně lituji. Zapomínáte na lidi jako jsou KoolHerc, KrsOne, JamesBrown a podobní. Tohle není jen o třech hodinách po škole/práci, ale o tom, ze ráno vstanete a přemyšíte, co nového pojedete na tréninku. Cestou do školy poslouchate breakbeatz a ve škole si
…namalujete nějaký piece. Je to o všech stránkách, ne jen o tom, že pár hodin trenuji. Ve škole strávím hodně času, který by se dal strávit jinak. Btw: Carle, zamysli se nad mobilní verzí.
Díky za komentář. Je na něm nádherně znát, jaký jsi nadšenec a to je super. Když člověk má takový koníček, kterým žije – nic víc v ten okamžik nepotřebuje. Hip hop neposlouchám, ale interpreta KRS-One znám. Skladby jako „Hot“ a „Sound of Da Police“ jsem před roky donekonečna poslouchal :).
PS: Mobilní verzi aktuálně nechystám. Přes mobil mi stále chodí málo lidi, ale je mi jasný, že do budoucna na responzivní design (takový, jaký se přizpůsobí velikosti obrazovky) bude muset přejít každý.
Taky toho hodně proflákám :).
Jak si užít život? Je důležité dělat něco, co tě baví a cítíš se při tom dobře. Já ráda jezdím na kole a chodím na procházky. Měla jsem období, kdy jsem nevěděla, co si počít se životem, ale to jsem rychle vyřešila. Začala jsem pečovat o svůj byt. Když jsem si ho zútulnila, byl to parádní pocit. Doporučuji všem zkusit.
Mě nejvíc děsí tohle, že celý život budu makat, a pak se mě stát jako bezcenného důchodce zbaví – a ono to k tomu směřuje. Takže se snažím to změnit už trošku teď :).
Člověk se musí zaopatřit do budoucna. Já moc nepočítám, že by mi stát něco velkého dával. Plánuji koupit dům a do důchodu budu mít vše splaceno. Takže nebudu muset platit nájemné a na ten rohlík, teplo a vodu mi snad stát za celoživotní práci něco dá :).
Trvalo mi nějaký čas, než jsem si uvědomil, co mě opravdu baví, a čemu se chci věnovat, případně se tím i živit. Zkoušel jsem spoustu věcí, včetně flákání se po městě s jointem v ruce. Miluju cvičení (obecně pohyb) a stravu. Moje flákání na internetu = čtení o těchto tématech ze všech možných úhlů. Věnuju se tomu denně několik hodin, prakticky i teoreticky. Doufám, že se mi to vyplatí.
Nevim, jestli je to dobre polozena otazka. Castecne souhlasim i s CrazyDogem. Kazdopadne abych jenom neplacal…
Kdyz budes mit chvilku volna, tak se zamysli, cim jsi a cim opravdu chces byt. No a az na to prijdes, tak to zrealizuj. Pracuj na sobe usilovne, aby se z tebe stal odbornik. A pamatuj, ze zivot neni jenom prace, ale taky zabava. Kolikrat i ta zabava je prace, pripadne myslenky pri zabave se ti prelijou i do prace.
Takze ja sam za sebe musim rict, ze nejdulezitejsi je rozhodnout se, co te bavi a cemu se chces celej zivot venovat. A potom uz pujde vsechno (skoro) samo.
Díky za inspirující komentář. Budu mluvit trošku mimo téma, ale musím ti pochválit web. Čte se to fakt hezky a líbí se mi, jak vždy zvýrazníš ponaučení, které si z toho člověk může vzít.
Pročetl jsem si všechny články. Jen tak dál.
Všechny úvahy o hospodaření časem jsou ok, tak to má být.
Ale proboha – „hledám nový koníček“? Jestli je něco na článku špatně, je to tenhle závěr (navíc je hned na začátku). Koníček se nehledá, koníček je něco co fascinuje od prvního spatření. O tom musíš vědět od malička. Pokud teď máš pocit, že neděláš to, co bys chtěl, jde jen o to uvědomit si, čemu každodenní rutina brání, z čeho ten pocit nespokojenosti pramení. Vzpomenout si na to.
Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.