Někteří neumí respektovat ostatní. Lidské rozhodnutí, které je pro ně nevyhovující. Kdo není stejného názoru je idiot. Trochu netradiční článek na téma tolerance. Lidé jsou přece různí. Ale všichni mají právo na vyjádření a záleží na jeho úrovni a dospělosti jaký bude.

Umíte respektovat lidské názory?

Pokud někdo napíše opravdu čtiví a dobrý článek, sklidí kupu úspěchu. Je radost číst komentáře. Jsou různé, ale pokud negativní, je autor komentáře tolerantní. Naopak pokud je komentář pozitivní, často je plný emocí a tají se vám doslova dech z toho, co úžasného člověk dokáže druhému napsat. Nechci žádné lidi zatracovat, ale zkuste si udělat chvilku jen na sebe a přemýšlejte o tom. Třeba k té dokonalosti stačí jen málo, nikdy nevíš.

V podstatě mi jde o to, že když má člověk jiný názor než já, neznamená, že je špatný. A už vůbec ne, abych se snažil vše okolo (nebo všechny) srazit dolů jen pro to, že bráním druhou stranu. Chápete?

Na druhé straně sedí člověk jako ty!

Setkávám se silnými slovy na internetu běžně. Kdekdo je hrozně vážený a uznávaný borec. Všichni mají velké ego, ale jen za klávesnicí. Proč píšete druhému něco, co byste mu nebyli schopni říct do očí?

Je třeba si dávat pozor na to, co řeknete. Povíte nějakou maličkost, která pro vás moc neznamená, ale to může být obrovská rána pro někoho jiného. Je důležité být tolerantní a mít pochopení. Mít zodpovědnost za cokoliv, co uděláte, co řeknete. Stejně jako můžete být nespokojeni se svým životem… čí je to vina? Jediné, co mohu říct je, že svým chovám jste si ho přivodily samy.

To jsem ovšem odbočil. Chtěl jsem v tomhle odstavci rozšířit myšlenku Dereka Siverse. Ten totiž napsal naprosto perfektní článek A real person, a lot like you. Jde o to si uvědomit, že za obrazovkou, telefonem jsou skuteční lidé a podle toho se k nim chovat. Ať už jde o jakoukoli maličkost – třeba psaní stručného mailu (protože si ceníme času, který nám bude věnovat).

Pochopte význam článků o děkování

Ani se nedivím, že vzniká tolik článku o tom jak je krásné říkat děkuji. Člověk si takový článek přečte, nepochopí ani jeho pointu a jde dál. Článek není totiž většinou o tom říkat děkuji, nýbrž o umění vyjádřit a předávat pozitivní náladu. Být vstřícný, milý a ohleduplný k okolí. Z toho ovšem nevyplývá být ten hodný blbeček (nemá smysl dělat věci, které nejsou doceněny). Avšak to chápeme a je na každém, aby si určil své hranice.

Je to podobné jako u slečen. Když Vám sedí po boku a stěžuje si, že ji její ex nebral do kina ani na večeře. Plyne ponaučení, že jakmile ukážete lístky do kina máte vyhráno? Ne. Ona prostě jen chodila s povalečem a chtěla by cítit opravdový zájem.

Víte být milý neznamená hloupý. Já sám často končím e-maily se slovy jako: Ať se daří, nebo hodně štěstí. Jde o upřímnost a o to, že chci, aby se druhému dařilo. Jednou mi přišla odpověď v které byl adresát celý bez sebe, že se chovám tak mile i když ho tak dobře neznám. Divil se, že mu někdo tak přeje. Ale cožpak je to tak těžké? Přát někomu, aby se měl dobře a dost možná lépe než vy bez pocitu závisti? Nenávidět umí každý blbec…

Jsem ředitelem zeměkoule a Jarka je blbec

Pepa píše, že Jarda je blbec. Jarda píše o tom jaký je Pepa závistivý. Do toho se vměšuje Jirka, který tvrdí, že oba dva jsou přiblblý, zatímco on je ředitelem zeměkoule. Není to směšné? Nebylo by od věci se nad to trošku povznést a zachovat se jako normální člověk? Často mají lidé pocit, když je jim ublíženo (a často si za to mohou), že to musí říct celému světu. Jaký je Pepa hloupý a jak moc jim bezdůvodně ublížil.

Pokud mám rozepři s nějakým člověkem, řeším to s ním. Máme rádi své soukromý, ne? Je to věc nás dvou, nikoho jiného. Psát nenávistné články a vůbec cpát něco takového na internet je blbost. Pokud tomu nedokážete odolat, možná byste neměli být na internetu. Ale to je jen příklad, základ je ovšem u všech podobných rozepří stejný.

Dělám to, co mě baví

Asi to znáte – člověk odvede kus práce a od druhých je jen kritizován. Většinou od lidí, kteří ještě nenašli svůj talent, nemají své činnosti, svoji zábavu. Od lidí, kteří jen neustále opakují své neužitečné činnosti a nedělají v podstatě vůbec nic. Svým chováním jen brzdí, ukazují svou zabedněnost, zabijí v člověku tvořivost a celkovou chuť na cokoliv.

I když se mi nelíbí, co Petr dělá, mlčím (pokud je to kamarád). Nebudu mu nic cpát a raději věnuji svou energii tomu, co se mi líbí. Když se kdokoli zeptá na můj názor na onoho člověka, snažím se být ohleduplný. Člověk by se neměl obávat dělat svoji oblíbenou činnost.

Proto přemýšlejte než začnete psát, reagovat. Je hloupost věnovat čas pomlouváním ostatních. Pokud neustále řešíte druhé ukazujete tím, že nestojíte za nic. Zřejmě totiž neexistuje téma, které Vás zajímá. Ostatní makají a tvoří, vy jen přihlížíte a pindáte blbosti. Kdo je pak ten poražený?

Dva typy lidí a každý je zklamaný

Jeden myslí jen na sebe a čeká, že k němu budou druzí tolerantní a budou mu vše dávat jen tak. Jenže ono se tak neděje. Druhý se snaží být k naprosto každému hodný a výsledkem je, že čeká… čeká a nic se mu nevrací. Proč? Proč ani jeden z nich nemá to, co by opravdu chtěl?

Je totiž třeba najít ten zlatý střed a držet se ho. Ať už proto, že chcete být lepším člověkem, nebo jen chcete méně takových názorů, pocitů jako popsal Michal Brtníček. Já jen doufám, že Vám při čtení článku něco došlo a o to se podělíte se světem. Nemusí to být nutně na téma tolerance, nebo pochopení. Není to totiž jediné o co v článku zakopávám.

Neustále aktualizujete stránku a čekáte, že přijde změna? Na mail koukáte 15x za den? Furt děláte tyhle hlouposti dokola? Nic užitečného? Pojďte se se mnou zamyslet nad tímhle problémem. Takové malé zamyšlení o velkém problému.

O co jde?

O opakování. Neustále opakujeme různé činnosti. Většinou naprosto zbytečně. Více o tomto problému se dozvíte přečtením dalších odstavců. Tak hurá … pokračujeme.

Je to špatně?

Jednoznačně je. Zdržujeme se tím – je to na palici. Prostě k zbláznění. Pohled na člověka, který neustále kouká na mail a furt dokola mačká F5 a doufá, že se něco změní, je poněkud zvláštní.

Někdo by řekl, že se jedná o poněkud chabý pokus o útěk od povinností. Má pravdu. Dojet na úřad, uklidit pokoj a jít do práce, či školy – není až tak zábavné. Proč tedy raději nesedět za počítačem, číst si články a koukat při tom na nějaký film? Možná ano, ale to první má nějaký smysl. Jde ovšem o neoblíbené činnosti a tak se jim snažíme vyhnout.

Vůbec nechápu lidi, kteří jsou schopni chodit na jeden web 10x denně a sami ví, že se web aktualizuje sotva jednou do týdne. Asi je fakt něco špatně…

Proč to děláme?

Stále se snažíme držet u činnosti, která nás baví. Víme, že další činnost, kterou máme dělat je méně zábavná. Tak se snažíme stále hledat něco, co dělat na aktuální činnosti, která se nám zdá zábavnější. Typickým příkladem jsou neustále sledování návštěvnosti, výdělku, webových stránek a podobně. Takové věci stačí kontrolovat jednou denně. Nebo snad ne? Do očí bijící je příklad typu Twitter, nebo Facebook. Proč by moji kamarádi měli sledovat co právě dělám? Pokud jsou to moji přátelé, tak jsem právě s nimi ne? Proč se zdržovat takovými kravinami?

Dalším odstrašujícím příkladem je kontrolování Vaší e-mailové schránky několikrát denně. Vždyť maily počkají. Pletu se snad? Oni se Vám ze schránky sami neztratí ani neutečou.

Ještě si pamatuji ten starý pomalý internet. Sotva 4 kB/s. Každý se kouknul večer na své oblíbené stránky a rychle pryč. V té době nebyl žádný neomezený internet. Nebyl tu nikdo, kdo hloupě refrešoval stránky a nikdo, kdo sledoval svůj mail 50x za den. Bylo to jako noviny. Ráno si je přečtete nad šálkem kávy a jste připraveni začít den. Mělo to něco do sebe.

Řešení?

Řešení je celkem jednoduché. Problém ovšem může mít více projevů. Nemusí se jednat jen o neustálé opakování. Stačí, když neustále hledáte jinou práci než tu, kterou máte dělat. Neustále to oddalujete. Tudy cesta nevede.

Až si uvědomíte, že toto děláte. Ihned toho nechce. Vzpomeňte si na tento článek a jděte dělat něco jiného. Sice méně zábavného, ale o to víc užitečného. Neustálé sledování svého blogu, mailu … nic Vám z toho neuteče. Věnujte svůj čas něčemu užitečnějšímu. Abyste nakonec neskončili tak, že budete dělat všechno, ne jen to, co by jste měli.

Závěrem

Vypněte televizi a počítač – udělejte si den bez počítače. Jděte ven. Žijte okamžikem.

Žijte život naplno a nezdržujte se zbytečnostmi!

Navazuji tímto na hodně populární článek Den bez počítače. V dnešním článku si totiž řekneme něco o závislosti na počítačových hrách a počítačích obecně. Článek se celkově zaměřuje na zamyšlení nad významem hraní počítačových her. V článku najdete také rady jak se takové závislosti na počítači zbavit.

Žít reálný život, či ten virtuální?

Rozhodněte se sami, ale věřte, že reálný život je lepší. Chcete snad žít ve virtuálním světě plný iluzí? Já tedy ne a má tu hned několik důvodů:

1) Virtuální svět za počítačem je Vám v reálném životě k ničemu!
2) Většina lidí u počítače sedí, když nemá co dělat. Ale vždy je co dělat jen jsme líní. Můžete se učit, uklízet, posilovat nebo třeba jíst :-)
3) Za počítačem si nenajdete pravé kamarády a neprožijete tolik věcí jako v reálném světě.
4) Sedavý způsob života není dobrý a to platí i za počítačem. Postupně se stáváte závislým, ale také začínáte být líní, ochabují Vám svaly, tloustnete a další podobné věci.
5) Příliš mnoho času u počítače postupně ztrácíte slovní zásobu a stáváte se uzavřenějším. To Vás ale nesmí zlákat k dalšímu sezení u počítače, ale zamyšlení nad sebou.
6) Ztráta pohyblivosti, zkažené oči, křivé záda a celkově mnoho ztraceného času za počítačem. Ještě Vám to nestačí?
7) Může to vyvrcholit tím, že nepoznáte reálný život od toho virtuálního.

Jak začít žít bez počítače?

Je to v celku jednoduché. Stačí si najít zálibu. Něco co budete dělat s radostí. Například chodit do posilovny, začít běhat, jezdit na kole, číst knihy. Jednoduše dělat něco a snažit se něčeho dosáhnout. Pokud budete mít co dělat v reálném světe ani na počítač nepomyslíte. Věřte mi!

Někdy je to ovšem trochu složitější a tak se Vám zde pokusím uvést takový příklad podle kterého byste se postupně mohli zbavit závislosti.

1) Pokud hrajete počítačové hry se všemi se pěkně rozlučte a prostě je smažte z počítače! V žádném případe je už znovu neinstalujte prostě na ně zapomeňte. Pokud to jsou pálené hry prostě je rozdejte nebo vyhoďte. Já je jednoduše rozdal. Divili by jste se jak všichni najednou všechno chtěly. Trochu mně to připadalo jako by se rozdávalo jídlo v Africe.

2) Teď, když už nehrajete hry budete určitě chtít začít prolézat alespoň internet. Vykašlete se nato! Přestaňte chodit na různé pokecy, fóra, ICQ a podobné věci vůbec. ICQ zapínejte jen pokud se s někým chcete domluvit. Já to řeším, že jsem neustále skrytý. Navštěvujte jen stránky, které opravdu potřebujete. Já chodím na Google.com (mám u nich e-mail), Parkour.cz (dělám Parkour, takže potřebuji informace co se kde děje) a v neposlední řadě navštěvuji svůj blog. Podle mého tohle bohatě stačí.

3) Když už není na počítači co dělat vyražte ven. Ale co tam? Chodit po městě? I to se mi zdá být výhodnější než sedět za počítačem, ale lepší bude si najít nějaké záliby. Přihlaste se do různých kroužků, začněte hrát na hudební nástroj. Můžete vyzkoušet Break Dance, leteckého modeláře, nebo Parkour jako já. Najděte si prostě něco co Vás bude bavit.

4) Teď, když už máte své záliby a nic Vás netáhne k počítači vykašlete se na něj kompletně. Na počítač choďte jen, když potřebujete najít nějaké důležité informace, na něčem se domluvit nebo další věci, které jsou důležité pro Vás život.

5) Užívejte si krásu života a nezapomeňte navštěvovat můj blog :-)

Jaké to je bez počítače?

Ptáte se jaké to je? Já už delší dobu netrávím čas za počítačem (kromě psaní na blog samozřejmě). Život bez počítače, virtuálního povídání s lidmi a všechno to ostatní mi vůbec nechybí. Jsem plně spokojen. Mám své zájmy a přátele. Chodím do posilovny, dělám Parkour a bavím se. Uvědomil jsem si, že život je lepší než každý den u počítače prosedět 5 a někdy i více hodin. Bohužel jsem si to uvědomil trochu pozdě. Doufám, že tímto článkem předám alespoň trochu zkušeností a uvědomíte si to, že život bez počítače je přece jenom lepší. Jak řekl kamarád mého bratra, když společné koukali jak hraji hry:

„Neseď furt u toho počítače. K ničemu ti to není. Já jsem proseděl u počítače celé své dětství“.

A moje reakce? Přemýšlel jsem asi minutu a pak jsem zase hrál. Neudělejte tu stejnou chybu! Já si to uvědomil až kolem 17 roku. Kéž bych si to předtím uvědomil a vykašlal jsem se nato. Ale to bych tu pak nebyl a nepsal tenhle článek. Doufám tedy, že alespoň tento článek k něčemu byl a neuděláte tu samou chybu jako já a mnoho dalších!

Malá prosba. Vypněte už počítač!

Proboha lidi! Každý normální člověk musí přece vylézt na vzduch a přijít do kontaktu s realitou, ne? Co si o Vás asi pomyslí, když Vám napíše holka a vy se na ní vykašlete jen kvůli tomu, že hrajete nějakou hru na počítači? Proč to nechcete vypnout a nejít ven? Hraní počítačových her je přece jen zábava, odreagování pokud není co dělat ne? Má to smysl? Co Vám to dá?

Říkáte si, ale co když mně to hodně baví? Co pak?

Jednoduché. Najděte si jinou zábavu. Dám příklad. Já jsem začal chodit do posilovny, provozovat Parkour a občas jsem si zašel zaplavat. Potom si na počítač ani nevzpomenete a pokud ano, určitě ho už nebudete brát jako hlavní zábavu. Spíše jen jako odreagování nebo pomocníka pro hledání různých informací. A k tomu má také počítač sloužit.

Chápu, něco si zahrát. Na pár minut pro odreagování. To jo, ale proč u toho sedět hodiny denně? Roky ztracené hraním her, promarněné chvíle za počítačem. Vzpomínky na lidi chcete vyměnit za počítač? To se mi vůbec nelíbí.

Celkové zamyšlení nad problémem.

Je mi špatně z dnešních dětí.
Když sedím v autobusu a jediné co od nich slyším je bavení o hrách.
Jak támhle a támhle něco udělali nebo někoho zastřelili. Co reálný život? Neexistuje?
Je mi jich líto. Líto doby, kdy děti vyrůstají za počítačem.

Zkuste být jeden den bez počítače. Prostě ho nezapněte.
Pokud to nevydržíte zajděte si do kina. Uvidíte jaké to bude.
Nebo běžte ven, povídat si s lidmi. Věcí co dělat je mnoho.
Možná si potom uvědomíte, že reálný život je lepší než ten virtuální.
Já doufám, že přijde čas, kdy si každý z nás uvědomí jestli to stojí zato.

Život máme jen jeden a uplyne Vám sakra rychle.
Važte si každé chvíle kdy můžete být s někým koho máte rádi.
Nikdo neví co se stane za 5 minut, co bude. Už nic takového nikdy prožít nemusíte!
Počítač Vám zato nestojí. Nestojí Vám ani za minutu hraní!

Proč hru hrát? Začnete. Jste spokojení a baví Vás to.
S nadšením hrajete dál. Furt dokud hru nedohrajete.
A co potom? Řeknete super. A najdete si další hru.
Reálný život nevnímáte. Chyba!

To už není zábava, relaxace, ale závislost.

Je třeba rozlišovat zábavu od závislosti.
Proč si hru nezahrát třeba jen na hodinku, když je venku hnusně a nikam se Vám nechce.
To ano, ale dávat si pozor. Neproseďte zkrátka u počítače celý den.

Uvědomte si, že o krásné chvíle v životě připravujete jen sebe.
Vyměníte je za hodiny sezením za krabicí. Má tohle nějaký význam?
Myslím, že ne. Měli by jste přestat prožívat virtuální život a věnovat se tomu reálnému.
A věřte, je lepší než ten virtuální.

Zvláštní je, že na tuhle radu nikdo nedá, dokud si to nevyzkouší.
Ale já se Vás ptám. Opravdu to chcete?
Roky ztracené hraním her, promarněné chvíle za počítačem.
Stojí to zato?

Závěrem…

A jak jste na tom Vy? Povídejte jestli jste si něčím podobným prošli Vy, nebo řekněte Vaše pocity po přečtení tohoto článku. Doufám, že bude kladný a uvědomíte si, že počítat ke svému životu vlastně skoro vůbec nepotřebujete.

Užívejte si života a skončete s hodiny prosezenými za počítačem. Hodně štěstí!

Jste neustále za počítačem? Přežijete vůbec po dobu 24 hodin bez počítače? Pokud si pokládáte tyhle otázky, čtěte dál. Rozhodl jsem se napsat tento článek, aby si každý zkusil být jeden den bez počítače. A jak ho už strávíte je na Vás. Já si místo jednoho dne udělal rovnou 3. Žít bez počítače se mi zdá být lepší a docela mi vyhovuje. A jak je to u Vás?

Den bez počítače. O co jde?

Jde o to dokázat si, že vydržíme 24 hodin bez počítače. V dnešní době prosedí děti a někdy i dospělí za počítačem neuvěřitelné hodiny. Zkuste si přečíst celý tento článek a chvilku přemýšlejte. Doufám, že to zkusíte a alespoň na jeden den necháte vypnutý počítač. Není to nic těžkého.

Já svůj počítač nechal vypnutý 3 dny a nechal bych i více, kdybych nepotřeboval něco důležitého vyřešit. Počítač mi vůbec nechyběl a svět bez něj se mi zdá být o dost lepší. Zkuste to i Vy!

Co mám dělat?

Pokud si nejste jistý, že to bez počítače vydržíte naplánujte si program, který se budete snažit dodržet. Já se například učil, šel jsem si zatrénovat Parkour, jel s bráchou do města a v poslední řadě jsem stihl malé posezení s jednou fajn holkou v cukrárně.

Ale věcí co dělat místo sezení u PC je mnohem více. Můžete jít za kamarádama, udělat něco na co se dlouhou dobu chystáte, ale neustále si nemůžete nebo nechcete najít čas. Zaběhat si, jít do posilovny, na plavecký stadion. Je toho opravdu mnoho. Jen hlavně něco dělejte. Vyvarujte se ležení v posteli, sezení u televize a dalších podobných věcí. Nechcete přeci Váš volný „Den bez počítače“ strávit převážně v posteli.

Můžeš přežít po dobu 24 hodin bez počítače?

Položme si tuhle otázku. Zdá se to jednoduché, ale dokážete to? Připojte se i Vy! Stačí jen jeden den Váš počítač nezapnout.

Doufám, že si po tom jednom dnu uvědomíte, že počítač vůbec nepotřebujete. Popravdě řečeno mnoho lidí je na počítači závislá, ale jsou miliony lepších věci co můžete dělat! Je třeba to jen zažít. Možná po této zkušenosti úplně přehodnotíte situaci a den bez počítače si s radostí zopakujete. Já doufám, že ano. Hodně štěstí!!

Den bez počítače? Ptákovina.

Zdá se Vám den bez počítače jako ptákovina? Říkáte si, že pokud počítač potřebujete tak ho prostě použijete? Musím s Vámi souhlasit, ale tímto dnem bez počítače si chceme dokázat něco jiného. To, že nejsme závislí na počítači a jeho službách, že dokážeme také žít bez něj.

A proč to dělat? Dnešní děti a někdy dokonce dospělí prosedí u počítače čím dál víc času. Zabijí si tak svůj volný čas, který je v dnešní době tak vzácný. Řeší blbosti co se řešit ani nemusí a prosedí u svého počítače neuvěřitelné hodiny. Člověk pak zapomíná na realitu.

Určitě znáte ty situace, když říkáte desetkrát za hodinu, že vypnete počítač a budete se jim věnovat. Pokud jste to už někdo zažili víte o čem mluvím. Co takhle jít s nimi ven?