Středně dlouhý článek s moudry, které vychází ze životní zkušenosti. Doufejme, že alespoň částečně žádoucí. Bez legrace to jsou věci, které bych chtěl tímto způsobem sdílet, protože nejde žít bez chyb a každá dobrá myšlenka do života přijde vhod.

Proč o tom skutečně píšu a není 7 málo?

Prvně jsem chtěl napsat více, ale došlo na to, že by to byl příliš dlouhý článek a takové nikdo nedočte. Také bych chtěl nechat prostor pro Vaše myšlenky. Má inspirace k napsaní článku byl tento post zahraničního blogera. Doteď ho považuji za nejlepší článek, který jsem za poslední měsíce četl. Vím, že podobných článků se uvolní na internetu každou vteřinu tuny (tik, ťak, tik, ťak), ale tento do smetí rozhodně nepatří. Takže…

1. Vykašlete se na čekání na reakce

Udělat něco a pak se utápět v očekávání, že každý bude za Vaši práci vděčný je zničující. Dělejte věci, kterým věříte a nic neočekávejte. Je to osvobozující pocit a bez očekávání se můžete od práce odepnout dřív a věnovat svou pozornost nové. Moc rád beru v potaz zpětnou vazbu a rady ostatních, ale občas musíte své práci věřit natolik, že si můžete dovolit ignorovat očekávání a nechat tomu volný průběh.

2. Určete si správné hodnoty a cíle v životě

Naprostá většina nejlepších okamžiků mého života je spojena s přáteli a rodinou. Nejsou to okamžiky, kdy máte na účtě hromadu peněz ani kupu holek na každém prstu. Tohle rychle zevšední a není to nakonec tak super jak se může zdát. Naopak jsou to jedinečné okamžiky jako sledování zatmění slunce na zahradě svého domu po boku nejlepšího kamaráda, nebo třeba jen nezničitelně radostný úsměv, když proti Vám kráčí někdo, koho máte rádi. Proto si určete správné cíle a rozvíjejte to důležité, vztahy.

3. Pamatujte, že fantazírování je nepřítel každého cíle

Můžete pustit fantazii ze řetězu, ale realita zůstane pořád stejná dokud se ji nerozhodnete změnit. Představy ani nikoho nenakrmí. Pokud něco očekáváte tak musíte udělat víc než fantazírovat aneb Holku si nevymodlíte. Navíc často sníte o něčem, co stojí fakt hodně úsilí, ale ve fantazii to máte hned a bez komplikací. Největší problém je, že si představujete něco, co se možná stane v budoucnosti, ale prožíváte to právě teď. Chápete, co tím chci říct?

4. Vymažte opravdu veškeré smutné písničky

Zkuste dospět, vymažte všechnu depresivní hudbu a najděte lepší. Ať už jsou to písničky 30 let staré jako Separate Ways (od Journey) nebo něco zcela nového. Já si třeba zamiloval instrumentálky, které jsem začal poslouchat díky Parkouru. Opravdový talent má třeba Philip Age (Filip Hráček) nebo John Krohn (RJD2). Jděte si zkrátka zaběhat do lesa, zapněte si k tomu Weatherpeople od RJD2 a zaposlouchejte se do opravdové hudby.

Nemusíte plakat pro smutno, nemusíte se smát, když jste šťastný. Ani nemusíte mluvit, abyste něco řekly. Někdy není třeba slov, ale vždy bude třeba zvuků a mlčení.

5. Podle prvního dojmu člověka vskutku nepoznáte

Pokud opravdu chcete poznat nějakého člověka, nedávejte na první dojem. I sebelepší člověk se někdy může zdát divný a naopak. Když má „kamarádka“ poprvé uviděla svého budoucího přítele tak řekla doslova toto: Rozhodně ne! Abych to zkrátil… před nedávnem měli první výročí a je to asi to nejlepší, co ji potkalo. Toho můžete samozřejmě využít a na první pohled se zdát schválně horší než jste pro vytvoření dojmu, že na sobě pracujete.

6. Soustřeďte se na sebe a nesledujte ostatní

Je zbytečné sledovat úspěchy jiných a věnovat tomu příliš času. Protože tak zapomenete na sebe. Člověk by měl rozvíjet především sám sebe. Pro mladé je krásný příklad Facebook kde se lidé špiclují až až (co ostatní točí za videa, kde jsou, co tvoří a pro co právě žijí). V takovém stavu nic vážně neuděláte. Je lepší tvořit než jen přihlížet. Je to těžší, ale výsledek za to stojí.

7. Komunikace s cizím člověkem tě překvapí!

Na povídání si s cizím člověkem není nic zvláštního. Ať už na zastávce, ve vlaku či ve frontě. Většina lidí se toho bojí, ale později zjišťují, že se při tom cítí dobře a je to zábava. Na rozdíl od běžných kamarádů se totiž po celou dobu snažíte udělat co možná nejlepší dojem a druhého opravdu posloucháte. Tím se vlastně zlepšujete v naslouchání, komunikaci a je to hlavně zábava.

Dobrodružství je nevědomost o tom, co se stane (Daniel Ilabaca).

Souhlasíte?

Komprese přes gzip je rozšířená, ale na druhou stranu opomíjená. Většina majitelů stránek maximálně zabalí (vysvětlíme si později) HTML a to je tak vše. Ovšem využití této techniky je mnohem větší. Můžeme zabalit třeba CSS styly, JS a dokonce i fonty (.ttf). To vše si teď ukážeme.

Co je to ta gzip komprese?

Pomocí komprese dat přes gzip (neboli GNU zip) můžeme snížit velikost souborů o 50 až 80 %.

Je to způsob jak snížit přenosovou velikost textových souborů, které si prohlížeč stahuje, aby zobrazil stránku. Povídá se, že gzip je náročnější na server, protože soubory před odesíláním komprimuje. Toho se ovšem nebojte, to se povídalo před mnoha a mnoha lety a náročnost na server není nijak extrémní.

Fungování gzip komprese si můžete představit jako zabalování textových souborů. Server před odesláním soubor zabalí, pošle do prohlížeče a ten si ho rozbalí a přečte. Pro příklad knihovna jQuery 1.6.4 má 91kB. Pokud ovšem použijeme gzip, přenášet se bude zabalený a v takovém případě má jen 32kB. Něco takového značně pomůže udělat web rychlejší.

Požadavky na aktivaci komprese souborů

Budeme se bavit o zapnutí přes .htaccess (pohodlné a přehledné). V tomto případě můžeme aktivaci komprese JS a CSS souborů pomocí gzip učinit pokud server podporuje mod_deflate. Většina hostingů tento modul podporuje takže se není třeba strachovat či to více rozebírat. Jeho podporu si na svých stránkách můžete zkontrolovat přes soubor phpinfo. Stačí PHP soubor nahrát na server, otevřít v prohlížeči a najít si řádek Loaded Modules.

Jak zapnout gzip kompresi CSS a JS?

Aktivace gzip komprese se provede pomocí několika řádků do .htaccess souboru. V něm si určíme jaké druhy souborů chceme zabalit a celý kód obalíme pro jistotu do IfModule. To nám zaručí, že se kód nebude používat pokud na serveru není nainstalovaný požadovaný modul (v tomto případě mod_deflate). Užitečné pokud časem svůj web přesunete na jiný hosting, kde není modul podporován. Jednoduše předejdete problémům.

Kód pro aktivaci komprese JS a CSS (vložte do .htaccess)

<IfModule mod_deflate.c>
<FilesMatch "\.(js|css)$">
SetOutputFilter DEFLATE
</FilesMatch>
</IfModule>

Do řádku za CSS můžete zapsat i další přípony souborů, které chcete zabalit. Jestli na stránkách používáte vlastní fonty (@font-face přes CSS), můžete je také zabalit. Stačí do řádku přidat jejich příponu. Například ttf, úspora je většinou 50 %. Další důvod proč nástroj gzip používat.

Podpora gzip, deflate a starší webové prohlížeče

V dnešní době všechny běžné webové prohlížeče podporují komprese. Jinak řečeno jsou kompatibilní s tímto kódem a zvládají gzip a deflate algoritmy. Podporu gzipování v prohlížečích proto nemusíte řešit. Některé opravdu staré prohlížeče sice mají problém s kompresí, ale na druhou stranu nežijeme v době kde lidé používají Windows 95 a 8 let staré prohlížeče.

Jediná skutečná překážka u tohoto způsobu je, když hosting nepodporuje mod_deflate. A pokud i přesto vyžadujete seznam prohlížečů, které gzip (vlastně deflate) nepodporují mrkněte se sem. Je to 4 roky stará databáze statistik HTTP hlaviček prohlížečů. Tam jednoduše najdete jestli prohlížeč podporuje deflate či ne.

Jaký mohu čekat efekt po aktivaci komprese?

Zvýšená rychlost načítání stránek by měla být znát, ale toto není jediný způsob jak na rychlejší web. Očekávat můžete střední zrychlení stránek díky snížení přenosové velikosti souborů. Další krok k optimalizaci rychlosti (zvyšování výkonu stránek chcete-li) si předvedeme příště. Chtěl bych se tomuto tématu nyní věnovat a napsat několik rad jak zrychlit stránky.

Nezapomeňte si funkčnost gzip ověřit. To můžete udělat například přes tento gzip tester. Zadejte do políčka na stránkách adresu na vaše fonty, soubory JS, CSS styly a zkontrolujte zda je gzip opravdu aktivovaný.

Do publikace dalšího článku se můžete pomocí komentářů podělit o své zkušenosti, zeptat se na radu či jen poděkovat za článek. Na většině stránek, které jsem prohlížel není gzip CSS, JS a někde i HTML aktivován. S tímto návodem je doufám ideální čas na zkoušku, hodně štěstí.

Někdy se prostě stane, že jistý odkaz nefunguje. Ať už je to kvůli tomu, že celý web již neexistuje, byl přesunut jinam nebo je v URL překlep. Jenže co s nimi a jak je najít? Jelikož je pro návštěvníka takový odkaz nalézt otrava, trošku si o tom všem povíme.

Problém externích odkazů je jejich trvanlivost

Když není obsah stránek trvalý, člověk přestane na web odkazovat. Ztratí důvěru. Pokud bych měl uvést vlastní zkušenost tak jsou to blogeři jako Patrik Vogl, Pavel Králíček a další podobní. Jejich blogy pravidelně sleduji, čtu, ale téměř na ně neodkazuji a ten důvod je jediný.

Oni totiž snad každý druhý rok svůj blog totálně promažou, všechny články pošlou někam a výsledkem jsou jen odkazy na neexistující články. Dopad je ten, že na ně nemá smysl odkazovat, což je škoda a chyba (proč si vlastně takových zpětných odkazů zdarma nevážíme?).

No… naštěstí na internetu funguje stroj času a tak se můžeme podívat do minulosti. Můžeme tak najít třeba staré Králíčkovo články. Nebo si najít Jakuba Šimečka, který bohužel už nějaký ten rok nepíše.

Jak najít neplatné odkazy na webu?

Online testerů je plno, ale nejsou žádné natolik kvalitní a obsáhlé jako program Xenu. Proto je v článku neřeším. Zaměřím se spíše na aplikace pro webmastery. Dle mého nejlepší je už řečený program Xenu (Xenu’s Link Sleuth).

Je to vlastně takový tester odkazů, který najde ty chybné. Oprava nefunkčních odkazů je pak na Vás. Na stránkách programu si ho můžete zdarma stáhnout a včetně prověření to zabere jen pár minut.

Máte Mac? Alternativou pro Xenu může být aplikace Integrity. Její aktuální verze funguje na Mac OSX 10.5 a víc. Takže najít a opravit nefunkční odkazy z Macu taky nebude problém.

Hodně blogerů a vcelku i stránek používá redakční systém WordPress. Pro takové bude s pluginem Broken Link Checker nefunkční zpětný odkaz menší problém. Ten má totiž procházení webu a hledání neexistujících odkazů na starosti. Což je fajn, protože nefunkční odkazy (ať už externí nebo vlastní) v článcích jsou snad neotravnější.

Způsob řešení nefunkčních odkazů

Když už naše stránky prošly kontrolou správnosti a máme seznam závadných odkazů vracející nějakou chybu, co s nimi? Můžeme třeba…

• odkaz na stránku smazat a dělat, že tam nikdy nebyl
• přeškrtnout ho (<del>tento text již neplatí</del>) a víc to neřešit
• zkusit najít poslední funkční zobrazení přes Webarchiv a odkázat na něj
• upravit článek tak, aby již nefunkční odkaz nebyl třeba.

Co je podle Vás nejpřijatelnější? Já nejdříve zjistím důvod proč odkaz nefunguje a snažím se ho dohledat. Přece se mohlo stát, že autor web upravoval či přesunul a odkaz se změnil, ale obsah zůstává. Bohužel to v dobré polovině případů končí jen u mazání.

Což takhle přátelský, neutrální odkaz?

A co to má být? No například odkázat na výsledky vyhledávání od Googlu. Je to podle mého férový způsob v případě, že nechcete upřednostňovat žádnou stránku, která produkt nabízí. Dá se to použít prakticky všude. Pokud bych chtěl, aby si čtenáři přečetli nějaký osobní blog a nechtěl bych žádný upřednostnit, odkážu s textem osobní blog (v políčku na vyhledávání) na výsledky hledání Googlu.

Nebo můžete vyzkoušet zadávat přesnější informace do titulku odkazu. Pokud odkazujete na nějakou stránku, vložíte do titulku název odkazovaného článku. Když odkaz nebude fungovat můžete si stále podle názvu článek najít (pokud ještě někde existuje) či alespoň najít alternativu.

Názorný příklad najdete na tomto blogu. Zkuste nahlédnout na můj článek o konci blogové éry. Po najetí na nějaký odkaz se dozvíte název článku a v některých případech i jméno autora. To je to, co myslím.

Sakra aneb ten odkaz zase nefunguje

Jak takový problém řešíte vy? Mažete rovnou odkazy či je přeškrtáváte? Používáte archivované verze a zajímáte se vůbec, proč odkaz nejde? Nebo jen doplníte text článku tak, aby již nefunkční odkaz nebyl třeba?

Někteří neumí respektovat ostatní. Lidské rozhodnutí, které je pro ně nevyhovující. Kdo není stejného názoru je idiot. Trochu netradiční článek na téma tolerance. Lidé jsou přece různí. Ale všichni mají právo na vyjádření a záleží na jeho úrovni a dospělosti jaký bude.

Umíte respektovat lidské názory?

Pokud někdo napíše opravdu čtiví a dobrý článek, sklidí kupu úspěchu. Je radost číst komentáře. Jsou různé, ale pokud negativní, je autor komentáře tolerantní. Naopak pokud je komentář pozitivní, často je plný emocí a tají se vám doslova dech z toho, co úžasného člověk dokáže druhému napsat. Nechci žádné lidi zatracovat, ale zkuste si udělat chvilku jen na sebe a přemýšlejte o tom. Třeba k té dokonalosti stačí jen málo, nikdy nevíš.

V podstatě mi jde o to, že když má člověk jiný názor než já, neznamená, že je špatný. A už vůbec ne, abych se snažil vše okolo (nebo všechny) srazit dolů jen pro to, že bráním druhou stranu. Chápete?

Na druhé straně sedí člověk jako ty!

Setkávám se silnými slovy na internetu běžně. Kdekdo je hrozně vážený a uznávaný borec. Všichni mají velké ego, ale jen za klávesnicí. Proč píšete druhému něco, co byste mu nebyli schopni říct do očí?

Je třeba si dávat pozor na to, co řeknete. Povíte nějakou maličkost, která pro vás moc neznamená, ale to může být obrovská rána pro někoho jiného. Je důležité být tolerantní a mít pochopení. Mít zodpovědnost za cokoliv, co uděláte, co řeknete. Stejně jako můžete být nespokojeni se svým životem… čí je to vina? Jediné, co mohu říct je, že svým chovám jste si ho přivodily samy.

To jsem ovšem odbočil. Chtěl jsem v tomhle odstavci rozšířit myšlenku Dereka Siverse. Ten totiž napsal naprosto perfektní článek A real person, a lot like you. Jde o to si uvědomit, že za obrazovkou, telefonem jsou skuteční lidé a podle toho se k nim chovat. Ať už jde o jakoukoli maličkost – třeba psaní stručného mailu (protože si ceníme času, který nám bude věnovat).

Pochopte význam článků o děkování

Ani se nedivím, že vzniká tolik článku o tom jak je krásné říkat děkuji. Člověk si takový článek přečte, nepochopí ani jeho pointu a jde dál. Článek není totiž většinou o tom říkat děkuji, nýbrž o umění vyjádřit a předávat pozitivní náladu. Být vstřícný, milý a ohleduplný k okolí. Z toho ovšem nevyplývá být ten hodný blbeček (nemá smysl dělat věci, které nejsou doceněny). Avšak to chápeme a je na každém, aby si určil své hranice.

Je to podobné jako u slečen. Když Vám sedí po boku a stěžuje si, že ji její ex nebral do kina ani na večeře. Plyne ponaučení, že jakmile ukážete lístky do kina máte vyhráno? Ne. Ona prostě jen chodila s povalečem a chtěla by cítit opravdový zájem.

Víte být milý neznamená hloupý. Já sám často končím e-maily se slovy jako: Ať se daří, nebo hodně štěstí. Jde o upřímnost a o to, že chci, aby se druhému dařilo. Jednou mi přišla odpověď v které byl adresát celý bez sebe, že se chovám tak mile i když ho tak dobře neznám. Divil se, že mu někdo tak přeje. Ale cožpak je to tak těžké? Přát někomu, aby se měl dobře a dost možná lépe než vy bez pocitu závisti? Nenávidět umí každý blbec…

Jsem ředitelem zeměkoule a Jarka je blbec

Pepa píše, že Jarda je blbec. Jarda píše o tom jaký je Pepa závistivý. Do toho se vměšuje Jirka, který tvrdí, že oba dva jsou přiblblý, zatímco on je ředitelem zeměkoule. Není to směšné? Nebylo by od věci se nad to trošku povznést a zachovat se jako normální člověk? Často mají lidé pocit, když je jim ublíženo (a často si za to mohou), že to musí říct celému světu. Jaký je Pepa hloupý a jak moc jim bezdůvodně ublížil.

Pokud mám rozepři s nějakým člověkem, řeším to s ním. Máme rádi své soukromý, ne? Je to věc nás dvou, nikoho jiného. Psát nenávistné články a vůbec cpát něco takového na internet je blbost. Pokud tomu nedokážete odolat, možná byste neměli být na internetu. Ale to je jen příklad, základ je ovšem u všech podobných rozepří stejný.

Dělám to, co mě baví

Asi to znáte – člověk odvede kus práce a od druhých je jen kritizován. Většinou od lidí, kteří ještě nenašli svůj talent, nemají své činnosti, svoji zábavu. Od lidí, kteří jen neustále opakují své neužitečné činnosti a nedělají v podstatě vůbec nic. Svým chováním jen brzdí, ukazují svou zabedněnost, zabijí v člověku tvořivost a celkovou chuť na cokoliv.

I když se mi nelíbí, co Petr dělá, mlčím (pokud je to kamarád). Nebudu mu nic cpát a raději věnuji svou energii tomu, co se mi líbí. Když se kdokoli zeptá na můj názor na onoho člověka, snažím se být ohleduplný. Člověk by se neměl obávat dělat svoji oblíbenou činnost.

Proto přemýšlejte než začnete psát, reagovat. Je hloupost věnovat čas pomlouváním ostatních. Pokud neustále řešíte druhé ukazujete tím, že nestojíte za nic. Zřejmě totiž neexistuje téma, které Vás zajímá. Ostatní makají a tvoří, vy jen přihlížíte a pindáte blbosti. Kdo je pak ten poražený?

Dva typy lidí a každý je zklamaný

Jeden myslí jen na sebe a čeká, že k němu budou druzí tolerantní a budou mu vše dávat jen tak. Jenže ono se tak neděje. Druhý se snaží být k naprosto každému hodný a výsledkem je, že čeká… čeká a nic se mu nevrací. Proč? Proč ani jeden z nich nemá to, co by opravdu chtěl?

Je totiž třeba najít ten zlatý střed a držet se ho. Ať už proto, že chcete být lepším člověkem, nebo jen chcete méně takových názorů, pocitů jako popsal Michal Brtníček. Já jen doufám, že Vám při čtení článku něco došlo a o to se podělíte se světem. Nemusí to být nutně na téma tolerance, nebo pochopení. Není to totiž jediné o co v článku zakopávám.

Soupis pár rad, které Vám mohou být užitečné. Rozhodně byste o nich měli vědět (pokud jste webmaster). Takže hurá – jdeme číst a pokud máte také nějaké rady – podělte se s nimi. Třeba vznikne celkem pěkný seznam rad. Kdo ví. Teď už Vás nechám v klidu číst.

Přehled výborných rad pro blogování

V tomto článku najdete rady jak blogovat. Je to takový soupis tipů, které jsem za několik let nasbíral a osvědčili se. Věřím, že se najdou lidé, kterým tento soupis rad pomůže a ulehčí jim začátky. Teď už pojďme číst…

Připojte se do diskuze pod článkem a podělte se s dalšími radami ohledně blogování. Třeba tak vytvoříme opravdu dlouhý a kvalitní seznam rad pro blogery. Určitě jej ocení nejen začínající, ale také zkušenější blogeři.

1) Odkazujte na své vlastní články

Říká se tomu provázanost stránek. Stačí do svých nových článků vložit zpětný odkaz na ty starší. Nemusíte odkazovat na všechny. Bude stačit, když budete odkazovat na ty nejkvalitnější. Udržíte tak čtenáře déle na Vašem webu. Získáte tímto i větší PageRank. Google jim přiřadí větší důležitost. Totiž i odkazy na články na vlastní doméně se počítají jako zpětné odkazy. Čím více zpětných odkazů – tím je větší PageRank. Tím pádem si takto můžete samy pomoci k vyššímu PageRanku. Udělal jsem pokus. V třech článcích jsem odkázal na své starší. Hned po aktualizaci PageRanku byl vidět rozdíl. Ty, na které jsem odkazoval měli oproti ostatním PageRank 1. Všechny ostatní měli 0. Nevytvořil se žádný nový PageRank. Jen všechen nezůstal na úvodní stránce, ale rovnoměrně se rozdělil do podstránek. Což je podle mého lepší než mít všechen PageRank jen na úvodní stránce.

2) Správné formátování textu a odstavců

Splývající text psaný do jednoho dlouhého odstavce je hnus. Pište krátké a výstižné odstavce. Pokud čtenář uvidí takový odstavec – bude se mu líbit. Ještě to celé můžete vylepšit titulky. Rozdělte si tedy článek a každé kapitole dejte určitý nadpis. Čtenář se lépe orientuje a může se rozhodnout jestli nějakou část článku přeskočí. Titulek by měl být výstižný, aby bylo jasné o čem vůbec odstavec pod ním je. Uvidíte, že se to čtenářům bude líbit. Dále svůj text můžete obohatit o různé barevné odlišení textů, či vložení obrázků do článku. Je toho opravdu mnoho jak si můžete s textem a jeho formátováním pohrát. O tomto tématu píše také Hannes na svém blogu v článku s názvem Nepodceňujte správné formátování. Jeho článek je jako vždy báječný. Doporučuji si ho přečíst.

3) Důležitej je názor – ne kolik toho víš

Řekl mi jednou jeden chytrý člověk :). Já se s tím plně ztotožňuji. Platí tedy pravidlo, že není důležité kolik toho víš, ale tvůj názor. Ten je důležitý. Je to přece Váš blog. Jen Váš. Pište o tom, co si myslíte a co chcete. Co máte rádi. I kdyby jste říkali hlouposti – je to Váš názor. Nebuďte sraby a nebojte se ho říct ostatním. Přinejhorším dojde k ostřejší výměně názorů – to nevadí. Jde o to, co si myslíte…

4) Komunikujte s lidmi

Jak říkám. Komunikujte s okolím. Ptejte se na názory na Váš článek dříve, než ho nahrajete na blog. Sledujte reakce a poučujte se. Nezapomínejte se zeptat na názor všech věkových kategorií. Najednou toho budete mít tolik na psaní a upravování, že nejde nenapsat kvalitní článek. Není nic neobvyklého napsat nějakému zkušenějšímu blogerovi, aby si Váš článek přečetl. Pokud slušně požádáte, neměl by být problém.

5) Kontrolujete po sobě své články?

Kontrola článku je velmi důležitá. Občas se najdou lidi, kterým je to jedno a na internet plácají všechno možné. Je na Vás jaký chcete být. Ovšem kvalitně napsaný a zajímavý článek dost mluví za autora a jeho inteligenci. Alespoň většinou. Vyvarujte se hlavně překlepů a nadbytečných slov. Ty jsou v článku na nic. Jsou to slova jako: trochu, častěji, občas, velmi, moc a další levná slova. Článek bez nich se lépe čte a působí originálně.

6) Sledujte konkurenci!

Sledujte konkurenční blogy. Jejich design, provedení, styl psaní a celkové zpracování. Pokud chcete mít kvalitní blog učte se od profesionálů. Je to důležité hlavně do začátků. Při tvorbě designu. To, co se Vám na jiném blogu líbí se bude líbit i ostatním (pravděpodobně). Využijte toho a zkuste něco podobného také udělat.

Nekopírujte! To není dobrá cesta. Zkuste vytvořit něco podobného a třeba i lepšího. Buďte originální! Kopírování je o ničem.

7) Vždy při ruce…

Mějte vždy něco při ruce, kam můžete zaznamenat své nápady. Takto Vám nemůže uniknout žádná myšlenka. Já používám například mobil. Vše si píšu do poznámek a vždy, když jsem za počítačem, tak si vše přepíšu do něj. Je to užitečná věcička…

8) Grafická úprava článku je důležitá

I když všechno napíšete jasně, vzhled článku je velice důležitý. Na první pohled se čtenář rozhodne, jestli článek bude číst. Pokud bude článek příjemně graficky zpracován máte větší šanci, že si čtenář Váš článek přečte celý. Pokud nebudete dodržovat určité zásady, čtenáře to přestane bavit číst. V horším případě vůbec nezačne.

9) Vyměňte si odkazy s ostatními blogery

Napište ostatním zkušenějším blogerům a požádejte o výměnu odkazů. Tím, že bude Váš odkaz na jejich blogu získáte vyšší PageRank, ale hlavně se o Vás dozvědí ostatní lidé, kteří čtou jiné blogy. Hlavně do začátků to může mnoho pomoci. Tímto krokem máte možnost získat více návštěvníků, komentářů, ale je to také možnost jak získat pravidelné čtenáře.

Podobné stránky můžete hledat pomocí funkce related ve vyhledávači Google. Stačí do políčka ve vyhledávání napsat related: a adresu Vašeho blogu. Koukněte se na příklad stránek, které jsou podobné mému blogu.

10) Komentáře na Vašem blogu

Když návštěvník napíše komentář bez otázky, neznamená to, že na něj nemůžete komentovat. Odepište mu. Ukažte mu, že Vám na něm záleží. Neměl by mít pocit, že píše komentář někam do prázdna. I mne odradilo hodně blogů jen tím, že nereagovali na žádné komentáře. Takové plácání časem jako je psaní komentářů na jiném blogu bez reakce – to snad nemá ani smysl.

11) Komentáře u jiných blogů?

Beru za celkem důležité psát komentáře k článkům i na jiném blogu než je ten můj. Dostanete se do podvědomí lidí. Třeba zajímavým komentářem přilákáte čtenáře právě na Váš blog. Jak na to? Stačí napsat opravdu svůj názor, nikoho nekopírovat, občas si rejpnout a návštěvu svého blogu máte téměř zaručeno. Běžně na můj blog chodí přibližně 30 lidí jen z jednoho komentáře. Vypočítejte si tu návštěvnost třeba z 50ti komentářů. Možná to stojí za to…

Pište čistě své názory, používejte zdravý rozum a vyvarujte se SPAMU!

12) Seznam nejnovějších článků (bonus)

Ano. Bonusová rada pro lidi, kteří dočetli až sem. Do postranního menu (či kamkoliv do webu) vložte pár odkazů na Vaše nejnovější články. Urychlí to jejich indexaci u vyhledávačů. Když totiž vyhledávač indexuje jakoukoli stránku Vašeho webu automaticky navštíví a zaindexuje i Váš nový článek. Já mám v menu například odkazy na 3 nejnovější články. To bohatě stačí.

Exitus aneb teď je řada na tobě…

Jak už jsem psal na začátku článku – poděl se s tvými radami ostatním. Ocením to já, ale také další čtenáři blogu. Určitě si je rádi vyslechnou (a možná navštíví i Váš blog). Jde o to si navzájem radit a sdělovat zkušenosti. Jestli víš o něčem, co jsem zde ještě nenapsal – neznám důvod, proč to nenapsat do komentáře.

Dnešní článek pojednává o neschopnosti webmasterů odkazovat na jiné stránky. Částečně se také zabývá parametrem nofollow a jeho nesprávným používání ze strany nezkušených webmasterů. Jen doufám, že cílovou skupinu osloví.

Trapný výstřelek dnešní doby?

Všechno hromadit. Ranky, návštěvníky a kdo ví, co ještě. Vždyť jste si je přece na svůj nádherný web tak pracně nalákali. Proč tedy odkazovat jinak a dát někomu návštěvníka zadarmo? Směšné. Bohužel tohle používají i velké weby. Místo, aby odkázali přímo na web produktu nebo jejich stránku – odkáží na nějaký svůj článek o tomto produktu. Je to hrůza. Člověk si pak musí všechno Googlovat sám.

Naprosto upřímně mě se*ou weby, které mají v článku milion odkazů na podstránky webu. Kdyby to bylo k věci tak vše pochopím, ale tady se jedná o nesmyslné odkazy. Na každé slovo (internet, web, SEO, blogování) mají hned odkaz na své podstránky a kategorie. Jako by nikdo neuměl kouknout na menu a vybrat si kategorii sám. Jako by se měli ihned ve výsledcích vyhledávaní díky anchor textům objevit na prvním místě na zmíněná slova. Kdyby byli odkazy alespoň pěkné, ale oni nejsou. Odkazy mají hnusný kontrast a při shlédnutí jednoho odstavce na váš čučí 20 nesmyslných oranžových odkazů. Příšerný pohled.

Není to drobet arogantní k návštěvníkům?

Kliknete na nějaký produkt a doufáte, že se dostanete na stránky výrobce. Místo toho vyjede seznam článku o tomto tématu. Užitečnost? 0%. Takže musíte otevřít nové okno v prohlížeči a nakonec si stejně všechno najít sám.

Pokud už někdo odkáže pryč z webu … je tu hned další problém. Ke všem externím odkazům vkládá parametr nofollow. Pochopil bych, kdyby odkazoval na nějaké pornografické, či jinak nevhodné stránky, ale proč to vkládá ke každému externímu odkazu? Myslí si snad, že ztratí všechny ranky, zhroutí se svět, klesne návštěvnost a ve vyhledávačích klesne o 5 000 pozic dolu? Není to trochu dětinské?

Částečně situaci zkouším zlepšit projektem spřátelení blogů. Doufám, že si lidi uvědomí, že odkazovat na jiné stránky není nic špatného. K internetu přece hypertextové odkazy neodmyslitelně patří.

Jde jen o prachy? To snad ne!

Hrajete si na zkušeného webmastera a říkáte, že pomáháte lidem. Skutečnost je ovšem jinde. Píšete články jen, abyste získali zpětné odkazy a hromadíte Pagerank. Vždyť se dá tak dobře prodávat, že? Děláte web jen pro peníze. Máte radost z každého zvýšení ranků, protože můžete prodat odkaz zas o něco dráž. Tak si představuji toho nejhoršího webmastera. Web a celá tvorba kolem něj by přece měla vznikat, protože nás baví. S láskou. Protože náš těší ten pocit, když můžeme svými vědomostmi a zkušenostmi pomoci ostatním.

Dobrý článek na toto téma napsal (bohužel později smazal) Pavel Králíček. Přirovnává lidi, kteří odkazují na ostatní stránky k zabijákům koťátek. Popisuje situaci kdy pokaždé, když na někoho odkážete, zemře jedno koťátko. Nikdo nechce zabít tu malou chlupatou kouli a tak nikam neodkazuje. Je to hloupost, ale tvůrci stránek se tak chovají :).

Krok (ne)správným směrem

Pokud všude nasázíte parametr nofollow nedáváte vyhledávači šanci určit relevanci Vašeho blogu na základě externích souborů. Což je špatně.

Nevěříte? Zkuste si do Googlu napsat příkaz related: a adresu Vašeho webu. Například pro tento blog by byl příkaz related:tomaserlich.cz. Uvidíte, co se ukáže. Měl by se objevit seznam blogů, který je podobný tomuto. Pokud se ukážou naprosté blbosti – bude něco špatně. Co asi? :))

Další hroznou situací je BadRank. Někdo se ho tak bojí, že raději všude nacpe nofollow. No není to dětinské? Nechci odpovídat za obsah na který odkazuji. Celkem častá výmluva. Zdá se mi to poněkud … amatérské. Je to jako by jste nebyl ochoten odpovídat za to, na co odkazujete. To nedává smysl. Přece víte kam odkazujete (nebo snad ne?).

Co říkají ostatní?

Pro ty, kteří neustále nevěří a myslí si, že hromadit ranky a všude dávat již zmiňovaný parametr je výborný nápad tu mám pár názorů od zkušených lidí.

Z mých pozorování a měření se mi zdá, že v Googlu jsou umístěny výše stránky, které odkazují na tematicky relevantní zdroje (Yuhů).

Ano, vyhledavače celkem určitě používají algoritmy odměňující weby, které odkazují na jiné relevantní důvěryhodné weby (tybi).

Některé off-page faktory mohou zohledňovat kvalitu, relevanci a autoritu odkazovaných stránek. Takže ano, odkazování na kvalitní a relevantní cizí stránky Vám může ve vyhledavačích pomoci (Marek Prokop).

Myslím, že k tomuto není nic, co bych mohl dodat. Vše je opravdu jasné. Takže … přestanete škudlit ranky? Pokud se nám přece něco líbí – měli bychom autora obdarovat alespoň tím dofollow odkazem ne? Odkazovat s parametrem nofollow na relevantní weby je poněkud nešťastné. Někdo by to nakonec mohl brát jako urážku.

Někteří lidé si totiž pořád myslí, že ranky jsou to nejdůležitější, co mají. Pro mne je ovšem důležité něco jiného a stálá návštěvnost, počet věrných čtenářů do toho rozhodně patří.

Naivita webmasterů

Vsadím se, že polovina lidí se naštve a článek zavře – bude se bát komentovat. Budou dělat jako by nic takového nečetli a budou dál na svém webu hromadit ranky, aby nad jejich hodnotami mohli před spaním onanovat. Budou pečlivě sledovat PageRank, S-rank, Jyxo rank a další zbytečná čísla. S každým zvýšením ranků budou mít větší sebevědomí a budou pyšní na to, jaký populární web stvořili. Někdo jim ovšem zapomněl říct, že vysokým PageRankem se úspěšný web určit nedá.

Je to na nás…

Musíme s tím něco dělat. Je to na každém z nás. Je jednoduché kritizovat ostatní, ale co ty? Uděláš s tím něco? Popřemýšlíš jestli jsou odkazy s parametrem nofollow na tvém webu opravdu tak nutné? Co takhle parametr nofollow smazat? Alespoň to zkusit…

Ohledně odkazování je to jednoduché. Já dál budu dělat lidem laskavost a odkazovat na ně. Věřím, že si mne budou pamatovat a udělají to samé.

Blogová éra je prý fuč. Už to není, co to bejvávalo. Spousta skvělých i méně úspěšných blogerů končí a tak jsem se k tomu rozhodl vyjádřit. Protože si nemyslím, že to ve skutečnosti není tak hrozné a po přečtení tohoto článku mi dáte zajisté za pravdu.

Velká blogerská krize

Každý o ní mluví už léta. Nebaví mne poslouchat ty bezduché a hloupé řečičky, že blogování je už někde tam. Nevěřím na žádný úpadek české blogosféry. Pokud jste opačného názoru – zavřete rovnou tento článek, protože není pro Vás. Jen by Vás naštval.

Nač to řešit?

Nic není jak bejvávalo dřív a nikdy nebude. Svět jde dál a furt je tu něco nového a stejně tak něco každou chvíli zaniká. Tímto chci reagovat na ty tuny článků, kde si každý stěžuje, že to není, co bývalo (viz pár odstavců níž). Stejně tak jako dnešní děti již nelepí papírové domečky – stejně tak naše generace třeba nebude psát blogy. Je to o vývoji. S takovou věcí se těžko něco dělá a namísto klábosení jak něco nejde je vždy lepší s tím něco dělat. Jít příkladem. Ignorovat ty blbé řečičky a ukázat, že se pletou. Dokaž to – napiš pořádný článek. Rád na něj odkáži. Budu se těšit.

Nijak to neřeš a přejdi to

Král píše, král bloguje! Děti křičí a komentují (Patrik Vogl).

Furt koukám kolem a čtu články a komentáře, že nemá cenu psát dlouhé články, že už blogování nemá cenu. Plně se v tomhle ztotožňuji s názorem Patrika Vogla. Je to živá ukázka toho, že jde stíhat reálný život a zároveň psát plno kvalitních článků. Takže, že by byli všechny ty kecy okolo nedostatku času pouhé lži? Možná jo a možná nejsme tak dobří pisatelé jako Patrik :). Možná si nedokážeme přiznat, že na to prostě sereme (promiňte mi ten výraz, ale je výstižný). Opravdu jsem toho názoru. Děti si neustále stěžují, že nemají o čem psát. Nemají inspiraci. Inteligentní člověk prostě nepíše a věnuje se něčemu jinému. Časem se k psaní článků vrátí a není třeba to nějak řešit.

Facebook & Twitter

Ze všech stran slyším furt ty samé hlouposti. Facebook a podobné projekty ničí blogy. S tím vůbec nesouhlasím. Naopak si myslím, že Twitter a podobné projekty spíše blogování pomáhají (a nejsem jediný). Spíš to vnímám jako výmluvu pro blogery, kteří to prostě nezvládají (zakomplexovaní blogeři?). Blogování není pro ně. Berou to jako výmluvu jak omluvit svojí nechuť psát. Nic proti takovým lidem, ale mám rád upřímnost a říct narovinu proč na to kašlu je dost často nepraktikovaná věc.

Facebook a Twitter je pro kontaktování blízkých. Pro komunikaci. Napíšu tam, že jdu na pivko a počkám kdo se přidá. Blog je něco jiného. Úplně. Na blog píšu podle svého zaměření odborné, či osobní zážitky a zkušenosti. Blog je na rozdíl od sociálních sítí o tom se vyjádřit. Ne jednou větou, ale článkem. Stejně musíte brát na vědomí to, že za nějakou dobu tohle všechno opadne. Tím myslím vlnu Facebooků a Twitterů. Furt tu budou, ale už to bude bráno jako samozřejmost a ne jako něco, kam by lidé psali své myšlenky a denně takové stránky navštěvovali.

Zkrátka ten, kdo chce psát blog – bude jej psát a ostatní slabší se stáhnout na Facebook. Myslím, že je to jedině dobře. Ubude tak nekvalitních blogů a zůstanou jen ty pořádné. Což je jedině dobře.

Blog pro peníze? Nesplněné sny o popularitě…

Někteří si zakládají blog, protože si myslí jak úžasně zbohatnout. Přečetli si článek jak jeden bloger vydělal milion a hned si myslí, že všichni blogeři jsou boháči (téměř každý bloger má přeci iPhone za 15 000,-). Všichni blogeři se staly boháči díky blogu. To je neoddiskutovatelné. Krásná představa, ale realita je jiná. Na blogu miliony nevyděláte (alespoň ne v Česku). Stejně tak jako nejde nasadit reklamu hned. Blog musí být úspěšný, aby začal vydělávat a zakládat tedy nový blog jen kvůli přínosům je hloupé a naivní. Leda, že by jste na blog publikovali články svých … řekněme „chlebodárců“.

Může blogová krize prospět blogům?

Ano, jistě. Jak jsem psal již víc, zůstanou jen ty nejsilnější (v tomto případě spíše nejlepší). Každá krize funguje jako síto. Prosejme tedy nekvalitní blogy a radujme se z těch, kteří tu neustále jsou a mají tak kvalitní články. Bohužel se najdou i ty případy, kdy je blog kvalitní, ale i přesto se zruší. Vyjímka potvrzuje pravidlo. V tomto případě je to Jakub Šimeček (tímto ho zdravím) a jeho blog, který zrušil.

V žádném případě nesouhlasím s názorem, že dobré blogy vymírají.
Prostě to autora už nebaví a nenaplňuje ho to dobrými pocity jako dříve. Každý bloger si prochází různými fázemi života a jeho názory se mění. Je to postup. Jako příklad by šlo uvést postup Václava Bešťáka, který zjistil, že blogování není jen o číslech. Stejně tak někomu jinému může dojít něco zcela jiného. Dojde k závěru, že blogování ho již nebaví a blog tedy smaže. Je to jeho rozhodnutí a to musíme respektovat.

Trochu off-topic (ztráta času)

Myslím si, že ty nejlepší články se píšou sami. Prostě si lehnu na postel a začnu na iPhonu sepisovat článek. Svoje myšlenky. To je myslím dost dobrý způsob. Vůbec se do blogování netlačím a to je myslím důvod, proč se furt držím. Není divu, že lidé své blogy mažou, když píšou o nekonečných koncích blogů a všeho kolem. Deprimují se a nezvládají to. Nedivím se jim. Psát o tom, že to, co dělám ztrácí smysl je vážně nuda.

Dneska ráno jsem vstal a měl jsem chuť něco napsat. Už delší dobu používám alternativní barvy reklamních ploch u AdSense a tak bude článek právě o tom. Je to jednoduché a účinné. Doufám, že Vám to pomůže a dosáhnete tak lepších výdělků. Jdeme na to…

Oč tu jde?

Začínáte vydělávat? Lidé málo klikají a cena za klik je mizerná? Chcete více? Měl bych pro Vás řešení. Zkuste trochu oživit Vaše AdSense reklamy. Alternativní barvy reklam u AdSense jsou výdělečné a nejen MFAčkári budou mít z takových výdělků radost. Díky tomuto návodu si můžete vytvořit až 4 barevné varianty AdSense reklamy. Což barevná paleta AdSense nedokáže. Určitě bych toto doporučoval zavést na různá fóra a další podobné stránky. Snížíte tak reklamní slepotu pravidelných návštěvníků.

Alternativní barvy reklam – Pomůže to?

Ano. Zcela jasně ano. Neříkám, že je to dlouhodobé, ale funguje to. Já sám jsem ihned po nasazení tohoto AdSense kódu na stránky měl obrovskou radost. Náhodné barvy AdSense reklam fungují! U malých webů nepůjde zřejmě o navýšení desítky dolarů denně, ale pokud to bereme procentuálně … navýšení příjmů je opravdu zajímavé. Konkrétně u mého webu se rychlost dosažení 100 dolarů tímto jednoduchým krokem urychlila o polovinu oproti průměru při zobrazování standardní AdSense reklamy (a barevných palet).

AdSense kód pro náhodné generování barev

Pokud jste dočetli až sem zřejmě máte o toto náhodné generování barev zájem. Zde tedy nabízím návod. Dovoluji si podotknout, že u kódu musíte změnit Client-ID, Ad-slot a také doporučuji zvolit si vlastní barvy. Trochu si s nimi pohrát. Zkrátka zjistit, co se návštěvníkům nejvíce zamlouvá (na co nejvíce reagují). Poté už jen můžete očekávat zvýšení příjmů z AdSense.

Současný AdSense kód:

<script type="text/javascript"><!--
google_ad_client = "CLIENT-ID";
google_ad_slot = "AD-SLOT";
google_ad_width = 728;
google_ad_height = 90;
//-->
</script>
<script type="text/javascript"
src="http://pagead2.googlesyndication.com/pagead/show_ads.js">
</script>

AdSense kód po změně:

<script type="text/javascript"><!--
google_ad_client = "CLIENT-ID";
google_ad_slot = "AD-SLOT";
google_ad_width = 728;
google_ad_height = 90;
google_color_border = ["FF7600","87A800","DE2159","039FAF"];
google_color_link = ["039FAF","FF7600","87A800","DE2159"];
google_color_url = ["DE2159","039FAF","FF7600","87A800"];
google_color_text = ["87A800","DE2159","039FAF","FF7600"];
//-->
</script>
<script type="text/javascript"
src="http://pagead2.googlesyndication.com/pagead/show_ads.js">
</script>

Na AdSense neklikám!

Občas se stává, že se najde někdo, kdo na obyčejné reklamy nekliká. Bohužel i pravidelní návštěvníci webu si na reklamy zvyknou a začnou místo, kde byla reklama přehlížet. Prostě už ví, že tam na ně nic nečeká. Pokud ovšem svůj AdSense kód upravíte podle vzoru tohoto článku, bude reklama najednou zajímavá. Bude pokaždé jinak barevná a bude poutat pozornost. Lidé tak kliknou na věci, na které by se jinak ani nepodívali. Pokud navíc bude reklama na vhodném místě – čekejte příjemné zvýšení příjmů.

Vaše zkušenosti s Google AdSense

Jaké jsou Vaše zkušenosti s náhodným generováním barev u AdSense? Používáte jiné způsoby? Jaké? Podělte se s zkušenostmi. Každý určitě ocení jakékoliv rady jak dosáhnout lepších výsledků. Komentáře jsou tu pro Vás.

Článek pojednává o neschopnosti, či lenosti odkazování webmasterů na ostatní weby a zároveň navrhuje řešení. Je to takový můj momentální nápad, jak propojit blogy. Jestli máte své tajné důvody proč neodkazovat na jiné stránky – snad tímto článkem změníte názor.

Jak mě to celé napadlo?

Jednou se mi na oči dostaly hodně kvalitní články, které jsem dříve nemohl najít, došlo mi, jak je těžké tyto články najít. Dle mého názoru je to velká škoda, rozhodl jsem se proto, něco s tím udělat a pokusit se zlepšit situaci.

Každý si hraje na svém písečku. Tak by se dalo v  dnešní době nejlépe popsat chování blogerů. Podle mého je to dost špatná situace vzhledem k čtenářům, kteří mají tendenci se vzdělávat a získávat informace k (pro ně zajímávém) tématu. Dejme jim možnost přečíst si články i od ostatních blogerů.

Jaká je hlavní myšlenka projektu?

Každý blog bude odkazovat na podobné články z jiného blogu. Pokud budu psát o závislosti, odkáži čtenáře na konci článku na podobné články odjinud. Záleželo by jen na Vás na jaký článek odkážete.

Někteří blogeři neradi odkazují. Prý mají špatnou kontrolu nad tím, zda stránka na kterou odkazují ještě existuje. I pro takové lidi by tento způsob byl příjemnějším. Zároveň mám pro takové webmastery radu. Pokud chcete mít perfektní kontrolu nad funkčností externích i interních odkazů, stáhněte si program Xenu. Více o programu už na oficiálním webu programu Xenu.

Již se připojili

… Zatím je projekt jen taková moje myšlenka, ale pokud by se setkal s úspěchem. Rád bych to rozjel a propojil tak většinu blogů. Po tomto kroku bychom mohli očekávat velké stoupání komentářů a nových čtenářů. Sen každého blogera.

WordPress plugin

Plugin zatím není. Bohužel. Pokud bys jej dokázal vytvořit právě ty a líbí se ti projekt – neváhej mne kontaktovat. Pokud by se tahle krásná myšlenka chytla určitě by se nějaký plugin hodil.

Odkazy jsou totiž málo trvalé. Občas někdo smaže kompletně celý blog a někdo zas jen nějaký článek. Takový nefunkční odkaz na webu působí dost amatérsky. O tomto problému napsal Dušan velmi pěkný článek. Je to takové zamyšlení. Článek nese jméno Jak trvalé jsou trvalé odkazy. Vystihuje přesně problém s funkčností externích odkazů na webu. Celá kontrola a údržba těchto odkazů by byla určitě pomocí nějakého pluginu o mnoho jednodušší.

Několik slov závěrem…

Chápu, že chcete návštěvníky na své stránce udržet, ale proč neodkázat na jiný blog? Nehledě na to, že tohle je výborný způsob jak podpořit ostatní méně známé blogy. Zároveň ten Váš na tom určitě také nebude ztrátný. Přísun nových čtenářů se hodí vždy.

Děláme přece články pro lidi. Přejeme si, aby každý návštěvník byl spokojený a chceme mu nabídnout čtení, které se mu líbí. Pletu se snad?

V tomto článku se dovíte jak pomocí .htpasswd (a .htaccess) zaheslovat stránku. Nedávno jsem zaheslovával své fotoalbum a tak jsem se rozhodl, že se o návod jak zaheslovat takovou stránku podělím. Všechno je v celku jednoduché, ale i tak se Vám pokusím sepsat maximum. Třeba se to bude někomu z Vás někdy hodit. Člověk nikdy neví.

Pár slov o tomto způsobu zaheslování

.htaccess je nejbezpečnější zaheslování stránek

Podle mého nejlepší, nejbezpečnější a zároveň jednoduché zaheslování stránek. Všechno se dá zvládnout během 2 minut. Zaheslování webu je opravdu hračka. Přístup pod heslem můžete využít například u statistik Vaší stránky, fotoalba a vlastně na všech konkrétních stránkách. Prostě na všechno. Ohromným plusem je také to, že se jedná o nejbezpečnější způsob zaheslování stránek a přitom je to tak jednoduché.

Jak tedy zaheslovat stránku?

Vytvořte si soubory .htaccess a .htpasswd. Podrobný návod jak takový soubory vytvořit najdete v článku Použití souboru .htaccess – zde na blogu. Do .htaccess zapište …

AuthUserFile /home/www/vas-web.cz/www/.htpasswd
AuthName "Text ..."
AuthType Basic
require valid-user

a do souboru .htpasswd zadáte uživatelské jméno a heslo pro přihlášení. Heslo musí být zašifrované. To učiňte třeba tady. Finální verze souboru .htpasswd by tedy mohla vypadat asi nějak takto:

Nikol:NTpyGmz5YdvQE
Petr:a2H3HDbwGs82k
Karlos:aGRZIl8tM7Pvk

Jak vidíte uživatelským jmen můžete do souboru .htpasswd zapsat nekonečno. Oba soubory nahrajte do složky, kterou chcete zaheslovat. Všechny soubory a složky budou vyžadovat pro přístup heslo. Pro odhlášení a nové vyžádání hesla pak stačí zavřít prohlížeč (ne panel, či záložku).

Zákaz výpisu složky

V některých případech mohou být soubory přístupné při zadání přesné adresy a tak by celé zaheslování bylo zbytečné. Proto doporučuji do souboru .htaccess také zapsat tento řádek ,který zakáže procházení složek a souborů.

Options -Indexes

Naopak zadáním +Indexes procházení složek a souborů povolíte. To ovšem v tomto případě silně nedoporučuji.

Zjištění adresy pro AuthUserFile

Pro správnou funkčnost potřebujeme zadat správnou adresu na soubor .htpasswd. Tu zjistíme například pomocí PHP souboru. Vytvořte tedy PHP soubor (nebo si jej rovnou stáhněte) a zapište do něj toto:

<?php
phpinfo();
?>

Poté jej nahrajte na Vás server, otevřete a vyhledejte si řádek SCRIPT_FILENAME. Tuto adresu zapište do Vašeho .htaccess souboru do políčka AuthUserFile. Cesta ovšem musí končit souborem .htpasswd v kterém jsou zapsané Vaše přihlašovací údaje.

Nemáš čas? Stahuj…

Vždy se najde někdo, kdo nemá příliš času. Hlavně pro ty jsem zde připravil verzi na stažení. Jediné, co musíte udělat je to, že změníte adresu AuthUserFile a vygenerujete si nové heslo. V základě jsou přihlašovací údaje celkem dobře zapamatovatelné. Jméno je admin a heslo je 12345.

Alternativy zaheslování stránky

Pokud by Vám tento způsob nevyhovoval, či připadal málo bezpečný, můžete vyzkoušet další možnosti zaheslování stránky. Více už třeba v článku od Dušana. Najdete v něm určitě užitečné rady na různé způsoby zaheslování stránek. Ať se daří :)