Všímáte si kolem sebe, jak jsou lidé líní něco podpořit? I když tvrdí, že to mají moc rádi, většinou nakonec stejně nic neudělají. Proč to tak je? Tak právě nad tím se zkusím v dnešním článku trochu zamyslet.
Jak to vůbec myslím, že nedokážou podpořit?
Je to hodně o pohledu na život vůbec. Proto jsem si pro vás v další části článku připravil dvě skutečné situace, které zažívám, aby bylo vše jasné. Na příkladu se to totiž vždycky nejlépe ukáže. Ovšem v podstatě jde o to, že se dnes nedokážeme pořádně podpořit. Každý strašně rád objevuje nové věci, je za ně rád, ale už pro ně nic na oplátku neděláme. Jsme chtiví a ještě líní.
Všimněte si třeba, jak se lidé přidávají do různých skupin na Facebooku. Když někdo má rád nějakou stránku (pro příklad třeba Wikipedii), dá „To se mi líbí“ na Facebooku a sleduje novinky. Ovšem až nastane zádrhel a majitel by třeba velmi rád zaplatil provoz za podpory komunity, každý nadává a nikomu se ve skutečnosti moc nechce přispět. A to je podle mě špatně…
Pokud už někoho sleduji a líbí se mi jeho práce, měl bych ho umět nějak podpořit. Pokud pro studijní účely třeba čerpáte z Wikipedie, nemělo by vám dělat problém poslat majiteli pár dolarů jako poděkování za to všechno. Když vám web přece tak pomáhá… Mělo by to být snad samozřejmostí, ne?
„Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne…“ – Jan Werich (český herec, dramatik a scenárista).
Můj příklad ze života: já a německý programátor
Jde tu o jeden projekt, který moc rád sleduji. Občas komentuji dění kolem, sleduji, jak se projekt vyvíjí díky Twitch.tv, poděkoval jsem autoru a naznačil mu, že ho za jeho práci obdivuji, ale nic jsem mu nedal. Ani podělaných 10 korun. I když vím, že podporu vítá a má to i pro mě nějaké výhody (přístup do jeho fóra, novější aktualizace, přímá pomoc…). To je přesně to, o čem tu dnes mluvím. Máme něco rádi, ale nejsme to schopni adekvátně ocenit.
Poděkovat za práci a dát si odchod je totiž strašně jednoduché. A nic to nestojí. A o to právě jde. Pokud máme opravdu něco rádi, měli bychom být schopni mnohem lepší podpory. Konkrétně v tomto příkladu bych měl vzít pár stovek a poslat mu je se slovy „Děláš skutečně fantastickou práci, tady máš mé díky za dosavadní práci.“. Cítíte ten rozdíl? Měli bychom být více upřímní a pokud něco stojí za podporu, měli bychom to podpořit. Bohužel se to neděje a je více moderní mít vše rád, ale nedělat pro to nic. Nemyslíte?
Druhý příklad ze života: můj weblog a čtenáři…
Trochu citlivé téma, ale proč to neuvést na správnou míru. Tento weblog píšu zadarmo, nemám žádnou promyšlenou strategii a ani to nedělám kvůli posílení svého jména, protože se vám žádné služby prodat nesnažím. Jde jen o mou zálibu, která je veřejná a stojí mnoho sil a času. Napsat totiž dobrý článek je práce, která zabere několik hodin. Ale mě to psaní fakt baví…
Není to jen o tom napsat pár odstavců a kliknout na Publikovat. Odměnou jsou pak pro mě komentáře a hlavně názory v nich. Chci tím vším říct, že vaše pohledy vyjádřené v komentářích jsou pro mě hodně důležité. A to je občas právě ten zádrhel. Hodně lidí tenhle blog totiž čte jako nějaké noviny a neobtěžují se zanechat komentář. Dát tím pádem něco nazpět za přečtení.
A tento weblog opravdu nedělám pro peníze, takže jedinou skutečnou zpětnou hodnotou od vás jsou právě ty názory. Pokud si článek přečtete a poté ho zavřete, je to pro mě totéž jako jít do prodejny, přečíst si celý časopis a pak odkráčet bez jeho zakoupení. Ty komentáře tu přece nejsou jen pro chválu, ale k diskusi. Využívejte je. Budu vědět, že se vám čtení líbí a o to více se můžete spolehnout, že tu v budoucnu bude zase něco nového… Nebojte se ukázat, že si toho času, který strávím psaním a blogováním prostě ceníte.
Jak tedy z toho kolotoče ven? A jak to vůbec řešit?
Jediným řešením je podle mě zaměření se jen na pár věcí. Zaostřit na to nejlepší a dám autorům najevo svou vděčnost. Ukázat jim, že za to opravdu stojí. Že vám stojí za víc než jen za hezké slovo. A to vůbec nemluvím jen o webu. Pokud vás nějaká kamarádka pěkně ostříhá, neříkejte jen děkuji, ale pozvěte ji za to na oběd. Pokud kamarád dobře hraje Basketbal, nechvalte ho, ale přijďte se podívat na zápas a zaplaťte vstupné. Tím ho podpoříte lépe. Je strašně snadné lichotit, ale to není podpora ve správném smyslu slova…
Ať je to klidně jedinou myšlenkou celého článku, ale jestli máte něco skutečně rádi, nepřihlížejte a podpořte to. Ukažte svou snahu. Že vám na té věci záleží a dokážete ji adekvátně ocenit. A to svým časem, penězi… svou přítomností či uznáním. Protože za obyčejnou pochvalu si dnes opravdu nikdo nic nekoupí. A přístupnost něčeho zdarma rozhodně neznamená, že je to správné neomezeně čerpat bez jakékoliv protislužby… Nebo ano?
{ Komentáře k článku }
Trefná úvaha, vlastně souhlasím a napsal bych i bez nabádání :-). Popravdě toto dilema řeším v posledních měsících čím dál víc.
Příklad ode mě. Už od puberty jsem se hodně pohyboval na internetu, učil vypalovat CD, filmy apod., bavilo mě to. Takže můj problém byl, stejně jako u spousty dalších warez. Stahoval jsem o sto šest a kolikrát ty stovky MB cizí práce zase smazal, z rozmaru.
Neříkám, že mě osvítila nějaká svatost, ale jak stárnu, vidím smysl jinde. Před rokem mě poprvé donutila ke koupi 3 česká hudební hiphopová alba a i když je teď už skoro neposlouchám, pořád jsem rád že je mám. Bylo to pro mě jakési vyjádření názoru. Navíc jsem k jednomu albu dostal další 1 originál zdarma + zahraniční mixtape CD.
Mám ale zrovna po studiu, hledám brigády, chci nějaké peníze na prázdniny a do toho se čas od času se slečnou podívat na film, takže ano, pořád stahuju ilegal, jinak bych byl na štíru. A sem tam i nějakou hudbu. Ale s uvědoměním a v menší míře než dřív. Na druhou stranu, co se týče digitálu, vyhodil jsem MS Office a nahradil Libre (zatím slouží skvěle), pokud jsem si jistý dlouhodobým používáním, kupuju apky v Play, koupil jsem ntb s originální osmičkou, vyhledávám portály s bezplatnou nabídkou hudby (eh… pořád lepší než uloz.to)…
Takže ano, čerpat zdarma. Ale nebrat to jako samozřejmost. To pak vede k otupělému konzumu a ten vede k pokřivenému, apatickému myšlení. I přesto, kolik toho dnes máme na výběr.
Díky za komentář. Pokud jde o hudbu, hezky to bylo řečeno Jakubem Čížkem v novém Týdnu Živě. Doporučuji a zcela s ním souhlasím. Krademe hudbu a ještě si někteří hrají, že fakt ne. Já ji stahuji taky a nebudu se vymlouvat.
Jsem prostě parchant, co si hudbu do mobilu stahuje. Většinou ovšem stejně poslouchám písničky přes Jango a YT. Jen naprosté minimum si pak stahuji do mobilu pro klasický offline poslech na oddech a odreagování.
Pěkná úvaha. Osobně již několik let tvořím návody jak používat aplikace z balíku Microsoft Office, vše je na mých stránkách k dispozici zdarma. Poděkování, sdílení potěší. Když sečtu stovky hodin, co jsem do příprav článku investoval (takto připravené informace mi sice pomáhají jinde), nějaké finanční ocenění určitě nezaškodí.
Kdysi jsem uvažoval o tlačítku paypal, ale co jsem sondoval, tak téměř nikdo v ČR nevyužívá (nikdo neplatí). Navíc podle informací co jsem dohledal, bylo jeho umístění spíše kontraproduktivní (cca rok 2008). Třeba bude mít někdo novější zkušenost.
Současnou populární možnost přejít na infoprodukty, kdy bych prodával e-booky jsem zavrhnul. V poslední době, kdy vzniká množství „rychlokvašek“ co prodávají za tisíce korun e-booky o pár stránkách (jejich kvalita asi nebude valná), což lidi může od nákupu odrazovat. Na kvalitní produkty to může vrhat horší světlo – autor chce rychle přijít k penězům. Takže návody nabízím stále zdarma – do budoucna uvidím.
Když spojíš něco zdarma s pravidelností, vždycky z toho vzejde falešná podpora. Každý to rád používá, ale každý si taky slepě myslí, že je to něco automatického a nepotřebuje to jeho podporu. A až projekt zanikne, člověk si vždycky řekne něco jako „škoda, ale není to moje vina“. Jenže to je lež. Protože i on nese vinu. Tím, že nic neudělal.
Myslím si, že k tomu se každý musí dopracovat. Prvně jsme malé děti, co jen diktují a sami umí hovno, potom dospíváme a zjišťujeme, jak těžké je něco vytvořit. Následně nám je přes 20 a dojde nám, že toho volného času taky moc nemáme. Pak si začneme vážit věcí a začneme podporovat to, co máme rádi. Jednoduchý lék na nevděčnost je naštěstí každému na dosah – zkusit sám něco vytvořit…
Presne súhlasím s tebou, je to tak začali sme ako stahovači bolo pre nas nemyslitelne (miestami aj finančne nemožné) kupit si niečo original. Teraz zž len s princípu kúpim nové CD mojej oblubenej skupiny len aby som im dal imaginárne dakujem.
Osobne som dozrel do štádia až som pochopil že za kvalitu sa musí zaplatiť tak ked chcem vidieť napr iron man 3 tak čakám na originál BR aby som si kvalitu užil.
Tiez som nad tymto nedavno uvazoval, ked mi niekto usetri kopec casu, nie je problem mu poslat par euro, aj keby to bolo len to 1 euro :). Vela ludi si to ale nevazi, napr ja nieco opravim na notebooku a ludia si to zoberu ako samozrejmost ze zadarmo a ked to raz nedostanu tak uz je zle :).
Ja som to minule riesil tak, ze kamarat mi pomohol dost, vela som sa popri tom naucil ale nenapadlo ma ako mu to splatit, po case sa ozval ze potrebuje toto a toto, tak som mu dal co najviacsiu zlavu aku som vedel na vypoctovu techniku. Pretoze mi v minulosti pomohol (rozmedzie tyzdna dvoch). Ale aj tu je problem lebo ludia zabudaju :).
Tomáš toto som jednu dobu riešil u seba na webe, ale už som si povedal, že kašlem na to robím to pre seba pre svoj pocit a hlavne tým čo robím aspon niečo vraciam „rybarine“.
Presne ako píšeš, že články ta stoja vela času a jediné čo si praješ na oplátku je spätná väzba, to riešim aj ja. Aj ked poslednou dobou sa stretám s väčšou pozitívnou väzbou ako v minulosti, plačem štastím ked niekedy na rybách stretnem človeka čo pricestoval 200km a kecame a on mi povie že sa o tom mieste dozvedel z toho oneho webu. Vtedy sadnem a makam týždeň a potom zasa nič :/. Je to hnací motor a ked ho nie je tak je to zle. No nič s tým nespravíme a spoločnosť takto nezmeníme :).
Píš kedy chceš o tom čo uznáš za vhodné a stanov si nový ciel.
Díky. Musí to být báječný pocit, když při rybaření někoho takového potkáš. A vsadím se, že řeč po celou dobu nestála. Něco podobného jsem zažíval taky. Když se mi třeba ozval člověk, který se vypořádal se závislostí na počítači díky mému článku. Nebo posledně, když jsem psal článek o čitelném písmu pro web a reakcí bylo to, že několik majitelů webů hned nato změnilo své písmo k lepšímu.
Takové věci dokážou udělat radost. A jinak děkuji za ten poslední odstavec. Je pravda, že vše, co jsem od psaní očekával jsem si již splnil či se to ukázalo jako neuskutečnitelné, takže v podstatě nemám žádný cíl a důvod psát dál. Uvidíme do budoucna, třeba za pár měsíců zas najdu motivaci a nějaký zcela nový cíl k mému psaní sem na weblog.
Je to zajímavé zamyšlení o lidské lenosti. V dnešní době neznám nikoho, kdo by takhle přispíval organizacím nebo lidem, kteří něco dokážou a kteří tomu danému člověku něco poskytují zadarmo. Dříve, tak asi před pěti lety, možná víc, bylo podpoření malou finanční částkou podle mě více rozšířené. Dokonce i já jsem třeba za perfektní návod a vstřícnost poradit poslal autorovi malou částku jako podporu.
Nevím proč, ale dneska už je to jiné. Možná je to tím, že už lidé nejsou takoví, jací byli dříve. Dneska si člověk článek, nebo něco jiného, přečte a jde dál. Jak píšeš, někteří třeba zanechají komentář, což pro nás, co píšeme články je podpora do nového psaní. Ovšem takových moc není. Například u článku s 500ti zobrazeními je třeba 10 komentářů, což moc vyrovnané zrovna není.
Líbí se mi, co píšeš v předposledním odstavci. Máš naprostou pravdu. Možná mě to teď donutí se nad tím ještě zamyslet a v budoucnu podpořit člověka, co si to zaslouží.
Hale, podle mě je to s tím blogováním jinak. Je to dobou a tím, jak dnes internet používáme. Dříve se komentovalo více, protože to bylo něco exkluzivního. Možnost, jak na internetu něco zanechat, prezentovat svůj názor a třeba se dočkat reakce. Dnes tohle může dělat každý na sociálních sítích a blog je tím pádem už jen pomalu, ale jistě umírající platforma.
Komentáře jsou pro tento článek již uzavřeny.